Vybrané články
z týdeníku The Economist

Dlouhý arabský podzim

Před deseti lety začalo arabské jaro. Trvalo krátce a od té doby je na tom většina arabského světa ještě hůř než předtím.

Dlouhý arabský podzim
ilustrační foto | Profimedia.cz

Tohle výročí nikdo s nadšením nepřipomíná. Z čísel zamrazí: půl milionu mrtvých, dalších 16 milionů vyhnaných ze zemí, které už dnes nikdo nepoznává. A pak jsou tu příběhy jednotlivců o zadupaných snech a zmařených nadějích. Jeden z bývalých aktivistů, který už dávno vzdal snahy ovlivnit v rodném Egyptě politické dění, listuje kontakty v telefonu a sem tam se zastaví, aby popsal, jaký osud jeho přátele potkal: v exilu, zmizel, po smrti. 

Od okamžiku, kdy se tuniský pouliční prodavač Muhammad Bouazízí na protest proti zkorumpovanému policistovi, který mu zabavil zboží, polil benzinem a zapálil, uplynulo už deset let. Jeho sebeobětování, k němuž došlo 17. prosince, je všeobecně považováno za jiskru, která zažehla arabské jaro – vlnu revolučních protestů, jež se přehnala celým regionem. První dny překypovaly optimismem. Zdánlivě nedotknutelní diktátoři jeden po druhém padali – v Tunisku, Egyptě a později i v Libyi a Jemenu.

Experiment selhal

Revoluce však brzy vystřídala jistá thermidorská reakce. Krátký egyptský experiment s demokracií selhal. Libye, Sýrie i Jemen zachvátily občanské války a stala se z nich hřiště pro zahraniční mocnosti. Bohaté státy Perského zálivu utratily spoustu peněz, aby své vlastní lidi uklidnily a podpořily antidemokratické síly v jiných zemích. Region je dnes méně svobodný, než byl v roce 2010 – a je na tom hůř i ve většině dalších ohledů.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit