Druhý Mao v silnější Číně

Proč čínský předseda všeho nemůže odejít a jaký sen chce ještě naplnit?

Druhý Mao v silnější Číně
V čínských médiích se nesmí použít jakákoli zmínka o medvídkovi Pú, prý kvůli jisté podobě; co by za ni kterýkoli jiný lídr než Si Ťin-pching dal... | Shutterstock.com

V listopadu 2012 volil 18. sjezd čínských komunistů nové vedení v čele s generálním tajemníkem Si Ťin-pchingem. Málokdo z delegátů tehdy tušil, že časům, kdy stabilita kádrů byla nade vše, bude brzy konec. Během následujících pěti let dokázal Si v rámci protikorupčního tažení „vyčistit“ stranu skutečně důkladně a dostalo se nejen na „mouchy“, tedy řadové provinilce proti stranické morálce a disciplíně, ale i na „tygry“. Za tu dobu v disciplinárním řízení uvázlo 35 členů a kandidátů Ústředního výboru Komunistické strany Číny, stejně jako za předchozích 63 let od vyhlášení Čínské lidové republiky dohromady.

Protikorupční tažení, chvíli slabší, chvíli silnější, ale neutuchající, je jednou ze základních linií, které lze identifikovat od začátku Si Ťin-pchingovy politické kariéry. I jeho kritici připouštějí, že osobně nikdy neprahl po majetku a korupci u stranických a vládních činitelů podle všeho opravdu nesnáší a považuje ji za jednu ze dvou největších hrozeb režimu. Tou druhou je ohromná příjmová, a především majetková nerovnost.

Obojí souvisí s tím, co se vlastně v Číně od vzniku komunistické Čínské lidové republiky odehrálo. Mao Ce-tung byl permanentní revolucionář, který nesnášel byrokratické metody, jež do Číny tahali sovětští experti, opírající se o centrální plánování a přednostní rozvoj kapitálově (a dovozně) náročného těžkého průmyslu.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit