Vybrané články
z týdeníku The Economist

Dějiny podle soudruha Siho. Čínský prezident přepisuje historii

Čínský prezident uvádí do praxe orwellovské „Kdo ovládá současnost, ovládá minulost“ a přepisuje dějiny, aby na roky dopředu ospravedlnil svou vládu.

Čínský prezident Si Ťin-pching | foto Profimedia.cz

V rámci příprav na třetí pětiletku v čele Komunistické strany Číny mění Si Ťin-pching pravidla politiky, obchodu a společnosti. A naplno se pustil i do dalšího projektu, který považuje za nezbytný k tomu, aby se nadále udržel u moci: přepisuje samotné dějiny strany. Si Ťin-pching chce své zemi ukázat, že je nepostradatelným politickým velikánem na úrovni Mao Ce-tunga a Teng Siao-pchinga. Že staví na jejich odkazu a mění Čínu v globální velmoc.

Demonstrace moci

V Pekingu se sešlo 370 členů politické a vojenské elity na každoroční čtyřdenní jednání ústředního výboru strany. Jediným oznámeným tématem programu byla rezoluce o dějinách strany, teprve třetí v celých jejích stoletých dějinách. První z roku 1945 a druhá z roku 1981 vznikly na rozhodujících křižovatkách čínských dějin, kdy Mao Ce-tung a Teng Siao-pching oslavovali své triumfy a konsolidovali svou moc.

To, že si Si Ťin-pching takovou rezoluci dokáže zajistit, svědčí o tom, že se mu povedlo zbavit se veškeré smysluplné opozice ve straně a na sjezdu plánovaném na konec roku 2022 dokáže prodloužit svou vládu. Podle Judea Blanchetta z washingtonského think-tanku Centre for Strategic and International Studies je rezoluce „kromobyčejnou demonstrací moci“.

Toto plenární zasedání je předposlední schůzí ústředního výboru před pětiletým sjezdem a hraje zásadní roli při určování jeho tónu. Příští rok oslaví Si Ťin-pching desáté výročí v předsednickém křesle. Vágně stanovená konvence velí, že by se měl rozloučit. Nikdo však nepochybuje, že si zajistí další volební období. Loni usilovně pracoval na tom, aby umlčel kritiky a zničil všechny potenciální protivníky, provedl čistky v bezpečnostním aparátu, povýšil politické spojence a poštval regulátory na velké soukromé firmy, aby jim ukázal, kdo má v Číně skutečnou moc. Před sjezdem nejspíš (v tajnosti) vybere nástupce čelných představitelů, od kterých se na jednání Všečínského shromáždění lidových zástupců v březnu 2023 očekává, že odejdou do důchodu. Bude k nim patřit také nový premiér a šéf vnitřní bezpečnosti.

Červené čáry pod sopkou

Čínská vláda zachraňuje svoji zemi před pádem developerského sektoru – i před jeho prosperitou.

Rezoluce o historii partaje už mezi jejími čelnými představiteli koluje, veřejnost bude s jejím obsah nicméně seznámena až po 11. listopadu, kdy zasedání končí. Projevy Si Ťin-pchinga a texty oficiálních komentátorů nabízejí jistá vodítka. Očekává se, že bude oslavovat úspěchy strany, minimalizovat hrůzy rozpoutané Mao Ce-tungem a naznačovat, že Mao, Teng a Si sdílejí společnou vizi.

Maova a Tengova vláda bude prezentována jako přípravná fáze na Siovu „novou éru“. Mao pomohl čínskému lidu, aby se po sto letech ponižování ze strany zahraničních mocností „postavil na nohy“. Teng nasměroval Čínu tak, aby po staletích chudoby „zbohatla“. Si teď Číně pomáhá, aby „zesílila“. Rezoluce bude oslavovat Siovo uvážlivé vedení tváří v tvář sociálním, ekonomickým a bezpečnostním výzvám a bude hovořit o tom, že země i nadále potřebuje jeho moudrost.

Siovi předchůdci pracovali ve svých rezolucích s historií jinak. Mao Ce-tung v roce 1945 ospravedlňoval likvidaci nepřátel tím, že na ně svedl veškeré chyby z minulosti a sám sebe postavil do role jediného nezpochybnitelného vůdce. Rezoluce Teng Siao-pchinga z roku 1981 prohlašovala, že se Mao dopustil velkých přešlapů a že kulturní revoluce z let 1966 až 1976 byla „zásadní chybou“, jež způsobila chaos. Kritikou Maa – byť opatrnou – se Tengovi podařilo zajistit straně podporu veřejnosti a uvolnit si ruce, aby se mohl pustit do tržních reforem.

Pro Si Ťin-pchinga však dějiny představují jinou výzvu. Nalevo ve straně má neomaoisty, kteří se už dlouho berou za restauraci svých hrdinů a kritizují Tenga, jenž podle nich způsobil v zemi problémy, jako jsou korupce a nerovnost. Napravo se zase nacházejí ti, kdo se (v tichosti) obávají, že Čína klouže zpátky k diktátorství Maova střihu a přestává ctít Tengovy reformy.

Siovy dějiny

Si tvrdí, že by se Mao ani Teng neměli vzájemně „negovat“. Nechce dějiny plné chyb a rozporů ani takové, jež by zpochybňovaly vládu jednoho muže. Věří, že rozpad Sovětského svazu urychlila neschopnost hájit odkaz Lenina a Stalina. Energicky bojuje proti „historickému nihilismu“ – což je v zásadě cokoli, co ukazuje minulost strany v nepříznivém světle. Čínské úřady nyní důrazně odrazují od knih, jež zpracovávají Maovy nejhorší chyby a které donedávna bývaly tolerovány.

Nová oficiální historie strany, jež vyšla v únoru, naznačuje, jakému přístupu dává Si Ťin-pching přednost. Kulturní revoluce se dotýká jen letmo. Nezmiňuje hladomor, který způsobil Velký skok a v jehož důsledku zemřely desítky milionů lidí, ani mrtvé při potlačování prodemokratických protestů na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Více než čtvrtinu knihy zabírá Siovo funkční období. Jeho předchůdci, Chu Ťin-tchao a Ťiang Ce-min, dostávají podstatně menší prostor.

Paul Kennedy: Bude vzestup Číny znamenat pád Ameriky?

Po změnách v globální politice, ozbrojených silách a ekonomice mají USA nového konkurenta, píše autor Vzestupu a pádu velmocí Paul Kennedy.

Nová rezoluce přichází s tím, že Čína potřebuje Si Ťin-pchinga, aby splnila dlouhodobé cíle, jako je přeměna země ve „velký moderní socialistický národ“ do roku 2035 a „prosperující“ a „silný“ do roku 2049, kdy bude Lidová republika slavit sté výročí. Pravděpodobně bude mluvit o jeho kampani za „všeobecnou prosperitu“, jež má zredukovat nerovnost, a o jeho strategii „dvojí cirkulace“, která má zajistit, že bude ekonomika odolnější vůči vnějším otřesům, jako jsou pandemie nebo obchodní spory s Amerikou.

Očekává se, že bude popisovat neutěšenou mezinárodní situaci, byť o Ameriku a její spojence se otře jen letmo. A pravděpodobně zopakuje tradiční stranický postoj k Tchaj-wanu – kterak je nezbytné jej znovu spojit s pevninou. Od Maových časů představuje čínská neschopnost zmocnit se Tchaj-wanu bolavé místo. Rezoluce dozajista neopomene zmínit Siovo volání po „velké obrodě čínského národa“ do roku 2049, což naznačuje, že jeho cílem je do té doby opětovné spojení „dvou Čín“ zajistit. Žádné konkrétní sliby nejsou pravděpodobné.

Před startem plenárního zasedání strany začal její propagandistický aparát chrlit servilní články o Siově moudrosti. Cíl je jasný – vyvolat v masách nadšení z představy, že současný prezident zůstane i nadále u moci. Stranická hlásná trouba, deník Žen-min ž’-pao (Lidový deník), zveřejnil 1. listopadu sérii komentářů pod společným titulkem „Zásadní rozhodnutí v nové éře“. Velebí úspěchy, kterých strana od svého založení v roce 1921 dosáhla, a chválí hlavně Siův příspěvek. Pokud jde o Si Ťin-pchinga, rezoluce se podle Josepha Fewsmithe z Bostonské univerzity „nesmí jen ohlížet do minulosti, musí se také dívat do budoucnosti“. A Fewsmith se domnívá, že ze Siova pohledu platí, že „budoucnost, c’est moi“.