Dočasně na věčnost

Lukášovi Žďárskému bylo 25 let, když se rozhodl realizovat jinak než v korporátu. Do práce jezdil kolem starého nádražního skladu v rohu pražského Smíchovského nádraží a on se v té budově „zhlédl“. S kamarádem Jakubem Zajícem si našli v katastru vlastníka a přesvědčili ho, že využít dům jakýmkoli způsobem je lepší, než aby byl prázdný, případně plný bezdomovců. To, že jde o vztah dočasný, jim tehdy nevadilo. A už vůbec by je nenapadlo, že se z toho nakonec vyklube projekt na roky, možná navždy. 

Takových příběhů, kdy developeři přenechají část svého pozemku nebo budovu pro alternativní využití nadšencům, kteří na nevyužívaných brownfieldech probudí život, v metropoli přibývá. Z nezávislých podnikavců, kteří se neleknou dočasnosti, se nezřídka stávají úspěšní podnikatelé, kteří dokážou vzpružit místní komunity. A investorům čekajícím na nejrůznější úřední akty, aby mohli začít budovat nové čtvrti, se to vyplácí. Nejde přitom o peníze, ale o jejich vnímání veřejností a navázání „přátelských vztahů“ v lokalitě.

Podnikatelé z leknutí 

Z chátrající drážní haly v rohu Smíchovského nádraží odvozili Lukáš Žďárský a Jakub Zajíc před sedmi lety tuny odpadků, udělali nějaké nutné opravy a zprovoznili ji jako tělocvičnu pro takzvaný funkční trénink. Nazvali ji Radlická sportovna. Postupem času se ale ukázalo, že lidé stojí spíše o kulturu, neotřelé prostředí lákalo k pořádání výstav, koncertů, různých party, oslav a eventů. Z počátku prostory hlavně pronajímali a poskytovali zázemí pro akce, které vymyslel někdo jiný, poslední dva roky se už přesunuli více do produkční role a začali s organizací eventů pomáhat pod hlavičkou své vlastní eventové agentury D&B Production. Časem nádražní objekt od italských majitelů odkoupila společnost Sekyra Group, která před dvěma týdny po 15 letech příprav s velkou pompou zahájila přestavbu celého brownfieldu bývalého nádraží čítajícího 25 hektarů v novou čtvrť.