Dům, co postavil Jack

Když Jack Dorsey na začátku prosince oznámil, že odchází z funkce šéfa Twitteru, jako na povel se v každé druhé technologicky orientované publikaci od Bangladéše po Peru objevil oslavný článek na jeho adresu. „Dorsey objevil něco, co o komunikaci jiní lidé nevěděli,“ dostal technorgasmus autor textu na serveru inc.com. „Nemáme se dobře, protože to, co děláme, není vždy srovnáno s tím, co jsme,“ pokračoval text. „Dorsey sice odchází z čela Twitteru (zůstává nicméně vlastníkem dvou procent akcií), ale zároveň začíná svoje tažení za komunikací – a co je důležitější, za propojením (či souvislostí).“ A tak podobně obsažně se komentátoři projevovali; kdyby ještě existovaly redakce, byla by v nich patrná zvýšená spotřeba vlhčených ubrousků.

Dorsey si mezi zakladateli technologických firem skutečně vydobyl postavení, které někdo trefně popsal jako druhé vtělení Steva Jobse. Plnovous, výstřední oblékání i osobní návyky – jí jen jedno jídlo denně, do práce chodil jednu dobu výhradně pozadu, v jiném období muselo všechno u něho doma i v kanceláři být natřené bílou barvou, stresu se zbavuje pomocí starých buddhistických technik – stejně jako idiosynkratický způsob řízení firmy na určitou podobnost s někdejším vůdcem Applu odkazují.