z týdeníku The Economist
Dědičný chanát šlechtitelů koní
Turkmenský despota Berdymuchamedov našel vhodného nástupce – vlastního syna.

Oficiální důchodový věk už o dva roky překročil. Ve čtyřiašedesáti je však prezident Turkmenistánu Gurbanguly Mjalikgulyjevič Berdymuchamedov na poměry v regionu stále ještě mladík. Islam Karimov vládl Uzbekistánu, dokud v roce 2016 v osmasedmdesáti nezemřel. Nursultanu Nazarbajevovi bylo právě tolik, když v roce 2019 uvolnil místo mladšímu nástupci. Ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi je devětašedesát a nic nenasvědčuje tomu, že by se měl k odchodu.
Proto to byl šok, když Berdymuchamedov 11. února u příležitosti patnácti let v prezidentské funkci oznámil, že učinil „obtížné rozhodnutí“. Nastal prý čas dát šanci „mladým vůdcům“, kteří byli „vychováni v duchovním prostředí a v souladu s náročnými požadavky moderní doby“. Dvanáctého března čekají Turkmenistán předčasné volby.
Jako za chanátu
Rozdrcení čehokoli byť jen vzdáleně připomínajícího opozici, potlačení i toho nejumírněnějšího disentu a skutečnost, že v posledních volbách posbíral prezident 98 procent hlasů, naznačují, že taková politická omladina se nebude hledat lehko. Vládnoucí strana však dlouho neváhala. Okamžitě nominovala jako svého kandidáta prezidentova čtyřicetiletého syna Serdara Berdymuchamedova. Jeviště bylo připraveno pro první dynastické nástupnictví ve Střední Asii od dob chanátu.
Berdymuchamedov mladší je vzděláním inženýr a na roli otcova nástupce byl dlouho a důkladně připravován. Po krátkém působení na ministerstvu zahraničí a v diplomacii se v roce 2016 stal poslancem loutkového parlamentu. Rychle to dotáhl na regionálního guvernéra, než byl v roce 2020 povýšen do křesla ministra průmyslu. Loni už zastával funkci místopředsedy vlády. Ale teprve v září splnil klíčové kvalifikační kritérium, aby se mohl stát prezidentem – oslavil čtyřicáté narozeniny.
Serdar toho bude mít po nástupu k moci na talíři opravdu hodně. Turkmenské hospodářství je v žalostném stavu. Země se potýká s nedostatkem potravin. Tržní hodnota místní měny je šestkrát nižší, než říká oficiální kurz. Ekonomika je příliš závislá na vývozu plynu a na obchodní výměně s Čínou. A následník trůnu může mít potíže i jiného druhu. Jeho otec je okázalým vůdcem, proslulým machistickými kousky, jimiž přiživuje svůj kult osobnosti. Serdar je naproti tomu prkenný řečník a není rád středem pozornosti.
Tatínek pomůže
Ještě štěstí, že odstupující prezident nemá v úmyslu zcela odejít z veřejného života, rybařit a šlechtit koně. Podržel si křeslo šéfa horní komory parlamentu. Důvody jeho náhlého odchodu do politického důchodu však nejsou zcela jasné – jediné oficiální vysvětlení zní, že už se dožil vyššího věku než prorok Muhammad (Turkmenistán je převážně muslimský). Skutečnou příčinou bude zřejmě podlomené zdraví. V roce 2019 se Berdymuchamedov dlouho neukázal na veřejnosti, což vyvolalo spekulace o tom, že se léčí s nějakou vážnou nemocí. Vládnoucí klika tedy možná chce poskytnout Serdarovi čas upevnit moc, dokud je jeho otec ještě naživu, aby ho chránil. Prezident dal každopádně jasně na srozuměnou, že změna má zemi přinést spíš kontinuitu než nějakou reformu. V projevu na rozloučenou si vypomohl turkmenským příslovím: „Tradice otců jsou neocenitelné a každý, kdo je miluje, miluje svou vlast!“
© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.