Dluhy jsou tady zas. A bude hůř

Virus odejde, krize skončí, ale dluh nejenže zůstane, ale dál poroste a jeho obsluha bude bolet.

Když si nechala ministryně financí Alena Schillerová schválit navýšení letošního rozpočtového schodku na dvě stě miliard korun, bylo zcela jasné, že to nebude stačit. Tato suma sotva zvládla pokrýt výpadek příjmů způsobený poklesem ekonomiky a nezahrnovala peníze na nejrůznější podpůrné programy, s nimiž se nyní roztrhl pytel. Sice nefungují tak, jak bychom si představovali, peníze k potřebným podnikatelům tečou velmi pomalu a složitě, ale nakonec těch peněz bude opravdu hodně.

A tak se nelze moc divit, že čtrnáct dní poté už Schillerová mluví o třech stech miliardách deficitu, což se jeví jako zcela reálné a dost možná ještě stále podhodnocené číslo.

Půjčovat si můžeme

Teď opravdu není čas lkát nad rostoucími státními dluhy. Ekonomika potřebuje pomoct a stát má na čerpání dluhu solidní kapacitu nejen pro letošek, ale určitě i pro příští a přespříští rok. Ale už dnes je třeba vědět, že virus odejde, krize skončí, ale dluh nejen že zůstane, ale i dál poroste a jeho obsluha bude bolet.

To, že si nyní můžeme bez velkých starostí půjčovat, je dáno tím, že po minulé krizi, kdy úplně stejně naskočily rozpočtové deficity, to tehdejší Nečasova vláda řešila škrty a zvýšením daní, které bylo pro další hospodaření státu zcela zásadní. Z dočasného opatření na straně daní se stal trvalý stav, který dokázal zafinancovat i to, když další Sobotkova vláda zrušila všechna úsporná opatření a co nestihla, dorazila následně ta Babišova.

Nyní, pokud nic neuděláme, budou naskakovat obří deficity i poté, kdy se bude ekonomika vzpamatovávat. K tomu se totiž schylovalo už před příchodem téhle pandemické krize.

Utahování 2.0

Takže teď jsme v situaci, kdy se musíme začít chystat na to, že si utahování opasků zase zopakujeme, jakkoli se to opět nebude skoro nikomu líbit. Zase se musíme vrátit ke standardnímu a nepřekročitelnému valorizačnímu vzorečku u zvyšování penzí a zapomeneme na jízdné zdarma. A znovu se budeme muset vrátit ke zvyšování věku pro odchod do penze, abychom vybalancovali alespoň trochu náš penzijní systém, který sice teď krátce vykazoval přebytky, ale jen díky abnormálně nízké nezaměstnanosti a enormnímu růstu mezd, což nyní rozhodně pokračovat nebude.

Opět se budou muset mrazit platy státních zaměstnanců a snižovat stavy, protože téměř zdvojnásobení nákladů na provoz státu je neudržitelné. O různých sociálních dárečcích nemluvě.

A samozřejmě při škrtání zase začne diskuse o zvyšování daní, při níž bychom měli mít na paměti, že firemní daně, měřené jejich reálným výnosem, jsou u nás jedny z nejvyšších v Evropě, navzdory všem hlásaným socialistickým tezím, a vyšší daně nutně dopadnou na všechny.

To vše bude na stole už na podzim jako velmi horké téma, protože bude zbývat rok do voleb a reforma veřejných financí bude zase jejich tématem. A nutno říct, že na to ani vládní, ani opoziční strany nejsou vůbec připraveny.

Týdeník hrot

  • Peníze leda zadarmo
  • Covid na mozku
  • Naběhnutí na solární vidle
Objednat nyní