Statistika má sice cenné údaje, ale neobydlený byt neznamená prázdný

Statistikům se na konci července podařilo spustit další kolo bouřlivé debaty o bytové krizi v Praze.

Statistika má sice cenné údaje, ale neobydlený byt neznamená prázdný
ilustrační foto | Shutterstock.com

V rámci zveřejňování výsledků sčítání lidu ČSÚ vypustil do světa také data o takzvaně neobydlených bytech v metropoli. Má jich být více než 93 tisíc z celkového počtu zhruba 720 tisíc.

Na první pohled hrozivé číslo pobouřilo především levicové myslitele, podle nichž jsou údajní zlí spekulanti hlavní příčinou krize. Prý skupují nemovitosti v hlavním městě ve velkém, aby je pak nechali prázdné a vydělávali na růstu cen, zatímco střední třída nemá kde bydlet.

Opět tak padaly tradiční návrhy „antispekulačních mechanismů“: třeba podstatně vyšší majetkové daně a další formy „trestání“ majitelů za to, že své byty neposkytují k bydlení našim lidem.

Ukázalo se ale, že jde o bouři ve sklenici vody. Sami statistici vzápětí upozornili, že se jedná o nedorozumění a že neobydlený byt rozhodně neznamená nutně prázdný.

Ďábel je skryt v detailu, v tomto případě v metodice: ČSÚ zařadil do kategorie neobydlených všechny byty, v nichž se nikdo „nesečetl“. Spadly do ní tak třeba byty využívané jako kanceláře nebo ordinace, nemovitosti obývané studenty nebo prostě jednotky, jejichž obyvatelé se na sčítání vykašlali.

Ve skutečnosti tak o tom, kolik bytů spekulanti drží neobsazených, nevíme vůbec nic.

Nabízí se proto otázka, k čemu je vlastně takové sčítání dobré a jestli se skutečně vyplatí vyhodit za ně stovky milionů. Zkreslené statistiky totiž k řešení bytové krize nijak nepřispějí a měnit na jejich základě třeba majetkové daně by bylo silně krátkozraké.