Saab patří mezi největší výrobce zbraní v Evropě a jeho ředitel Micael Johansson varuje před příliš ochranářskou politikou EU při výrobě vojenské techniky a produkci zbraní a munice.
Saab patří mezi největší výrobce zbraní v Evropě a jeho ředitel Micael Johansson varuje před příliš ochranářskou politikou EU při výrobě vojenské techniky a produkci zbraní a munice.
České firmy by většinou uvítaly zavedení společné evropské měny v Česku. Za výhodu eura považují zejména odstranění kurzového rizika a snížení transakčních nákladů. Jako rizikovou naopak vnímají společnou měnu z pohledu možného ručení za dluhy jiných států eurozóny. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte.
České firmy by většinou uvítaly zavedení společné evropské měny v Česku. Za výhodu eura považují zejména odstranění kurzového rizika a snížení transakčních nákladů. Jako rizikovou naopak vnímají společnou měnu z pohledu možného ručení za dluhy jiných států eurozóny. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte.
Zastánce různých „národních“ řešení, včetně mnoha českých politiků, to asi nepotěší, ale pokud chce EU alespoň trochu konkurovat USA a Číně, jiná cesta než větší ekonomická integrace není.
Zastánce různých „národních“ řešení, včetně mnoha českých politiků, to asi nepotěší, ale pokud chce EU alespoň trochu konkurovat USA a Číně, jiná cesta než větší ekonomická integrace není.
Vidí snad někdo známky investiční vlny, která by odpovídala kapitálovým nákladům souvisejícím s přechodem na elektromobilitu?
Vlastenci ze strany poskytující přístřeší nespokojencům všeho druhu vyvozují z odlivu dividend do zahraničí, že jsme „kolonie Západu, ze které korporace vysávají kapitál!“. Opakovaně jsem na vlastní uši slyšel českého expremiéra slovenského původu používat s jemu vlastním citem pro kouzlo nechtěného termín „cizáci“, protože sebe zjevně považuje za plně domestikovaného.
Jak vidno, odliv dividend v rozsahu zhruba dvojnásobku v poměru k hrubému domácímu důchodu oproti průměru OECD (2,2 procenta v roce 2021) Čechy rozčiluje, neboť sumy nejen že vypadají astronomicky, ale ony skutečně vysoké jsou: podle údajů České národní banky loni dosáhlo záporné saldo důchodů z přímých investic velmi vysokých 404 miliard korun.
Aby mohly být zisky distribuovány, musel nejdříve kapitál do Česka někdo přinést, o čemž se před dvaceti a více lety psalo palcovými titulky. A přišlo jich hodně, přičemž dost dlouho se většina zisků reinvestovala do rozšíření byznysu u nás, takže ke konci roku 2022 opět podle statistik ČNB dosáhl objem přímých zahraničních investic v přepočtu 5,2 bilionu korun.
Takže důchod z nich plynoucí představoval v poměru k vloženému kapitálu necelých deset procent. To rozhodně není špatné, ale když to porovnáte s bezrizikovým výnosem z českého státního dluhopisu s roční splatností, který byl minulý čtvrtek 6,135 procenta, není to nic, z čeho by si člověk sedl na zadek. Krátkodobý cenný papír vydaný ministerstvem financí s dosud vysokým AA ratingem u vládního dluhu je nejen bezpečnější, ale i téměř perfektně likvidní, tedy s okamžitou schopností proměnit ho po pár kliknutích na klávesnici terminálu na „cool cash“.
Nebe ovšem není bez mráčku, protože málokdo by si troufl bez úsměšku tvrdit, že podnikatelské prostředí v Česku je v mezinárodním srovnání konkurenceschopné, vstřícnost vůči nově příchozím příslovečná a ekonomické vyhlídky střední Evropy nadmíru výtečné…
Cokoli souvisejícího s výrobou automobilů bylo od půlky devadesátých let nejméně celé následující desetiletí ve znamení investičního boomu, výslovně podporovaného českými úřady i za cenu štědrých pobídek. Vidí snad někdo známky srovnatelné investiční vlny, která by odpovídala kapitálovým nákladům souvisejícím s přechodem na elektromobilitu? V zemi je pořád nedostatek pracovníků a reálná korunová mzda sice za poslední rok hodně klesla, ale investor se spíš dívá, co udělala v přepočtu na eura a s přihlédnutím k produktivitě.
Že by školy produkovaly kvanta lidí, kteří budou nositeli inovací a produktivity v nových oborech, až ty staré zaniknou, to jsem také nepostřehl. Na výzkum a vývoj dáváme v poměru k HDP nejvíc z postkomunistických zemí (dvě procenta), ale počet patentů, jejichž potenciál je takový, že se je vyplatí registrovat ve třech nejdůležitějších patentových úřadech (USA, EU, Japonsko), je v Česku srovnatelný s Maďarskem, asi desetinový oproti Rakousku.
A do toho se občas vyskytnou věty typu „nikdo si nemůže být jist, že unikne před zdaněním svých mimořádných zisků“. Jsou stejně kontraproduktivní jako snadno zapamatovatelné. Který akcionář by po takovém ujištění nedospěl k závěru, že pro jistotu ty dividendy raději zvýšíme a reinvestice kapku omezíme? Nebuďte slušnej, přiznejte se.
