Vybrané články
z týdeníku The Economist

Druhá studená válka. Jak naloží Biden s čínskou hrozbou?

Základem Bidenovy nové strategie vůči Číně by měla být široká koalice amerických demokratických spojenců.

Druhá studená válka. Jak naloží Biden s čínskou hrozbou?
Si Ťin-pching a Joe Biden | Profimedia.cz

Zásluhou Trumpovy administrativy bylo poznání autoritářské hrozby z Číny. Úkolem Bidenovy administrativy bude přijít na to, jak s tou hrozbou naložit.

Donaldu Trumpovi instinkt velel vést ten boj za Ameriku zcela sám. Staří spojenci pro něj byli nohsledi, ne partneři. Joe Biden svou čínskou strategii teprve vytváří a měl by zvolit jinou cestu. Amerika by měla uzavřít širokou dohodu a spojit síly s podobně smýšlejícími státy. Překážky takové nové aliance jsou velké, ale přínosy by mohly být ještě větší.

Abyste pochopili proč, musíte si nejprve uvědomit, čím se studená válka s Čínou liší od té první. Rivalita se Sovětským svazem se točila kolem ideologie a jaderných zbraní. Novodobým bojištěm jsou informační technologie: polovodiče, data, 5G mobilní sítě, internetové standardy, umělá inteligence a kvantové výpočty. To všechno rozhodne o tom, zda Amerika nebo Čína získají nejen vojenskou převahu, ale také dynamičtější ekonomiku. Jednomu z rivalů mohou dokonce poskytnout výhodu ve vědeckém výzkumu.

Propojení rivalové

První studená válka vedla ke vzniku dvou oddělených světů. Protagonisté té druhé jsou vzájemně propojení. To je částečně dáno čínskou integrací do globální ekonomiky, zejména vstupem do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2001. Ale pramení to také ze síťové efektivity mnoha technologických odvětví, která odměňují velikost a rozsah. Je to rovněž důkazem toho, jak těžké je pro jedinou zemi excelovat úplně ve všech specializacích technologické ekonomiky. Například u čipů platí, že americké či britské designy se vyrábějí v tchajwanských továrnách za využití japonských a nizozemských přístrojů s německými čočkami a vše se potom sestavuje v čínských montovnách. Není náhodou, že autarkní Severní Korea dokáže sestrojit atomovou bombu, ale ne pokročilý počítač.

Čínská komunistická strana pochopila, že cesta k moci vede přes technologie. Čína disponuje obrovským trhem, ctižádostí a spoustou pracovitých a schopných lidí. Strana podporuje aktivitu čínských firem dotacemi a průmyslovou špionáží. Vědoma si toho, jak moc na rozsahu záleží, promuje Čína své technologie získáváním exportních zakázek, Iniciativou pásu a cesty si dělá reklamu jakožto digitální velmoc a tlačí pročínské standardy do globálních organizací.

Osamělé neomalené siláctví prezidenta Trumpa slavilo jisté úspěchy. Přinutil několik spojenců, aby přestali nakupovat vybavení na 5G mobilní sítě od čínské firmy Huawei. Tu navíc poškodil, když jejím dodavatelům čipů pohrozil sankcemi.

Ale z dlouhodobého hlediska tento postup nahrává Číně. Už teď ji přiměl zintenzivnit snahu o vybudování špičkového průmyslu na výrobu čipů – i když to může trvat deset a více let. Důležitější je, že pokud se zastrašující Amerika bude pořád soustřeďovat jen na své úzké  zájmy, odežene od sebe právě ty spojence, kteří by jí mohli pomoci udržet si technologický náskok. Evropa snáší americký nátlak s čím dál větší nevolí. Evropský soudní dvůr dvakrát omezil přenos dat z Ameriky, kde je mohly rozpitvat tajné služby. Evropští politici také oznámili plány na zavedení pravidel pro cloudové služby, digitální zdanění amerických technologických gigantů a omezení akvizic evropských firem těmi zahraničními – což se může potenciálně týkat i těch amerických.

Velká dohoda by tento konflikt s Evropou změnila ve spolupráci. Místo neustálého hašteření by spojenci mohli najít společnou řeč v otázkách daní, převzetí firem nebo zásobovacích řetězců. Například evropské Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) má našlápnuto stát se de facto standardem i mimo Evropu. Při užší spolupráci výzvědných služeb by mohla aliance snáz čelit bezpečnostním hrozbám čínských hackerů a technologických firem. Koordinovaná práce na klíčových technologiích by umožnila větší specializaci bez duplicitního výzkumu. Diverzifikací zásobovacích řetězců a prověřením všech jejich článků se mohou spojenci pojistit proti jejich náhodnému nebo zlovolnému narušení. Spoluprací na technologických standardech typu OpenRAN, který využívá při stavbě 5G sítí převážně sériově vyráběné díly, mohou vytvořit příznivé prostředí pro své vlastní společnosti. A především, společným vytvářením etických norem pro, řekněme, rozpoznávání tváře mohou lépe ochránit vlastní obyvatelstvo.

Amerika nemusí zůstat izolovaná a díky užší spolupráci podobně smýšlejících států by si mohla udržet pohodlnou technologickou převahu. Celá tato aliance by pak profitovala z mohutných síťových efektů špičkového technologického průmyslu. Dohoda by rovněž více otevřela Ameriku přeshraniční vědecké spolupráci a imigraci, což je zcela zásadní pro zemi, která tolik těží z příspěvku zahraničních studentů, kteří se mnohdy rozhodnou zůstat a pokračovat v USA ve výzkumu nebo v práci. Taková otevřenost je silnou stránkou, kterou Čína postrádá.

Žádná nová organizace

Někteří lidé tvrdí, že kvůli takové spolupráci je nutné podepsat smlouvu a vybudovat organizace, jako je NATO nebo WTO. Ale to by trvalo dlouho. A taková organizace by se sice těšila vážnosti, ale chyběla by jí flexibilita. Uskupení na základě rozšířené skupiny G7 by bylo adaptivnější a méně těžkopádné.

Buď jak buď, uzavřít takovou dohodu bude těžké. Amerika by především musela uznat, že už není tak dominantní, jako když po druhé světové válce budovala nový světový pořádek. Bude teď muset být ochotna dělat spojencům ústupky – například v otázkách ochrany osobních údajů, zdanění a některých detailech průmyslové politiky –, aby z dlouhodobého hlediska ochránila svůj politický systém. Aby USA působily v zahraničí věrohodně, musí dojít ve Washingtonu ke konsenzu obou stran.

Američtí spojenci budou také muset slevit. Budou muset znovu začít věřit zemi, která se za Trumpa občas dívala na transatlantické spojenectví s pohrdáním. Někteří Evropané budou muset krotit své sny o vybudování evropské supervelmoci na úrovni Číny a Ameriky.

Tento evropský sen však vždy vypadal hodně vzdálený. A pokud něco dokáže překonat rozkol s Washingtonem, pak je to Čína. Ty oběti se navíc bohatě vyplatí. Velká dohoda by pomohla soustředit soupeření s Čínou na úroveň technologií a umožnila détente v oblastech, kde je nutná spolupráce – tedy v otázkách globálního oteplování, zdravotnictví a, stejně jako se Sovětským svazem, omezení zbrojení. Díky velké dohodě by se svět stal bezpečnějším a předvídatelnějším místem. Za situace, kdy supervelmoci zdánlivě nevyhnutelně směřují ke srážce, je to nesmírně důležité.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Co zbylo z čínských investic v Česku
  • Čeká nás návrat inflace?
Objednat nyní