Vybrané články
z týdeníku The Economist

Dvakrát na to, jak tam drtíme Američany

Svět se zbláznil, z čínské propagandy jsou filmové hity.

Dvakrát na to, jak tam drtíme Američany
ilustrační foto | Profimedia.cz

V roce 2021 předstihla Čína Ameriku a stala se největším filmovým trhem na světě, Bitva u jezera Čchang-ťin se stala co do tržeb nejúspěšnějším filmem v čínských dějinách a druhým nejúspěšnějším na světě. V kinech vydělala přes 900 milionů dolarů, jen o málo méně než Spider-Man: Bez domova.

K oné eponymní bitvě došlo v roce 1950 za korejské války a Mao Ce-tungova armáda v ní uštědřila Americe těžkou porážku. Film režírovaný Čchen Kchaj-kem, zřejmě nejvýznamnějším představitelem „páté generace“ čínských filmařů, kteří se celosvětově proslavili v osmdesátých letech minulého století, byl populární zejména mezi mladými Číňany. Sociální sítě se jen hemžily jejich nadšenými dojmy. Fanoušci postovali videa, v nichž na počest strádání oné generace jedí zmrzlé brambory a smaženou mouku stejně jako vojáci ve filmu.

Hlavní melodie ladí

Ale ten film je důležitý z jiného důvodu. Vznikl v úzké spolupráci s propagandistickými orgány komunistické strany. Všechny filmy v Číně musejí projít sítem stranických cenzorů, ale mezi lidmi byly donedávna zdaleka nejpopulárnější tržní komedie a dramata. Filmy, jejichž cílem bylo získávat podporu pro stranu, se vyznačovaly především nudností. V roce 2009 šel do kin film Založení republiky, což byl první díl trilogie natočené u příležitosti šedesátého výročí založení komunistické Číny. Byl to takový propadák, že web Douban (jakási čínská obdoba imdb nebo csfd) zrušil uživatelům možnost hodnocení. Dnes, po deseti letech spolupráce se seriózními filmaři, přišla strana na to, jak točit propagandistické kusy tak, aby lidi bavilo se na ně dívat.

Aby bylo jasno, vláda si pořád úzkostlivě vybírá publikum a nedává divákům moc velký výběr. V roce 2021, v době oslav stého výročí vzniku strany, nařídila všem kinům v zemi promítat každý týden alespoň dva „vlastenecké“ filmy (tedy takové, které spojují vlastenectví s podporou strany). O zaplněné sály se podle oficiálního nařízení postarala povinná účast úředníků a členů strany a zlevněné vstupné. Lístky na Bitvu u jezera Čchang-ťin vykoupily školy pro svoje žáky. Čínský novinář, který proslul rozkrýváním korupce, byl zatčen, když si to dovolil kritizovat.

Takové metody jsou však zapotřebí míň a míň. Vlastenecké filmy a televizní pořady známé v čínštině jako ču süan-lu („hlavní melodie“) obvykle dostávají na Doubanu stovky tisíc vysokých hodnocení. Nacionalistický film Vlčí válečník 2 z roku 2017 měl lepší hodnocení než dvě třetiny ostatních akčních filmů. Téměř polovina diváků 45 nových televizních show z kategorie „hlavní melodie“ v prvních deseti měsících roku 2021 byla ve věku 18 až 24 let, uvádí analytická firma Endata.

Komunistická strana chce stavět na těchto úspěších. Loni v listopadu zveřejnil Čínský filmový úřad, který rozhoduje o tom, zda, kdy a jak půjde film do distribuce, nový pětiletý plán na roky 2021–2025. Čína se podle něj stane „silnou filmovou mocností“, když bude pravidelně produkovat „mistrovská díla, která ukazují čínského ducha, hodnoty, moc a estetiku“. To vyžaduje, aby každý rok vzniklo „deset velkých filmů“, které budou „oblíbené a kritikou chválené“, a padesát dalších, které vydělají sto milionů jüanů a víc. Filmy domácí provenience mají každoročně čínským kinům zajistit přes 55 procent tržeb.

To by nemělo být nic těžkého. V roce 2021 tvořila podle online prodejce lístků Dengta domácí produkce 89 procent nově uvedených snímků. Země, která měla v roce 2005 pouhých 2600 kinosálů, jich má nyní 82 tisíc (dvakrát tolik co Amerika, kde toto číslo poslední dekádu stagnuje). Takže vlasteneckých filmů pravděpodobně přibude.

Historické filmy se podle čísel firmy Dengta v letech 2020 a 2021 postaraly o patnáct procent tržeb, zatímco v předchozích letech to bylo jen mezi jedním a dvěma procenty. Filmy z kategorie „hlavní melodie“ vládly loni diskusím na obou velkých filmových přehlídkách v Pekingu i v Šanghaji. Vládní podpora je bezbřehá. Bitva u jezera Čchang-ťin jako mnoho podobných snímků získala příspěvek ze speciálního fondu, do něhož putuje pět procent z příjmů kin po celé zemi a tyto prostředky se následně přerozdělují mezi domácí filmaře.

Pomáhá také obsazování největších současných čínských filmových hvězd všech generací. Řada z těch nejpopulárnějších mladých herců a muzikantů se také stala tvářemi strany. Jednou z nejžhavějších celebrit je Jackson Jie-e (Yee), jenž si zahrál i v Bitvě. Jakožto někdejší člen chlapecké kapely se vyznačuje androgynním šarmem, který by za jiných okolností strana odsoudila jako „nenormální“. Ale je také členem stálého výboru Národního studentského svazu, který ovládá Svaz komunistické mládeže, což je odnož strany. Hashtag promující Jie-eho roli v Bitvě u jezera Čchang-ťin měl na populárním mikrologu Weibo třináct miliard zobrazení.

Čína navíc umetá cestu svým nacionalistickým dílkům tím, že do kin vůbec nepouští většinu amerických filmů. Systém kvót umožňuje, aby čínská kina promítala pouze 34 hollywoodských filmů ročně. V roce 2021 jich bylo povoleno jen devatenáct. Tento pokles může vysvětlovat zhoršení americko-čínských vztahů a pandemie, kvůli níž se Čína víc uzavřela. Čínské úřady každopádně zpožďují uvedení zahraničních blockbusterů do kin i o několik měsíců, aby pomohly domácím konkurentům prodat víc lístků.

Obzvlášť těžký život mají v Číně filmy z produkce studií Marvel, která patří pod Disney. V roce 2021 nezískal v Číně povolení ani jeden titul Marvelu, ačkoli se studio snažilo všemožně předejít nelibosti cenzorů. Neprošel ani Shang-Chi a legenda o deseti prstenech, což je superhrdinský film zasazený do čínského prostředí. Strana tak možná Marvel trestala za údajné kritické poznámky na adresu Číny, které nacionalističtí trollové vyhrabali na hlavní hvězdu filmu, rodilého Číňana S’-mu Lioua (Simu Liu). Totéž potkalo Chloé Čao (Zhao), v Pekingu narozenou režisérku Eternals, jejíž předchozí film Země nomádů byl ve výsledku v Číně zakázán.

Nejde jenom o Hollywood. Číňané vytěsňují z kin všechny zahraniční snímky. Pouze jedenáct procent filmů, které měly v roce 2021 premiéru v čínských kinech, bylo z dovozu. Politické napětí znemožnilo uvedení jakýchkoli filmů z Indie, Jižní Koreje a Japonska.

Rudá tematika láká

Zároveň však Čína zažívá boom skutečně vlasteneckých televizních pořadů. Třiadvacetidílný seriál Minning Town, který dokumentuje stranický program boje proti chudobě, dosáhl na Doubanu průměrného hodnocení 9,2 z deseti, a předstihl dokonce i Dámský gambit z produkce Netflixu. „Věk probuzení“, který pojednává o založení strany a vznikl s podporou propagandistických orgánů, se také zařadil mezi nejoblíbenější seriály roku 2021, na Doubanu má skóre 9,3 při téměř 400 tisících hodnoceních. Mnoho diváků překvapilo, jak vysokou kvalitu má taková „rudá tematika“, jak se tomuto žánru říká.

Strana se angažuje ve všech možných kulturních podnicích, zvlášť když jí to nabízí příležitost oslovit mladé. V listopadu, pár týdnů poté, co čínský tým ovládl mistrovství světa ve videohře League of Legends, vstoupil jeden z vítězných hráčů Ming Kchaj do partaje. Oficiální podcasty, jako například seriál ze stranické historie, nyní znějí stejně profesionálně jako jejich virální americká konkurence. A strana se dokonce pouští i do „larpování“ (LARP, Life Action Role Play), při němž se nadšenci oblékají do kostýmů a plní úkoly ve fiktivním světě. Číňané za různé kostýmy a rekvizity pro LARP utratili v roce 2021 odhadem 2,7 miliardy dolarů. A úřady se je snaží namotivovat, aby raději přehrávali scénáře z čínsko-japonské války než obvyklé detektivní příběhy. Ještě nikdy nebyla stranická propaganda tak děsivě přitažlivá.

© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.