Covid na mozku

Stát postavil vědecké parky a teď neví, co s nimi

Covid na mozku
van Graafův generátor | Tomáš Novák týdeník HROT

Je všední den, blíží se konec školního roku a na tomto místě bývá obvykle až nezdravě rušno. Číslem řečeno dva tisíce dětí pohromadě a každý den zas a znovu. Prostě vrchol sezony. Teď je parkoviště libereckého science centra IQ Landia úplně prázdné. Není koho vítat.

Centrum má otevřeno jen dva dny v týdnu a dětí přijde sotva třicet. Jeho ředitel Pavel Coufal si připisuje další ztrátu k desetimilionovému propadu kvůli koronavirovým opatřením. Stejně jsou na tom i další centra, která si Česko postavilo díky evropským dotacím. Hrozí vážné potíže a nejde jen o budovy nebo pracovní místa. V sázce je vzdělání dětí.

Nenaplněné očekávání

V liberecké IQ Landii to po většinu dní vypadá jako ve zhasnutém lunaparku. Napůl rozříznutou škodovku, přistávací vesmírný modul a stovky dalších atrakcí nemá kdo obdivovat. „Otevřeli jsme až 5. června. Dříve se to nevyplatilo a nevyplácí se to vlastně ani teď,“ říká ve své kanceláři Pavel Coufal, původně učitel zeměpisu a němčiny, který se rozhodl centrum vybudovat. Na otázku, jestli by do projektu znovu šel, kdyby věděl, co ví teď, odpovídá až po dlouhém mlčení. „Jak se stát zachoval, bylo pro nás ředitele všech center rozčarováním. Ale je to srdcová záležitost, šel bych do toho znovu,“ popisuje. Mimochodem je také autorem řady vzdělávacích prvků rozmístěných po jednotlivých expozicích v šesti patrech.

Aby bylo zřejmé, o čem hovoří, když myslí na chování státu, je potřeba se ponořit zpátky v čase do roku 2009. Tehdy se vypsaly výzvy na dotace na budování science center. Evropa pomohla 80 procenty, stát prostřednictvím ministerstva školství přidal zbylých dvacet. Liberecká IQ Landia otevřela v roce 2014, stala se partnerem už nastartovaného protějšího IQ Parku, který je dnes určen mladším dětem.

 

Další centra vyrostla v Plzni, Liberci, Brně a Ostravě. Nadšenci, kteří si budování center vzali za své, čekali, že stát se bude dále na provozu podílet. Alespoň v zahraničí je to běžné, příspěvky se pohybují kolem 25 procent. Jenže žádný premiér ani ministr školství na přání center neslyšel. Pavel Coufal je také předsedou správní rady jejich asociace a snažil se s politiky jednat. „Vždycky se to na něčem zaseklo, pak byly volby a začalo se znovu,“ vzpomíná.

Oč vlastně jde? Vstupenka pro školy stojí v Liberci 120 korun, reálné náklady jsou ale 270 korun. Zdražovat se nedá. Podle ředitele už je cena na maximu a rovná se vstupům do obdobných parků v západní Evropě. Liberecké centrum tak každý rok několik set tisíc korun prodělá, i když se snaží oslovovat sponzory, kraj či magistrát. No a do tohoto velmi vratkého hospodaření vlétla zjara koronavirová stopka.

Poslední zvonění

Většinu návštěvníků centra tvoří školy, což je základní problém. Zůstaly uzavřené, a tudíž ani do center školáci nepřijeli. Nejde ani tak o vzdělávací expozice, které si koneckonců mohou děti projít i o víkendu s rodiči. Srdcem science center jsou laboratoře a dílny, kde školáci mohou provádět a sledovat experimenty, které jejich školy neumožňují. Nemají na ně peníze nebo prostory. „Je to virtuální či rozšířená realita, použití nanotechnologií. Co bude v kabinetech škol za dvacet let, máte teď a tady,“ ukazuje Pavel Coufal. 

Učit se do moderních prostor jezdí školáci jak z okolních krajů, tak Prahy, Německa či Polska. Aby bylo vše moderní, každý rok se musí určité procento vzdělávacího parku obměňovat, což jsou další náklady navíc. Teď přibyly i náklady na dezinfekce a vše kolem ochranných protikovidových opatření.

Science centra

+7

Centra slouží ale i pro vzdělávání učitelů. „Obecně jsou science centra veřejností vnímána jako ta, co nabízejí ‚chytrou zábavu‘. Směrem ke školám bych tento pohled ještě upřesnil. Tam hrajeme roli zejména partnera, který umí teoretickou výuku doplnit tou názornou. Technika, přírodní vědy, to jsou naše pole působnosti,“ doplňuje Jakub Švrček, ředitel Světa techniky v Dolních Vítkovicích v Ostravě.

Jeho slova potvrzují i samotní pedagogové. „Science centra mají zázemí a materiálové vybavení, které se se školou nedá srovnat. Já sám tu mám příležitost poznat, jak lze výuku dělat jinak a řadu prvků následně využít i v hodinách. Navíc se mi v tomto neformálním prostředí podařilo u řady dětí objevit talent nebo nadání, které jinak ve formálním prostředí zůstává skryto a neodhaleno,“ chválí si spolupráci se science centrem Svět techniky v Ostravě Ondřej Kubes, učitel chemie.

A zatímco ministr průmyslu Karel Havlíček vymýšlí, jak z Česka udělat technicky vzdělaný národ, který vystoupí ze stínů montoven a začne vyrábět zboží s velkou přidanou hodnotou, pustí se do výzkumu a vědy, tak centra, která mají v dětech zažehnout touhu po poznání a do značné míry suplují podfinancovaný školský systém, dřou bídu. „Propustili jsme asi 30 procent zaměstnanců, šetříme provozní náklady, omezili jsme brigádníky,“ vyjmenovává ředitel Coufal.

Kde vzít peníze

Přes program Covid II si centrum půjčilo šest milionů, někde musí sehnat dalších šest, aby letošní rok ustálo. „Snažím se dívat dopředu a jsem optimista. V roce 2021 otevřeme expozici o matematice s 50 exponáty. Budeme investovat i do programů v planetáriu. Věřím, že omezení nebudeme ani v následujících letech,“ říká Coufal. Ano, výpadek jen za letošní rok bude mít Liberec 12 milionů.

 

Liberecké centrum je specifické v tom, že ho navštíví nejvíce lidí, zhruba 470 tisíc to bylo za loňský rok. Druhá Ostrava měla vloni 420 tisíc. Liberec má také nejmenší podíl veřejných peněz. Od státu, jak známo, to je jako v případě ostatních center nula, kraj a město se podílejí jedním procentem. Vstupné pak tvoří 53 procent příjmů. Naopak třeba centrum Vida! v Brně je příspěvkovou organizací Jihomoravského kraje a existenční potíže díky tomu nemá. 

Ale nezabředněme do čísel. Důležitý je princip, že stát si nechává od soukromých dárců řešit svoje potíže se školstvím a nepřipraví mimořádnou pomoc ani v postcovidové krizi. Přitom jde o vzdělávání, ne o krachující aerolinky. „Nikdo si s námi neví rady nebo nechce vědět. Nejsme ani divadlo, ani sport, ani škola. Nevědí, co s námi dělat,“ říká Pavel Coufal. Pokud by stát nechal centra padnout, odešlo by s nimi nejen vzdělávání, ale i investice v souhrnu za 2,6 miliardy korun.

 

Za pomoc centrům se přimlouvají i čeští vědci, například Jiří Grygar. „Jsou naprosto klíčová proto, abychom v nastávající vědecko-technické revoluci měli dorost, který bude schopen zvládnout náročné úkoly. Bude to dokonce tak, že země, které podpoří u mládeže rozvoj vědy a techniky, budou vyhrávat. Ty, které to neskousnou, prohrají,“ říká Jiří Grygar. Centra podpořil i Pavel Hobza z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR nebo předsedkyně akademie Eva Zažímalová.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy počítá jen s navýšením podpory pro dopravy žáků do center. Tato forma nepřímé pomoci by podle něj měla opětovně nastartovat zájem. „Rok 2021 bude předmětem vyjednávání s ministerstvem financí od druhé poloviny srpna 2020. Lze tedy předpokládat, že se žáci do science center v rámci školních akcí opět vrátí,“ říká mluvčí úřadu Aneta Lednová. Snad se ještě bude kam vracet.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Miliardáři letí na Letňany
  • Narcos: Pomáhat a pálit
Objednat nyní