Dukovany jako obraz zelené doby
Tak nám vláda k našemu „velkému překvapení“ z rozhodnutí o tendru na jaderný blok v Dukovanech zase vycouvala. Stejně jako z definitivního rozhodnutí, zda do toho tendru pustit čínského a ruského dodavatele, nebo aspoň jednoho z nich, nebo je pustit do subdodávek. Což je zásadní politická otázka, neboť jí měříme naši civilizační příslušnost k Západu a také energetickou bezpečnost.
Bylo by nepochybně špatně, kdyby naši jadernou elektrárnu stavěla firma ze země, která není a nikdy nebude naším spojencem. Nejen z hlediska bezpečnosti, ale i respektu k zemím, které našimi spojenci jsou. Potud je to všechno správně. Dokud si nepřipomeneme, že v těchto dnech v rozporu se zájmy svého i našeho nejpodstatnějšího spojence dokončuje u nás často oslavovaná Angela Merkelová plynovod Nord Stream II, jehož dopad na evropskou energetickou bezpečnost je o několik řádů vyšší než nějaký čínský blok ve vesničce u Třebíče.
A byla to německá diplomacie, kdo zazdil alternativní cestu plynu plynovodem Nabucco. Šlo o bezpečnost, nebo o prachy?
Světlé zítřky?
Především se ale musíme ptát, zda spojení už není v naší staré dobré Evropě něco jako sprosté slovo.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
