Důchodový systém se nezhroutí, ale politici musejí říct, co chtějí
Největším problémem je v případě penzí chybějící dlouhodobá vize politiků, říká doyen tuzemské sociální politiky, profesor Vojtěch Krebs
Nezbytnou podmínkou pro jakoukoli důchodovou reformu je nalezení konsenzu mezi nejširším spektrem politické reprezentace. Bez této shody nelze podstatné změny prosadit a udržet, domnívá se Vojtěch Krebs, profesor sociální politiky z Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. Při úpravách penzí se můžeme inspirovat i v jiných státech, například ve Švédsku.
„Avšak konkrétně švédský model je v českých podmínkách realizovatelný jen stěží,“ tvrdí Krebs. Expert se nekloní ani k dalšímu diskutovanému návrhu – zvýšení důchodového věku, který dnes činí 65 let. „Zvýšení věku odchodu do důchodu přinese nárůst invalidních důchodů a předčasných důchodů, a tak úspora v důchodovém systému nebude příliš velká,“ má jasno profesor.
A velmi medializované snížení důchodů komunistických pohlavárů? „Stále to neřeší ten základní problém, že příslušníci represivních složek z období socialismu mají mnohem vyšší důchody než občané, které pronásledovali.“
Už nyní jde na důchody celá třetina státního rozpočtu. Před neudržitelností penzijního systému v minulosti varovala viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová i další ekonomové. Na riziko upozorňuje i Evropská komise nebo OECD. Kdy tedy máme čekat, že se penzijní systém zhroutí?
Pokud se nezhroutí celá ekonomika, český penzijní systém se nezhroutí. Může však dojít k tomu, že nové důchody bez úprav by měly nižší náhradový poměr, popřípadě by bylo nutno snížit vyplácené důchody. Podstata problému však není v technice řešení důchodové reformy, tedy role základního a doplňkového systému, role průběžného a fondového systému, omezení náhradních dob, zpřísnění poskytování předčasných důchodů a podobně. Spočívá především v politicky nejasném sociálním cíli, k jehož dosažení má důchodová soustava v České republice směřovat, a ve vymezení metod a prostředků, které je společnost schopna a ochotna na penzijní systém vyčlenit.
Narážíte na to, že ne vše je pro občany přijatelné?
Přesně tak. Není totiž problémem navrhnout jakékoli technicky proveditelné řešení, ale musí jít o řešení, které společnost, tedy občané, přijme a nebude vyvolávat vážné poruchy jak v sociální sféře, tak v ekonomice. Nezbytnou podmínkou pro jakoukoli důchodovou reformu je nalezení konsenzu mezi nejširším spektrem politické reprezentace. Bez této shody prakticky nelze podstatné změny prosadit a udržet. A to nutně vede jen k drobným a parametrickým změnám, které byly prezentovány v minulosti například Komisí pro spravedlivé důchody a jsou nadále využívány i zcela odlišnou politickou reprezentací.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
