Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Vítězem ankety Zákon roku pro byznys je zavedení komunitní energetiky, bodovala také flexibilita trhu práce. Propadákem je naopak návrh regulace dohodářů. Ten je podle Tomáše Prouzy, ředitele Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, nepoužitelný.
Vítězem ankety Zákon roku pro byznys je zavedení komunitní energetiky, bodovala také flexibilita trhu práce. Propadákem je naopak návrh regulace dohodářů. Ten je podle Tomáše Prouzy, ředitele Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, nepoužitelný.
Mezinárodní energetická agentura (IEA) zveřejnila studii, v níž je pregnantně spočítáno, co je potřeba udělat, aby v roce 2050 neprodukovala světová energetika žádný CO₂. Sice to vypadá, jako by se dříve začouzená mezinárodní instituce dala konečně na správnou víru, ale ve skutečnosti učinila světovým Green Dealům pěknou díru pod čárou ponoru.
Požadavek na prakticky okamžité zastavení investic do těžby a využití fosilních zdrojů energie, tedy ropy, uhlí a zemního plynu, vyvolal bryskní odmítnutí všemi podstatnými mocnostmi světa mimo EU, kterou nicméně do toho klubu už stejně nikdo nepočítá. Požadavek na rovněž okamžité zastavení vydávání nových povolení pro stavbu uhelných elektráren způsobí v Číně obveselení a v Bidenových USA se budou tvářit, že nějak špatně slyší.
Ono je totiž trochu rozdíl mezi pouštěním si pusy na zelený špacír a předháněním se v tom, kdo slíbí rychlejší zavedení uhlíku prostého ráje, a politickou a sociální realitou. IEA to nepochybně správně spočítala. Investiční cyklus a návratnost investic s přiměřeným ziskem k pokrytí nákladů na zahlazení ekologických škod prostě už přestávají vycházet schůdně. Jenže co teď? Nejde jen o miliony lidí, kteří v tomto průmyslu pracují, ale o takové drobnosti, jako je velmi rychlé zdražování pohonných hmot, ale i plastů, chemických a farmaceutických produktů s bezprostředním dopadem na životní úroveň obyvatelstva, a především dostupnost energie v mnoha částech světa se všemi drastickými sociálními důsledky generujícími nemalou geopolitickou nestabilitu.
IEA spočetla, že investice v energetice se musí během nejbližších pár let zvednout z dnešních dvou bilionů dolarů ročně na pět bilionů. Dobrá. Investoři se najdou, ale budou chtít celkem pochopitelně své investice zpátky. To znamená, že ty biliony navíc musí zaplatit spotřebitel v cenách energie nebo v daních. Jak to udělat, aby si ten spotřebitel rozsvítil, a ještě mu zbylo na rohlíky, studie IEA pochopitelně neřeší. To je věc vlád dosud tak pěkně zelenajících.
Zatím se důsledně vyhýbaly jakýmkoli cost-benefit analýzám přechodu na bezemisní ekonomiku a srovnání s nějakou adaptační strategií. Není tajemstvím, že pro mnoho zemí, včetně Česka, přínosy změn klimatu mohou převyšovat náklady na boj s nimi. Mimochodem, takoví Číňané to mají zjevně spočítané dávno. A tak sice nadšeně kývou všemu, co poškodí ekonomiku Západu, ale reálně jedou pěkně na uhlí a investují do ruského plynu. My v Evropě ale budeme věřit, že Číňané své sliby myslí vážně, a na vlastní náklady dál zkoušet, jestli opravdu umějí počítat. V tom nám IEA moc nepomůže.
