OSN vytáhla proti zabijácké umělé inteligenci. Chce zákaz autonomních zbraní ve válkách

Pokud samočinný dron omylem zabije civilisty, kdo za to bude odpovědný? Moderní konflikty přinášejí otázky, na které etika teprve hledá odpověď. Proti robotům-vojákům vznikla i rozsáhlá petice.

Pokud samočinný dron omylem zabije civilisty, kdo za to bude odpovědný? Moderní konflikty přinášejí otázky, na které etika teprve hledá odpověď. Proti robotům-vojákům vznikla i rozsáhlá petice.

Celý článek
0

50 milionů malým firmám. Skupina eRockets chce pomoci začínajícím e-shopům

České e-shopy často nedokážou kvůli silné konkurenci růst: jejich rozvoj brzdí nízké marže. Tuzemskému e-commerce chce nyní pomoci investiční skupina eRockets.

České e-shopy často nedokážou kvůli silné konkurenci růst: jejich rozvoj brzdí nízké marže. Tuzemskému e-commerce chce nyní pomoci investiční skupina eRockets.

Celý článek
0

Punk, zábava a hodně piv. Antoš je splněným snem, říká pivovarnice Grguričová

Ve znaku mají sice letopočet 1578, na historický pivovar si tu ale nehrajou. Antoš ze Slaného sází na moderní speciály a pestrobarevné etikety, které zaujmou na první pohled. A že pivovar vede žena? „Kvůli tomu jsem se ještě s despektem nesetkala,“ říká spolumajitelka Antoše Šárka Grguričová.

Ve znaku mají sice letopočet 1578, na historický pivovar si tu ale nehrajou. Antoš ze Slaného sází na moderní speciály a pestrobarevné etikety, které zaujmou na první pohled. A že pivovar vede žena? „Kvůli tomu jsem se ještě s despektem nesetkala,“ říká spolumajitelka Antoše Šárka Grguričová.

Celý článek
0
Vybrané články
z týdeníku The Economist

Analogie s Vietnamem? Jen dodávky zbraní Ukrajině Putina k útoku na NATO nevyprovokují

Když vedete válku, utratíte miliardu eur jako nic. Němci se touto částkou pokoušejí alespoň zmírnit kritiku, která se na ně valí za to, že Ukrajincům nakonec nedodají slíbené tanky.

Analogie s Vietnamem? Jen dodávky zbraní Ukrajině Putina k útoku na NATO nevyprovokují
ilustrační foto | Shutterstock.com

Tanky měly do Kyjeva putovat spolu s další slíbenou těžkou technikou z členských států NATO. Dva dny před německým „odpustkem“, tedy 13. dubna, ohlásily USA novou vojenskou pomoc v hodnotě 800 milionů dolarů – včetně obrněných transportérů a vrtulníků. Británie Ukrajincům posílá obrněná hlídková vozidla a protilodní střely, Češi už dodali mobilní raketomety a tanky T-72 ze starých sovětských rezerv. Slovensko, které už na Ukrajinu poslalo protiletadlový systém S-300, oznámilo, že by Ukrajincům mohlo poskytnout své stíhačky MiG-29, tedy stroje sovětské výroby, s nimiž umějí ukrajinští piloti létat.

Sami máme málo

Na začátku března Spojené státy stoply podobnou nabídku migů z Polska v obavě, že by to mohlo vyvolat ruskou odvetu, a tak zatáhnout NATO do války. Francouzský prezident Emmanuel Macron byl ještě explicitnější, když prohlásil, že by poskytnutí těžkých zbraní mohlo přimět Rusko, aby NATO označilo za „spoluválčící“ stranu, tedy za účastníka konfliktu, a tudíž podle válečných zákonů legitimní cíl. Nyní Amerika říká, že proti slovenské nabídce nic nenamítá.

V prvních týdnech války se Ukrajině přátelsky nakloněné státy omezily na dodávky ručních zbraní a ručních protitankových a protileteckých střel. Postupem času, když začalo být jasné, že se válka protáhne, začaly být ochotnější dodávat složitější zbraňové systémy, jejichž obsluha vyžaduje mnohaměsíční výcvik. Ruské válečné zločiny je poté přesvědčily, že Ukrajina potřebuje těžší techniku, aby dobyla zpět ztracená území – a také že je třeba Ukrajince přezbrojit ze staré sovětské techniky na standardní výzbroj NATO, která se bude snáz udržovat a doplňovat.

Dodávky těžké vojenské techniky nicméně vyvolávají u některých politiků úzkost, zejména v Německu, které stáhlo nabídku bojových vozidel pěchoty Marder poté, co tamní ministerstvo obrany prohlásilo, že jich má tak málo, že nemůže žádné postrádat. Levicová poslankyně Sahra Wagenknechtová se nechala slyšet, že by dodávka marderů udělala z Německa „Kriegsteilnehmer“ (účastníka konfliktu). Dokonce i relativně jestřábí ministr pro ochranu klimatu Robert Habeck prohlásil, že Německo má „zodpovědnost nestát se terčem útoku“. Všechny tyto výroky pramení z obavy, že by dodávky těžké vojenské techniky mohly zvýšit pravděpodobnost přímého konfliktu mezi Ruskem a NATO.

Slovní zastrašování

Z historického hlediska jsou tyto obavy neopodstatněné. Vezměte si nabídku MiG-29. Za vietnamské války byly desítky amerických letadel sestřeleny severovietnamskými stíhačkami, které jim dodal Sovětský svaz. Kromě letadel dostali tenkrát Severovietnamci od Sovětů a Číňanů i mnoho tanků, raket a děl a zabili s nimi tisíce amerických vojáků. Obě strany se obávaly, že by tato „zástupná“ válka mohla vyeskalovat v přímý střet dvou jaderných velmocí. Nikdy k tomu nedošlo.

Na Ukrajině se jedná o podobnou situaci, jen role se obrátily. Tentokrát je to Rusko, které bojuje s menším státem, jehož jednotky vyzbrojuje a cvičí USA a jejich spojenci z NATO. Rusko varovalo NATO, že by mohlo udeřit na státy, které zásobují ukrajinské síly nebo jim jinak pomáhají, a dokonce naznačilo, že by mohlo použít jaderné zbraně.

Z pohledu mezinárodního práva je podle expertů ruská pozice neudržitelná. „Dodávky zbraní, a to včetně těch těžkých, samy o sobě neučiní ze státu účastníka ozbrojeného konfliktu. To by vyžadovalo přímější zapojení do vojenských operací,“ říká Adil Haque, profesor z Rutgers Law School a autor knihy Law and Morality of War (Právo a morálnost války).

Nebylo tomu tak vždy. Mezinárodní právo, jak se vyvíjelo v Evropě od počátku 17. století, v minulosti vyžadovalo, aby státy, které si přály zůstat stranou konfliktu, zachovávaly striktní neutralitu. To znamenalo, že musely například stejným způsobem obchodovat s oběma stranami konfliktu, jak vysvětlují profesoři z právnické fakulty Yale Oona Hathawayová a Scott Shapiro v nedávném článku. Pokud by dotyčný stát dodával zbraně jen jedné ze stran nebo by jednu stranu protežoval při obchodování, mohla druhá podle libosti útočit na jeho lodě.

Takto definovaná neutralita byla ovšem určena pro svět, v němž byla válka přijímaným nástrojem politiky. To se změnilo po přijetí Briandova–Kelloggova paktu v roce 1928, podle něhož je nevyprovokovaný útok na jinou zemi nelegální – a tento princip byl později zakotven v Chartě Organizace spojených národů. Charta stanoví, že jednotlivé státy mají právo na sebeobranu a že jim jiné státy mohou „v kolektivní sebeobraně“ přijít na pomoc. Státy mohou poskytovat vojenskou pomoc obětem agrese, uvalovat sankce na agresora, aniž by to jakkoli ovlivnilo jejich neutrální postavení. Pokud Rada bezpečnosti OSN odsoudí akt agrese, je její rezoluce dokonce právně závazná pro všechny členské státy.

V případě Ukrajiny samozřejmě žádná taková rezoluce Rady bezpečnosti přijata nebyla – ale jenom proto, že ji Rusko jakožto stálý člen vetovalo. Valné shromáždění OSN drtivou většinou ruskou invazi na Ukrajinu odsoudilo. A pokud jde o to, kdy se státy stávají spoluúčastníky konfliktů, je podle Michaela Schmitta z americké vojenské akademie ve West Pointu laťka nastavena ještě mnohem výš. Dodávky zbraní na Ukrajinu z Německa v žádném případě nedělají účastníka konfliktu s Ruskem, protože „mezi dotyčnými státy nepanuje válečný stav“ – jejich vojáci se navzájem nezabíjejí.

Co vyprovokuje Rusa

Mnoho analytiků považuje právní definice neutrality a spoluúčasti na válce za irelevantní. Pokud se ruský prezident Vladimir Putin rozhodne nezaútočit na konvoje NATO zásobující Ukrajinu zbraněmi, nebude to kvůli přesvědčivosti mezinárodního práva. Podle stejné logiky je také naivní představovat si, že by mohly dodávky pouhých ručních raketometů (které koneckonců také zabíjejí ruské vojáky) přimět Putina k nějaké zdrženlivosti.

„Pokud se Rusko bude chtít cítit vyprovokováno a zaútočí na NATO, udělá to bez ohledu na to, zda na Ukrajinu dodáme tanky, nebo ne,“ říká Claudia Majorová z Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti.

Jiní se domnívají, že pokud dodávky těžkých zbraní zvyšují riziko přímého konfliktu, tak hlavně proto, že se mohou stát snadnými cíli. Ruční raketomety a protiletadlové střely se dají schovat a převážet v normálních náklaďácích. „Chcete-li převážet tanky a děla, musíte je naložit na železniční vagony a ty jsou zranitelnější ruským letectvem, dalekonosným dělostřelectvem a střelami s plochou dráhou letu,“ říká Dick Zandee, bezpečnostní expert z nizozemského Clingendaelova institutu.

Pokud by se Rusko rozhodlo zaútočit na konvoje a zabíjet příslušníky sil NATO, ať už na Ukrajině, nebo na území NATO, mohlo by to změnit poměr rizik a přínosů. (Ve skutečnosti ovšem Rusko dosud prokázalo jen minimální schopnost vysledovat a zasáhnout pohyblivé cíle byť jen na východě Ukrajiny.)

Nepřekročitelná hranice

Bylo by však chybou zcela zavrhnout právní aspekty spoluúčasti na válečném konfliktu – mohou pomoci odvrátit jadernou válku. Když USA a další členské země NATO vylučují vyslání svých vojáků na Ukrajinu, zdůrazňují, že by z nich takový krok učinil účastníky konfliktu.

Podle Haquea je to užitečný způsob, jak vytyčit nepřekročitelné hranice mezi jadernými mocnostmi. „Amerika prostřednictvím těchto ustanovení mezinárodního práva vysílá signál Rusku, kudy vede nepřekročitelná hranice, že dojde až k ní, ale že ji nepřekročí. Myslím, že Rusko tomuto signálu rozumí,“ říká Haque. „Budou však zpochybňovat americkou interpretaci těchto pravidel a vymýšlet si vlastní nepřekročitelné hranice – byť třeba bez opory mezinárodního práva –, které se jim budou hodit víc.“

Tato hra s nepřekročitelnými mezemi se hrála i ve Vietnamu. Ve srovnání s rozsahem sovětské a čínské vojenské pomoci severnímu Vietnamu dostává Ukrajina jen zlomek techniky. Po čínsko-sovětské roztržce v roce 1964 se obě komunistické mocnosti předháněly, která Severovietnamcům dodá víc zbraní. Do konce války v roce 1975 poslaly do severního Vietnamu přes 500 letadel (včetně 180 stíhaček), 2500 tanků a desítky tisíc děl. Sovětští školitelé často mačkali spouště protileteckých systémů, které sestřelovaly americké stíhačky nad Hanojí. Ruské propagandistické weby se tím dodnes chlubí, ačkoli se dnes Rusko oficiálně rozhořčuje nad tím, že Západ dodává zbraně Ukrajincům.

Cui bono

USA nikdy Sověty ani Číňany neobvinily ze spoluúčasti na konfliktu a jaderné velmoci se kvůli tomu nikdy ani nepřiblížily přímému konfliktu. Americké bombardéry se vyhýbaly ruským dopravním lodím; když američtí stíhací piloti v roce 1967 jednu omylem ostřelovali, byli za to hnáni před vojenský soud. Amerika se nedržela zpátky kvůli ohledům na mezinárodní právo, ale protože by vtažení Sovětů nebo Číňanů do války neposloužilo jejím zájmům.

To bude rozhodujícím faktorem i v případě Rusů na Ukrajině. „Kdyby Rusko chtělo konflikt rozšířit a zavléct nás do něj, už by se mu to dávno podařilo,“ říká Kalev Stoicescu z Mezinárodního centra pro obranu a bezpečnost v estonském hlavním městě Tallinu. „Chtějí nás postrašit, ale ne přímo zapojit do bojů. Sotva si dokážou poradit s Ukrajinou, natož s celou Aliancí.“

© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.