Důchodový systém se nezhroutí, ale politici musejí říct, co chtějí

Největším problémem je v případě penzí chybějící dlouhodobá vize politiků, říká doyen tuzemské sociální politiky, profesor Vojtěch Krebs

Důchodový systém se nezhroutí, ale politici musejí říct, co chtějí
Vojtěch Krebs | foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Nezbytnou podmínkou pro jakoukoli důchodovou reformu je nalezení konsenzu mezi nejširším spektrem politické reprezentace. Bez této shody nelze podstatné změny prosadit a udržet, domnívá se Vojtěch Krebs, profesor sociální politiky z Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. Při úpravách penzí se můžeme inspirovat i v jiných státech, například ve Švédsku.

„Avšak konkrétně švédský model je v českých podmínkách realizovatelný jen stěží,“ tvrdí Krebs. Expert se nekloní ani k dalšímu diskutovanému návrhu – zvýšení důchodového věku, který dnes činí 65 let. „Zvýšení věku odchodu do důchodu přinese nárůst invalidních důchodů a předčasných důchodů, a tak úspora v důchodovém systému nebude příliš velká,“ má jasno profesor.

A velmi medializované snížení důchodů komunistických pohlavárů? „Stále to neřeší ten základní problém, že příslušníci represivních složek z období socialismu mají mnohem vyšší důchody než občané, které pronásledovali.“

Už nyní jde na důchody celá třetina státního rozpočtu. Před neudržitelností penzijního systému v minulosti varovala viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová i další ekonomové. Na riziko upozorňuje i Evropská komise nebo OECD. Kdy tedy máme čekat, že se penzijní systém zhroutí?

Pokud se nezhroutí celá ekonomika, český penzijní systém se nezhroutí. Může však dojít k tomu, že nové důchody bez úprav by měly nižší náhradový poměr, popřípadě by bylo nutno snížit vyplácené důchody. Podstata problému však není v technice řešení důchodové reformy, tedy role základního a doplňkového systému, role průběžného a fondového systému, omezení náhradních dob, zpřísnění poskytování předčasných důchodů a podobně. Spočívá především v politicky nejasném sociálním cíli, k jehož dosažení má důchodová soustava v České republice směřovat, a ve vymezení metod a prostředků, které je společnost schopna a ochotna na penzijní systém vyčlenit.

Narážíte na to, že ne vše je pro občany přijatelné?

Přesně tak. Není totiž problémem navrhnout jakékoli technicky proveditelné řešení, ale musí jít o řešení, které společnost, tedy občané, přijme a nebude vyvolávat vážné poruchy jak v sociální sféře, tak v ekonomice. Nezbytnou podmínkou pro jakoukoli důchodovou reformu je nalezení konsenzu mezi nejširším spektrem politické reprezentace. Bez této shody prakticky nelze podstatné změny prosadit a udržet. A to nutně vede jen k drobným a parametrickým změnám, které byly prezentovány v minulosti například Komisí pro spravedlivé důchody a jsou nadále využívány i zcela odlišnou politickou reprezentací.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit