Dostaneš, za co zaplatíš. Anebo taky ne

Máme tady začátek školního roku, který bude všechno, jen ne jako ty předchozí. Jestli najdeme shodu na jednom typu investice, která má sice dlouhou, ale jasnou pozitivní návratnost, pak je to vzdělávání vlastních dětí. Země, která má dobré školy na všech úrovních, od těch mateřských až po výzkumné univerzity, může aspirovat na nějaké solidní postavení v globální soutěži. A naopak neexistuje jediná, která by dlouhodobě uspěla bez nich.

Před nějakými deseti lety i velmi respektovaní pedagogové mohli zpražit nadšení pro distanční výuku po internetu poukazem na to, že nedovede nikdy přímý kontakt vyučujícího s žákem nahradit.

Jasně že ne, ale teď holt pandemie otestovala, nakolik se vzdělávací systémy dovedou vypořádat se zavřenými školami, a nic lepšího než online výuka a individuální konzultace k dispozici často nejsou. Hned dva články v tomto vydání týdeníku Hrotu řeší, jak se s klesajícím počtem studentů, nejen kvůli koronaviru, potýkají vysoké školy, které žijí ze školného.