Delta a spol. proti globalizaci

Na cestě od Adama Smithe k Jeffu Bezosovi se někde něco zadrhlo. Ekonomika, k jejímž určujícím rysům patří komoditizace a z ní plynoucí obrovské obraty a nizounké marže, je zřejmě zranitelnější, než jsme si donedávna mysleli. Tak například v době, kdy nejvulgárnějším slovem světa je „skleníkový plyn“, trpí britští potravinářští výrobci nedostatkem oxidu uhličitého, jinak zlosyna číslo jedna.

Během září protestovali ostrovní výrobci perlivých limonád proti tomu, že mají k dispozici zásoby této nezbytné suroviny (zkuste pít coca-colu bez bublinek) jen na několik dnů. Tamní drůbežáři, kteří používají týž plyn k omámení svých zvířat před usmrcením, se zase rozhodli recyklovat použité dávky plynu; to je praxe, kterou předtím odsuzovali jako nehygienickou.

Geneze takového stavu je jednoduchá: energetické firmy ruší uhelné (a jaderné) elektrárny. Ceny plynu tím pádem vyskočí nahoru, což víme, že se skutečně děje: od začátku roku vzrostly téměř na trojnásobek. (Zejména bolestně jsou si toho vědomi ti z nás, kdo se chystají během nadcházející zimy plynem topit.) V reakci na to utlumují výrobu – tak trochu stranou zájmu – producenti hnojiv. Vedlejším produktem jejich byznysu je CO2, jehož je tím pádem nedostatek. Firmy, které se živí masovým vybíjením průmyslově chované drůbeže, jsou kvůli tomu namydlené.