Vybrané články
z týdeníku The Economist

Dědictví hanby a příležitosti. Republikáni zaplatí za pakt s Trumpem vysokou cenu

Invaze na Capitol Hill a dvojité vítězství demokratů v Georgii změní průběh Bidenova prezidentství.

Dědictví hanby a příležitosti. Republikáni zaplatí za pakt s Trumpem vysokou cenu
ilustrace Vojtěch Velický

Před čtyřmi lety stál Donald Trump na schodech Kapitolu, skládal prezidentský slib a sliboval ukončení „amerického masakru“. Svoje prezidentské období zakončil výzvou davu, aby pochodoval na Kongres – a jeho velebením, když se uchýlil k násilí. Iniciátorem smrtícího útoku na srdce americké demokracie byl nade vši pochybnost právě Trump. Jeho lži přiživovaly pocit křivdy, jeho neúcta k ústavě ji obrátila proti Kongresu a jeho demagogie zapálila doutnák. Záběry rozvášněného davu útočícího na Kapitol, které vyvolaly jásot v Moskvě a v Pekingu a zármutek v Berlíně a Paříži, se stanou symbolem Trumpova neamerického prezidentství.

Násilí na Capitol Hillu mělo být demonstrací síly. Ve skutečnosti však maskovalo dvě porážky. Zatímco se Trumpovi stoupenci probíjeli do budovy, Kongres potvrzoval výsledky prezidentovy nevyvratitelné listopadové porážky. Zatímco lůza rozbíjela okna, demokraté oslavovali dvojici nepravděpodobných vítězství v Georgii, která jim zajistila kontrolu nad Senátem. Rozčarování davu bude rezonovat celou Republikánskou stranou, která se rázem ocitne v totální opozici. A to bude mít důsledky pro prezidentství Joea Bidena, jenž se 20. ledna ujme úřadu.

Historická porážka

Ponecháme-li stranou nesmysly o ukradených volbách, ukáže se republikánské fiasko za Trumpovy vlády v plném rozsahu. V roce 2016 dobyli Bílý dům a udrželi si nadvládu v obou komorách Kongresu, ovšem dvojitá porážka z Georgie znamená, že za pouhé čtyři roky o všechno přišli. Něco takového se republikánům stalo naposledy v roce 1892, kdy zprávy o potupě Benjamina Harrisona putovaly ještě telegrafem.

Za normálních okolností, když politická strana utrpí porážku takových rozměrů, vezme si z toho ponaučení a vrátí se silnější. Republikáni to dokázali po porážce Barryho Goldwatera v roce 1964 a demokraté poté, co v roce 1984 prohrál Walter Mondale.

Tentokrát bude stranická obnova těžší. Dokonce i ve chvíli porážky se Trumpova popularita mezi republikány pohybovala kolem 90 procent – tedy mnohem výš než obliba George W. Bushe v posledním měsíci prezidentství (65 procent). Trump využil své popularity k tomu, aby vytvořil mýtus o tom, že prezidentské volby vyhrál. Podle průzkumu společnosti YouGov pro The Economist si 64 procent republikánů myslí, že by Kongres měl zablokovat Bidenovo vítězství.

Na jeho konspiraci se podílelo snad až 70 procent republikánů ve Sněmovně reprezentantů a čtvrtina senátorů, když přísahali, že přesně to udělají – a největší hanba je, že mnozí z nich v tom pokračovali i po útoku na Kongres. To protidemokratické divadlo nemá v moderních dějinách obdoby (a nemělo nejmenší šanci na úspěch). Ale je názornou ukázkou Trumpova zhoubného vlivu. Republikáni mohli z první ruky sledovat, jak Trump zničil kariéru loajalistům, jako byl Jeff Sessions, a naopak téměř vlastnoručně zařídil vítězství jiných – mimo jiné floridského guvernéra Rona DeSantise. A ti z nich, které čekají primárky, se děsí toho, co by mohlo nastat, kdyby jej proti sobě popudili.

Trumpův volební mýtus tak narušil koloběh zpětné vazby, který strana potřebuje k tomu, aby se změnila. Jedna věc je zbavit se neúspěšného vůdce a chybné strategie. Opustit někoho, koho vy sami a většina vašich přátel považujete za řádně zvoleného prezidenta, jehož o moc připravil jen gigantický podvod vašich politických nepřátel, je něco dočista jiného.

Může-li z těch nepokojů vzejít něco dobrého, pak jedině to, že oslabí tento způsob uvažování. Při pohledu na Trumpova stoupence, jak se rozvaluje v křesle šéfky Sněmovny reprezentantů, by se měli republikánští voliči zhrozit, jelikož svou partaj rádi považují za stranu práva a ústavy. Trumpova slova, jimiž ponoukal lidi k nepokojům na Capitol Hillu, zase mohou přesvědčit část „středových“ Američanů, aby se k němu nadobro obrátili zády.

Bez trumpovských kousků

Pro nastupujícího prezidenta Bidena bude důležité, zda k těmto závěrům dojdou i „trumpskeptičtí“ republikáni v Senátu. Vítězství Jona Ossoffa a Raphaela Warnocka, prvního Afroameričana zvoleného na Jihu na demokratické kandidátce do Senátu, totiž náhle nabídla možnost, že vládu ve Washingtonu nebudou brzdit republikánské obstrukce ani trumpovské kousky.

Ještě před týdnem, kdy panovalo přesvědčení, že Senát zůstane v rukou republikánů, to vypadalo, že Bidenova administrativa dokáže své záměry prosazovat nanejvýš přes exekutivní příkazy a obsazování regulačních úřadů. Rozložením sil v Senátu padesát na padesát a s viceprezidentkou Kamalou Harrisovou v roli rozhodujícího hlasu drží demokraté nejmenší možnou většinu. Není to žádný zázrak, který by Bidenovi umožnil prosadit rozsáhlé reformy, po nichž mnozí demokraté touží, ale leccos to změní.

Senát by například měl Bidenovi hladce schválit kandidáty na soudce i ministry. Demokraté také převezmou od republikánů kontrolu nad legislativní agendou v Senátu. Mitch McConnell, odstupující vůdce republikánské senátní většiny, jenž se minulý týden důrazně ohradil vůči Trumpovu institučním vandalismu, dokázal mistrně blokovat hlasování, která mohla rozdělit jeho republikánský klub. To paralyzovalo washingtonskou legislativu, z čehož voliči obvykle viní prezidentovu stranu.

Demokraté mohou také některá opatření prosadit v Senátu díky metodě zvané „reconciliation“ (smír či smíření), což je procedurální zvláštnost, která umožní schválení zákona většinou jednoho či dvou hlasů. Zákon díky tomu nepotřebuje získat plných 60 hlasů, aby unikl obstrukcím.

Republikáni se budou moci projevit při hlasováních, která budou štěpit strany napříč. Čím více budou cítit, že se středová Amerika zhrozila nepokojů na Capitol Hillu, tím je pravděpodobnější, že někteří z nich zavrhnou nihilismus paušálního blokování všeho, co demokraté předloží. Čím více se bude v jejich klubu válčit, tím budou mít volnější ruce k tomu, aby něco skutečně dokázali, a obnovili tak víru v republiku. 

Nikdy nemohlo být republikánům jasnější, jak vysokou cenu platí za prokletý pakt, který uzavřeli s Donaldem Trumpem. Listopadové výsledky naznačily, že by reformovaná strana mohla znovu zvítězit v celonárodních volbách. Američtí voliči stále nemají v lásce přebujelou státní správu a od roku 1992 nenechali žádnou ze stran vládnout v Bílém domě déle než dvě volební období. Ale aby mohli znovu slavit úspěchy, aby se zase stali oporou americké demokracie, a ne její hrozbou, musejí se zříct Donalda Trumpa. Nejen že se stal nositelem porážky skutečně historických rozměrů, ale navíc bezostyšně vyprovokoval masakr na Kapitolu.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Budoucnost robotických šílenců
  • Stát jako hoteliér
Objednat nyní