Vybrané články
z týdeníku The Economist

Diplomacie bez diplomatů

Americe chybí víc než třetina velvyslanců. Může Bidenova „neúnavná diplomacie“ fungovat bez nich?

Diplomacie bez diplomatů
ilustrační foto | Profimedia.cz

Američané minulý týden zintenzivnili úsilí odvrátit ruskou invazi na Ukrajinu. Nejprve se s Rusy sešli bilaterálně, potom společně s NATO a nakonec na půdě Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Prezident Joe Biden deklaruje pevnou víru v „neúnavnou diplomacii“, ale na to se jeho týmu povážlivě nedostává zkušených diplomatů. Doteď nemá velvyslance v důležitých evropských hlavních městech včetně Berlína, Londýna a Říma. A ještě pozoruhodnější je, že chybí i vyslanec na Ukrajině – Amerika tam nemá nejvyššího diplomata už od roku 2019, kdy Donald Trump odvolal Marii Yovanovitchovou a vyvolal skandál, který vedl k jeho prvnímu impeachmentu (tehdy byl obviněn, že vyvíjel nelegální tlak na Ukrajinu, aby vyhrabala nějakou špínu Bidena a jeho syna Huntera).

Blinkenovy stesky

Tento deficit komplikuje Americe jednání se světem právě ve chvíli, kdy se Biden snaží upevnit spojenectví, aby vyvážil tlak rivalů. K potížím se schyluje na Blízkém východě, kde kolabují jaderná jednání s Íránem. A Amerika nemá velvyslance ani v jednom klíčovém státu v Perském zálivu – v Saúdské Arábii, Spojených arabských emirátech ani v Kataru. V Asii, kde hrozí nejvážnější střet s Čínou, je to podobné – chybějí velvyslanci v Indii, na Filipínách i v Thajsku. A přestože v Jižní Koreji USA mají desítky tisíc vojáků, i tam chybí ambasador.

Ve Washingtonu se na ministerstvu zahraničí zase nedostávají náměstci pro severní Afriku, mezinárodní bezpečnost, pro nešíření jaderných zbraní a pro omezení zbrojení. Nejsou obsazeny ani posty protiteroristického koordinátora a hlavního právního poradce. Křeslo generálního inspektora (interního dohlížitele) zeje prázdnotou od roku 2020, kdy Trump vyhodil Steva Linicka.

„Je to obrovský problém,“ varoval v polovině prosince ministr zahraničí Antony Blinken. „V podstatě ve všem, co děláme, jednáním s Ruskem a Čínou počínaje a nestátními hráči konče, nás limituje fakt, že nemáme v terénu k dispozici kompletní národněbezpečnostní a zahraničněpolitický tým.“ Ještě do konce roku se podařilo bleskově schválit a vyslat do světa přes třicet diplomatů, včetně těžkých vah, jakými jsou Nicholas Burns v Číně, Rahm Emanuel v Japonsku a Mark Gitenstein v Evropské unii. Přesto stále zůstává neobsazených 68 ze 190 velvyslaneckých křesel.

S personálním obsazením svých administrativ se potýkají všichni prezidenti. Přivádějí s sebou na čtyři tisíce politických nominantů, přičemž 1200 z nich musí ve funkcích potvrdit Senát. Co do celkového počtu nominací drží Biden podle údajů neziskové organizace Partnership for Public Service (PPS) zhruba krok se svými předchůdci Georgem W. Bushem a Barackem Obamou. Ale i to je velmi pomalé tempo, když doteď jmenoval pouze 460 lidí na 800 nejdůležitějších postů. A pokud jde o potvrzování nových úředníků, vede si sotva lépe než chaotický Trump.

Právě to nejvíc odnáší ministerstvo zahraničí, protože pod něj spadá zdaleka nejvyšší počet pozic, které vyžadují souhlas Senátu. Biden dosud horní komoře Kongresu nedoručil jména přibližně jedné čtvrtiny nových velvyslanců. Ještě větší potíž však představují obstrukce republikánských senátorů. Jen Josh Hawley z Missouri, Marco Rubio z Floridy, a hlavně Ted Cruz z Texasu zpozdili nebo zcela zablokovali desítky nominací, ať už proto, aby ukázali svou sílu, nebo aby si vymohli ústupky v nejrůznějších zahraničněpolitických záležitostech. Demokraté mohou kandidáty protlačit silou při hlasování kompletního Senátu, ale tím se připravují o čas v plénu, který by raději věnovali domácím prioritám, jako jsou například nominace soudců.

Prostor pro velké boty

Těžko se odhaduje, jak rozsáhlé škody neobsazené diplomatické pozice působí. Spoustu záležitostí mohou vyřešit napřímo ministři zahraničí nebo šéfové vlád. Část práce mohou zastat nižší diplomaté. Jenže jakkoli může chargé d’affaires kompetentně vést ambasádu, vždy mu bude chybět přirozená autorita, kterou vládne prezidentem vybraný a Senátem potvrzený velvyslanec. Je možné, že některé boty – třeba fakt, že Francie nebyla předem informována o americko-britském souhlasu o poskytnutí technologie pohonu jaderných ponorek Austrálii, což vedlo ke zrušení velkého francouzského obchodu s Australany – byly způsobeny špatnou koordinací zapříčiněnou absencí seniorních diplomatů.

Nestranické vyšetřování teroristických útoků z 11. září 2001 odhalilo, že jim Amerika nedokázala zabránit mimo jiné kvůli zpožděním ve jmenování důležitých lidí na národněbezpečnostní posty. V době útoků bylo obsazeno jen něco málo přes polovinu klíčových pozic. O dvacet let později měl Biden podle odhadů PPS na stejných pozicích k dispozici jen něco přes třetinu lidí.

V mnoha zemích mohou průtahy při jmenování amerických diplomatů vyvolat podráždění, mohou být vnímány jako křivda. Skutečnost, že Biden dosud ani nejmenoval velvyslance v Kyjevě, si mohou Ukrajinci vykládat tak, že si je Amerika drží od těla. A Vladimir Putin situaci nejspíš čte podobně. Bidenův tým chce dát najevo, že nad Ukrajinou nezlomil hůl, že nerezignoval na bezpečnost Evropy. Ale bez ambasadorů se ujištění hůře tlumočí – a nezní zdaleka tak přesvědčivě.

© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.