Desetiletka pro gender
Nová strategie rovnosti mužů a žen navrhuje boj proti stereotypům v učebnicích, kvóty nebo vyšší platy pro „ženské“ profese.
Ženy budou vydělávat stejně jako muži a více peněz si užijí i v penzi. Mnohem více z nich si bude vybírat technické profese; stereotyp ženy jako sociální pracovnice, zdravotní sestry nebo učitelky se vytratí. Ve vedení firem bude rozhodovat stejný počet ředitelů a ředitelek. A v parlamentu bude sedět mnohem více političek.
Česká společnost za deset let, jak ji vykresluje nedávno schválená vládní Strategie rovnosti žen a mužů, bude jednoduše k ženám mnohem spravedlivější. Nebo genderově rovnější, chcete-li.
„Strategie přináší opatření, která pomohou narovnávat postavení mužů a žen v souvislosti s rodičovstvím, zajistí větší dostupnost školek a jeslí, zvýší transparentnost mezd, povedou ke zvýšení podílu žen na veřejném rozhodování, zlepší dostupnost služeb pro oběti domácího a sexuálního násilí, podpoří osvětu v boji proti genderovým stereotypům,“ vysvětluje cíle ředitel Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády Radan Šafařík.
Více než dvousetstránkový dokument, který vznikal dva roky, schválil kabinet Andreje Babiše symbolicky 8. března, na Mezinárodní den žen. Ani to mu ale nepomohlo získat si větší pozornost. Mezi zhruba čtyřmi stovkami více či méně konkrétních opatření, která mají během následující dekády zlepšit postavení žen (a v několika případech naopak mužů) ve společnosti, je přitom mnoho návrhů, které by pozornosti uniknout neměly.
Stejně jako další podobné analýzy i strategie rovnosti často mluví ve vzletných frázích a jen naznačuje směr cesty k ambiciózním cílům. Obsahuje ale také konkrétní návrhy, které jistě vyvolají vášnivé debaty. Příklad? Třeba genderové kvóty nebo škrtání stereotypů v dětských učebnicích.
Za vyšší platy a důchody
Peníze jsou vždy až na prvním místě a je tomu tak i v genderové oblasti: Když se hovoří o nerovnosti mužů a žen, většinou padne nejprve na přetřes takzvaný gender pay gap, tedy příjmová nerovnost mezi oběma pohlavími.
Zabývá se jí i vládní strategie, která opakuje mantru o pětinovém rozdílu mezi částkami na výplatních páskách žen a mužů. Dokument ale zároveň uznává, že převážná část není způsobena neochotou firem platit oběma pohlavím stejně, ale jednoduše volbou různě oceňovaných zaměstnání. Konkrétně píše o „feminizovaných profesích“.
Pracovat na odstranění stereotypního pohledu na typicky ženská a mužská povolání by se podle analýzy mělo už od raného věku. Jak? Na základních a středních školách mají působit kariérní poradci, kteří budou školit studenty „o genderových stereotypech a jejich dopadech ve vztahu k volbě povolání“.
Přeloženo do srozumitelného jazyka, poradci žákyním a studentkám budou vštěpovat, že volba profese sociální pracovnice nebo zdravotní sestry bude znamenat nižší plat než kariéra programátorky.
Zřejmě i autoři studie si jsou vědomi, že přeučit ženy na „ajťačky“ nebo strojní inženýrky a chlapce na sociální pracovníky či zdravotní bratry nebude snadné. A tak pro jistotu nabízejí záložní variantu: Ministerstva školství a sociálních věcí mají vypracovat koncepci nadstandardního zvyšování platů ve feminizovaných oborech.
Mimochodem, platová nerovnost není jediným tématem, v jehož souvislosti strategie rovnosti zmiňuje školy. Aby se lidem pod kůži vryla genderová problematika obecně, mají se jí přizpůsobit i učebnice. Ty by jednak měly být posuzovány patřičnými úřady, ale nejen to. Dobré by údajně bylo také pořádat workshopy pro nakladatele a autory učebnic, aby se naučili vyvážené studijní knihy psát. Motivovat by je prý mohla soutěž o nejlepší genderově nestereotypní učebnici…
Muž a nemluvně
Dnešní generace pracujících žen nicméně své rozhodnutí o směřování kariéry zpátky nevezme. I na ni se ve strategii myslí, a to hned v několika ohledech.
Z analýz mezd mužů a žen vyplývá, že největší kariérní (a tedy i platovou) ztrátu nabírají ženy během rodičovské dovolené. Už do příštího roku by se kvůli tomu měla do českého práva transformovat evropská směrnice, která se zabývá právě přerozdělením péče o dítě.
Oba rodiče by podle ní měli mít právo každý minimálně na čtyři měsíce rodičovské. Pro otce by nebyla povinná, má to ale háček: Na matku může muž převést pouze dva ze svých čtyř měsíců. Pokud s dítětem sám doma nezůstane vůbec, zbylé dva měsíce „propadnou“.
Naopak bez konkrétních termínů, rozložené do celé desetiletky, zůstává řešení nedostupnosti školek – tedy další palčivý problém mnoha matek, které by se chtěly vrátit do práce. Ve strategii se jen neurčitě píše o tom, že je potřeba podporovat investice do předškolních zařízení.
Hodně si autoři analýzy slibují od zákona ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové, podle něhož by stát podporoval budování jeslí od půl roku do tří let. Navrhují ale jít ještě dál. Do roku 2023 by rádi stejnou legislativu novelizovali a doplnili tak, „aby upravovala povinnost garantovat místo dětem ve věku 12 až 36 měsíců v jeslích“. Jak by se ovšem takový nárok v případě nedostatečných kapacit vymáhal, už se v dokumentu nepíše.
Do dvou let by se podle návrhů vládního Odboru rovnosti žen a mužů měl novelizovat také zákoník práce, který by lépe motivoval zaměstnavatele k nabízení zkrácených úvazků ženám na rodičovské. Firmy by dokonce na zaměstnávání matek mohly dostávat příspěvky z evropských fondů.
Česko hledá ředitelky
Se mzdami souvisí i další problém, který se snaží strategie rovnosti řešit sporným způsobem: Malé zastoupení žen v řídicích a rozhodovacích pozicích. A to jak v politice, tak v byznysu. Opět vrací na stůl téma (ne)populárních genderových kvót.
Ty ovšem nemají podporu politiků a termín, který autoři studie navrhují, je šibeniční – rok 2023. Do té doby by se měl podle nich novelizovat zákon o výběru osob do představenstev a dozorčích rad firem tak, aby obsahoval zatím nespecifikovaná závazná pravidla pro vyrovnané zastoupení žen a mužů, jinak řečeno kvóty.
Pevně dané minimální procento žen by se podle návrhu mělo týkat i politiky. Dokument je v tomto případě daleko méně konkrétní než u byznysu. Měla by vzniknout pracovní skupina se zástupci partají, která do dvou let vymyslí, jak dostat na kandidátky a pak i do Poslanecké sněmovny a Senátu více političek. Kvóty výslovně zmíněny nejsou, z kontextu je ale záměr v nějaké formě je zavést zřejmý.
Nespravedlivě krátké životy
Velkou pozornost věnuje strategie rovnosti také bezpečí – opět především u žen. V rámci prevence proti domácímu násilí navrhuje spíš měkká opatření, třeba osvětové kampaně nebo zařazení tohoto tématu do školních osnov. Zlepšení pomoci s následky násilí na ženách mají zajistit vyšší investice do azylových domů nebo sociálního bydlení.
Dominantní pozornost odstranění nespravedlnosti na ženách věnuje i drtivá část zbylých kapitol. Dopátrat se, zda je potřeba narovnat genderové rozdíly i z pohledu mužů, dá práci. Nejvíc zmínek najdeme v části o zdravotnictví. Důvod je jednoduchý: Je nespravedlivé, že se muži v průměru dožívají nižšího věku. Důraz je tak prý potřeba klást na specifické potřeby mužů ve zdravotnictví a financování preventivních programů u převážně mužských nemocí.
Strategický jízdní řád na zrovnoprávnění mužů a žen v příštích deseti letech je pouhý nástin. Už dnes je zjevné, že mnoho opatření bude politicky neprůchodných. V dalších případech visí otazník nad jejich účinností – vládní osvětové kampaně bývají spíš černou dírou na peníze než skutečnou pomocí. A konečně, je otázka, jak se k dokumentu postaví vláda vzešlá z podzimních voleb a zda přepíše řadu neurčitých proklamací do praxe.
Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.
