Drama v Kazachstánu: palác versus knihovna

Když se prezident Kazachstánu pustí do křížku s rodinou svého předchůdce (a dosud skutečného vládce země), teče krev a létají miliony.

Drama v Kazachstánu: palác versus knihovna
Otázkou číslo jedna bylo, jestli nový prezident Kasym-Žomart Kemeluly Tokajev bude jen loutkou v rukou rodiny Nazarbajevových, nebo jestli bude jeho pozice taková, že mu dovolí jednat samostatně. | Profimedia.cz

Z projektu Asia Gas Pipeline na výstavbu plynovodu od Kaspického moře do Číny plynuly desítky milionů dolarů přímo do kapsy jednoho z nejmocnějších kazašských podnikatelů Timura Kulibajeva. Schéma, jež takový stav věcí umožnilo, stálo na spolupráci jeho firem s ruským subjektem, jehož vlastníkem je muž z blízkého okruhu spojenců ruského prezidenta Vladimira Putina. Schéma podrobně popisují dokumenty uniklé z Kazachstánu do redakce britského deníku Financial Times.

Technicky vzato ani nešlo o podvod. Firma ETK Alexandera Karmanova koupila levnou ocel z Číny a přeprodala ji ruskému výrobci plynovodních trubek, ovšem za cenu téměř dvojnásobnou. Utržené peníze poslala na účet Kulibajevovy firmy; oficiálně to byla odměna za konzultaci, jejímž výsledkem byl právě zmíněný výhodný prodej. Plyne to z materiálů, jež mají Financial Times k dispozici z neznámého zdroje. Ze zveřejněných informací přitom není zjevné, jestli redakce jeho totožnost zná. 

Osudná chyba

Materiály obsahují smlouvy a stovky e-mailů, které rekonstrukci takového schématu umožnily. Kromě toho obsahují podrobnou dokumentaci jedné takové transakce ve výši 200 milionů dolarů, z nichž Kulibajevovi měla na účtu přistát více než čtvrtina.

Dokumenty popisující řečenou transakci pocházejí z roku 2012. V té době měl Kulibajev, zeť tehdejšího kazašského prezidenta Nursultana Nazarbajeva, od státu pověření dohlížet na kazašskou účast na projektu Asia Gas Pipeline. Projekt, který z největší části financuje Čína, měl Pekingu zajistit stabilní dodávky velkého množství zemního plynu; zároveň měl podpořit Putinovu dlouhodobou vizi oslabování Západu.

Podle dokumentů hraje v případu hlavní roli spolupráce Kulibajeva s firmou ETK, již vlastní ruský podnikatel Alexander Karmanov, zběhlý doma v získávání státních zakázek. Jak Karmanov, tak Kulibajev podle očekávání odmítli s Financial Times mluvit. Kazašské úřady nereagovaly vůbec; Kulibajevovi právníci existenci schématu oficiálně popřeli. Dopustili se však přitom nejméně jedné chyby, která jejich reakci celkově znevěrohodňuje.

Neúcta k naftaři č. 1

Klíčový bod schématu nastává ve chvíli, kdy ETK obdrží tučnou platbu za ocel od ruského výrobce trubek. V tu chvíli vyplácí Kulibajevově firmě Mercury „dividendu“, která obnáší plných 70 procent zisku z řečené transakce. Aby si Mercury pojistila, že toto uspořádání věcí bude i v budoucnu zachováno, vynutila si smluvně, že případné změny musí odsouhlasit její člověk v představenstvu ETK.

Takovým člověkem je – či tou dobou alespoň byl – manažer Mercury Murat Balapanov. Dostal „zlatou akcii“, která mu sice dává jen nepatrný vlastnický podíl, ale také právo veta nad každou případnou změnou vztahu obou firem. To je zcela klíčová pozice: Kulibajevovi právníci však reportérům Financial Times jakoukoli existenci takového propojení kategoricky popřeli. Balapanovova účast (i jeho působení ve funkci prezidenta ETK) je přitom ověřitelná i z otevřených zdrojů.

Že Kazachstán nenechal rodinu prezidenta Nazarbajeva právě zchudnout, není tajemstvím. S o to větším napětím se očekávalo, jak Kazaši zvládnou Nazarbajevův loňský odchod z funkce. Nominálně to bylo první demokratické předání moci v celé Střední Asii, kam paměť sahá. Otázkou číslo jedna bylo, jestli nový prezident Kasym-Žomart Kemeluly Tokajev bude jen loutkou v rukou rodiny Nazarbajevových, nebo jestli bude jeho pozice taková, že mu dovolí jednat samostatně.

Věci dostaly podobu přímého souboje Tokajeva s Kulibajevem. Současný prezident v něm není bez šancí, píše server intellinews.com, protože Kulibajev je ve skalně prorežimních kruzích silně neoblíbený.

Konflikt se začal rýsovat loni na podzim, po necelém půlroce. Tehdy slavil kazašský ropný sektor 120 let své existence v přímořském městě Atyrau. Oslavy s novopečeným prezidentem v čele byly patřičně velkolepé, ale insideři (v tomto případě analytický web Kazakhstan 2.0) si povšimli, že Kulibajev coby nejvlivnější naftař v zemi nedostal vůbec prostor k projevu.

 

Vnukovo svědectví

Podle webu to byl razantní odklon od zvyklostí – a reakce na sebe nenechala čekat dlouho. Již o měsíc později schválil parlament zákon, podle něhož Tokajev coby hlava státu sice může rozhodovat, jak se mu zlíbí, ale musí mu to – téměř vždy – schválit Nazarbajev. Veškeré předstírání skutečného mocenského transferu tak vzalo za své. 

Jenže Tokajev se nedal – nebo mu alespoň zahrály do not okolnosti. Letos v lednu dostaly podobu Nazarbajevova vnuka Aisultana, jenž žil v Británii a s kazašskou politikou měl pramálo společného. Aisultan, jenž trpěl depresemi a léčil se ze závislosti na alkoholu a drogách, sedl jednoho krásného dne k Facebooku a vypověděl, co všechno věděl o praktikách svého dědečka a jeho podřízených.

Ačkoli řečená zpráva z Facebooku rychle zmizela, bylo v ní rozhodně co číst – dokonce tolik, že se s Aisultanem Nazarbajevem sešli i reportéři Financial Times a důkladně jej zpovídali. Je možné, že se ke zdroji, jenž jim později poskytl výbušné informace o Kulibajevově pěkném ocelářském kšeftu, dostali právě díky informacím od prezidentova vnuka. Rozhodně by tomu nijak neodporoval fakt, že Aisultan sešel z tohoto světa již o pár měsíců později: v srpnu našli jeho tělo bez života v jednom z londýnských parků se smrtelným množstvím kokainu v krvi.

Když proto letos 3. prosince vydal zmíněný deník příběh, jenž staví Kulibajeva do zlého světla, vypadá to jako protiofenziva současného kazašského prezidenta proti klanu jeho předchůdce. Nic pro panenky to nebude.

Jak to funguje
Tok produktů a peněz při výrobě plynovodních trubek pro projekt AGP (Asia Gas Pipeline), ropovod propojující Turkmenistán a Kazachstán s Čínou
1) Hongkongská pobočka ruské firmy ETK koupí surovou ocel od výrobce (příklad: zaplatí čínské ocelárně Jiangsu Shagang 200 milionů USD za ocel po 935 USD/t).
2) ETK konzultuje další kroky s firmou Mercury Timura Kulibajeva.
3) ETK prodává čínskou ocel za 1500 USD/t ruskému výrobci trubek (zisk činí cca 75 milionů USD).
4) ETK vyplácí firmě Mercury dividendu ve výši 70 procent zisku z řečené transakce (cca 53 milionů USD).
5) ETK kupuje od zmíněného ruského výrobce hotové trubky.
6) ETK přeprodává hotové trubky mateřské ETK v Moskvě.
7) Ústředí ETK přeprodává trubky do projektu AGP.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Testování ve školách je vládní trapas
  • Čím se liší konzervativec od liberála?
Objednat nyní