Rána pro ukrajinskou ekonomiku. Evropa omezí dovoz drůbeže, vajec a cukru

Evropští zemědělci dlouhodobě kritizují Brusel, že nedokáže ochránit zemědělský trh před lacinou konkurencí z Ukrajiny. Členské země EU se dohodly na kompromisu, který by měl zavést kvóty na drůbež, vejce, cukr, oves, kukuřici nebo med.

Evropští zemědělci dlouhodobě kritizují Brusel, že nedokáže ochránit zemědělský trh před lacinou konkurencí z Ukrajiny. Členské země EU se dohodly na kompromisu, který by měl zavést kvóty na drůbež, vejce, cukr, oves, kukuřici nebo med.

Celý článek
0

Důchodová reforma musí být na sílu. Dobrovolnost nemá smysl, kdo si nechce spořit, ať ze systému vystoupí

Proč si Češi na důchod spoří směšné částky? Jsme národ s averzí na riziko, říká hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník s tím, že není jiná cesta, než aby bylo spoření povinné.

Proč si Češi na důchod spoří směšné částky? Jsme národ s averzí na riziko, říká hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník s tím, že není jiná cesta, než aby bylo spoření povinné.

Celý článek
0

Praha nestaví a je drahá. Investory teď více lákají Brno a Ostrava

Levnější pronájmy i zatím nevyužité lidské zdroje. Krajská města jsou stále zajímavější pro firmy, které hledají klidnější lokality nebo hodlají expandovat do regionů.

Levnější pronájmy i zatím nevyužité lidské zdroje. Krajská města jsou stále zajímavější pro firmy, které hledají klidnější lokality nebo hodlají expandovat do regionů.

Celý článek
0
Vybrané články
z týdeníku The Economist

Dobrá zpráva: přelidnění planety nehrozí. Špatná zpráva: vymírání lidstva způsobí ekonomický chaos

Globální pokles porodnosti bude mít dalekosáhlé ekonomické následky. Dá se zlověstná demografická křivka obrátit?

Dobrá zpráva: přelidnění planety nehrozí. Špatná zpráva: vymírání lidstva způsobí ekonomický chaos
ilustrační foto | Profimedia.cz

Po 250 let od průmyslové revoluce počet obyvatel planety – i jejich majetek – prudce rostl. Do konce tohoto století by se však počet obyvatel Země mohl vůbec poprvé od časů černé smrti zmenšit. Příčinou není nárůst počtu úmrtí, ale strmý pokles porodnosti. Porodnost, tedy průměrný počet dětí na jednu ženu, po celém světě prudce klesá.

Tento trend není nový, ale jeho rozsah a následky jsou. Zatímco rozmach umělé inteligence vyvolává v některých částech společnosti vlnu optimismu, populační imploze naopak visí nad budoucností světové ekonomiky jako temný mrak.

V roce 2000 byla průměrná světová míra porodnosti 2,7 dítěte na ženu, tedy s rezervou nad hodnotou prostého zachování reprodukce populace 2,1. Dnes je míra porodnosti na 2,3 a klesá. Všech patnáct největších států podle výše HDP má míru porodnosti pod hodnotou zachování reprodukce. Týká se to Spojených států a velké části vyspělého světa, ale i Číny a Indie, které sice nejsou bohaté, ale dohromady mají víc než třetinu obyvatel planety.

I Afrika se propadá

Ve výsledku to znamená, že ve většině světa cupitání nožiček zaniká v ťukání vycházkových holí. Názornými příklady stárnoucích zemí už nejsou jen Japonsko a Itálie, ale také Brazílie, Mexiko a Thajsko. Do roku 2030 bude více než polovině obyvatel východní a jihovýchodní Asie přes čtyřicet.

A s tím, jak budou staří umírat a mladí se nebudou v dostatečném počtu rodit, bude celkově obyvatel ubývat. S výjimkou Afriky by podle predikcí měl počet obyvatel planety dosáhnout vrcholu v padesátých letech tohoto století a do konce století by měl už jen klesat. Dokonce i v Africe míra porodnosti rychle klesá.

Ať si ekologové říkají, co chtějí, pokles populace přináší problémy. Svět ani zdaleka není zaplněný a menší počet mladých lidí způsobí mnoho ekonomických potíží. Ta nejočividnější je, že bude těžší uživit rostoucí počet důchodců.

Penzisté závisí na činnosti práceschopných, ať už prostřednictvím státu, který pracující zdaní, aby měl na výplaty důchodů, nebo tím, že utrácejí úspory za zboží a služby, nebo jsou odkázáni na neplacenou pomoc mladých příbuzných. V bohatém světě nyní připadají v průměru zhruba tři lidé ve věku 20 až 64 let na jednoho člověka staršího 65 let, jenže v roce 2050 budou méně než dva. Důsledkem budou vyšší daně, pozdější odchod do důchodu, nižší reál­ná návratnost úspor a nejspíš i krize státních rozpočtů.

Nízký poměr pracujících vůči penzistům je jen jedním problémem, který pramení z kolabující porodnosti. Mladší lidé mají obecně více takzvané „fluidní inteligence“, jak tomu říkají psychologové, tedy schopnosti kreativně myslet a řešit problémy novými, neotřelými způsoby.

Tento mladistvý dynamismus se vhodně doplňuje s nahromaděnými zkušenostmi starších pracovníků. Také přináší změny. Patenty podané mladými vynálezci se mnohem častěji týkají skutečně přelomových objevů. Populačně starší země – a jak se ukazuje, i jejich mladí obyvatelé – mají obvykle menší chuť pouštět se do podnikání a jít do rizika. Starší elektorát také vede ke kostnatění politiky. Protože staří profitují z rostoucí ekonomiky méně než mladí, nebývají zdaleka tak nadšenými podporovateli prorůstových programů, což se týká zejména výstavby bytů. Ve stárnoucí populaci bude méně často docházet ke kreativní destrukci, což zbrzdí růst produktivity a vyústí v obrovské promarněné příležitosti.

Co se musí změnit

Když se to všechno sečte a podtrhne, vypadá pokles porodnosti jako krize, kterou je nutné začít urychleně řešit. Zároveň je však třeba říct, že mnoho souvisejících trendů je jednoznačně vítaných. Když lidé zbohatnou, mají obvykle méně dětí. Dnes musejí dělat jiné a oproti minulosti převážně lepší kompromisy mezi rodinou a prací. Populističtí konzervativci, kteří tvrdí, že nízká porodnost je známkou selhání společnosti, a volají po návratu tradičních rodinných hodnot, se mýlí. Je dobré mít víc možností a nikdo nemá vůči druhým povinnost vychovávat děti.

Instinkt liberálů podporovat přistěhovalectví je o něco ušlechtilejší. Ale i to je mylná diagnóza. Přistěhovalectví dnes ve vyspělém světě dosahuje rekordních úrovní a pomáhá jednotlivým zemím zvládnout nedostatek pracovních sil. Ale v důsledku globální povahy poklesu porodnosti se bude svět už v polovině století muset vypořádat s citelným nedostatkem mladých vzdělaných pracovníků – pokud se něco zásadně nezmění.

Co by se tedy mělo změnit? Lidé často v průzkumech uvádějí, že by chtěli víc dětí, než kolik jich mají. Tento rozdíl mezi přáním a realitou může být částečně dán tím, že si potenciální rodiče – kteří ve výsledku dotují budoucí bez­dětné důchodce – nemohou víc dětí dovolit, protože selhávají jiné státní programy, počínaje nedostatkem bytů a konče nedostatečnými možnostmi asistované reprodukce. A i když se obojí podaří vyřešit, míra porodnosti kvůli ekonomickému vývoji velmi pravděpodobně klesne pod reprodukční hranici. S nejrůznějšími prorodinnými programy jsou špatné zkušenosti. Singapur nabízí štědré příspěvky, daňové odpisy a přídavky na děti – ale míru porodnosti má na hodnotě 1,0.

Uvolnění potenciálu chudých lidí po celém světě by zmírnilo nedostatek vzdělaných mladých pracovníků, aniž by stoupla porodnost. Dvě třetiny čínských dětí žijí na venkově a chodí do převážně otřesných škol, stejný podíl Indů ve věku 25 až 34 let nedokončil střední školu. Africký rezervoár mladých lidí poroste ještě několik desítek let. Zlepšení jejich znalostí a dovedností je samo o sobě žádoucí a do jinak stagnujících ekonomik by to mohlo přivést víc mladých imigrantů inovátorů. Podporovat rozvoj je ovšem těžké – a navíc, čím dřív nějaká země zbohatne, tím dřív také zestárne.

AI to zařídí

Nakonec si tedy svět bude muset poradit s menším počtem mladých lidí – a dokonce i se zmenšující se populací. S tímto vědomím nemohly nedávné pokroky v AI přijít v lepší době. Ultraproduktivní ekonomika efektivně využívající AI by mohla mnohem snáz uživit i větší množství důchodců. Nakonec by AI mohla sama o sobě přicházet s nápady, a snížit tak potřebu lidské inteligence. V kombinaci s robotikou by AI rovněž mohla udělat z péče o seniory obor méně náročný na lidskou práci. Po takových inovacích bude jistě vysoká poptávka.

Zapadalo by do historického vzorce, kdyby technologie nakonec pomohla lidstvu překonat populační implozi. Nečekané pokroky v produktivitě v minulosti napomohly tomu, že nevybuchly takové demografické časované bomby jako masové hladomory, jež v 18. století předvídal Thomas Malthus. Méně dětí znamená, že se bude rodit méně lidských talentů. Ale to by mohl být problém, který by nějaký lidský talent mohl vyřešit. 

© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com