Dost bylo rozdávání

Rozdávání cizích peněz je návyková záležitost a mělo by být věcí politiků velmi ostře sledovat, nakolik mu je schopna vláda čelit.

V době pandemie ostražitost našich volených zástupců hodně vyměkla a někteří pověstní notoričtí „rozdávači“, jako třeba Jana Venezuela Maláčová, dostávají mnohem více prostoru, než je nejen zdrávo, ale především únosno. Nápad dávat zvláštní odměnu nad nemocenskou těm, kdo jsou vytrasováni a uzavíráni do karantény, je zcela nepochybně morálním hazardem, kdy navrhovatelé chtějí motivovat lidi k podvodům. Je velmi snadné nahlásit zcela falešný kontakt s někým nakaženým a místo cesty do práce se povalovat na gauči.

Zkontrolovat takovou situaci je veskrze neschůdné a výsledkem nebude lepší trasování nákazy, jak si navrhovatelé myslí, ale jen podvádění, zejména ze strany zaměstnanců ve státním sektoru a ve velkých firmách. Zaměstnanci privátních malých firem se oprávněně budou obávat, že jim to neprojde.

Nevydávkujeme se

Ve vlekoucích se uzávěrách mizí pracovní morálka jako pivo z lednice v červencovém vedru. Masový home office, k němuž vláda opakovaně vyzývá a v rámci karantény ho předepisuje, kde se dá, vede ve firmách k měřitelnému poklesu produktivity v řádech desítek procent, a proto je ochota k tomuto opatření dramaticky nižší, než byla loni na jaře. Jen Hamáčkovi tak nemusí vadit, že má na úřadě na home officu i služební řidiče, protože je neplatí ze svého.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit