Co zbylo z čínského hurá. Ani pohrobkům CEFC se v Česku moc nedaří

Pět let uplynulo od chvíle, kdy Česko velkolepě přivítalo na oficiální návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Výsledky návštěvy rozhodně velkolepé nejsou.

Co zbylo z čínského hurá. Ani pohrobkům CEFC se v Česku moc nedaří

Evropskou třídu vedoucí od letiště lemovaly toho dne oslavné nápisy a vlajky. Čínské bojůvky se za přihlížení české policie praly s lidmi poukazujícími na to, že čínský režim porušuje lidská práva. Politici a byznysmeni se radovali, jak do tuzemské ekonomiky potečou miliardy a jak zde budou čínské firmy ve velkém investovat. Výsledek? Dopadlo to úplně jinak.

Pokud nějaká Čínou vlastněná firma v Česku aktuálně funguje a nelze ji přehlédnout, je to fotbalový klub Slavia Praha. Jen na dresech hráčů původní nápis CEFC během pár let vystřídalo logo a „rozsypaný čaj“ čínské státní korporace CITIC Group. Jisté je, že bez čínských peněz by tým z Edenu nyní rozhodně nebyl tam, kde je. Jinak jsou ale čínské investice v Česku reputačně i byznysově jasným debaklem.

Česko–Čína a zpět

Čínskou firmou číslo jedna byla v Česku původně CEFC. Její údajný majitel Jie Ťien-ming se stal dokonce čestným poradcem českého prezidenta Miloše Zemana. Tváří CEFC v Česku byl nicméně hlavně  Jaroslav Tvrdík, který čínskou firmu s velkým nákupním apetitem a zdánlivě neomezenými zdroji do Česka přivedl.

Na trhu se už v počátcích proslýchalo, že pro některé z českých podnikatelů čínská CEFC sehrála roli „hejla“, kterému se dá za dobré peníze prodat skomírající byznys. Zpětně se to ukazuje na příkladu nákupu pivovarské skupiny Lobkowicz. Ta musela nedávno kvůli hospodářským problémům postupně zavřít provozy v pivovarech Uherský Brod, Klášter a naposledy i Vysoký Chlumec; navzdory tomu, že se jej Číňané ještě pokoušeli zachránit injekcí ve výši 150 milionů korun. 

Kupní cena celé skupiny už v roce 2015 vzbuzovala údiv: CEFC za 79,4 procenta akcií zaplatila 1,9 miliardy korun. U soudu navíc leží pohledávka ve výši 540 milionů, údajně historický úvěr za Pivovary Lobkowicz, kterým prý minulí vlastníci financovali své aktivity v Polsku. Současní majitelé – CITIC Europe Holdings, o níž ještě bude řeč – pohledávku neuznávají.

Mimochodem, zmíněný pivovar Klášter v Hradišti nad Jizerou se svým rokem založení 1570 patřil mezi 300 nejstarších stále fungujících firem světa, přežil toho tedy hodně, tečku za vařením piva zde udělal až čínský vlastník.

 

Hlavním propagátorem Číny v tuzemské politice byl od prvopočátku prezident Miloš Zeman a jeho hradní suita. „Jestliže jsem odhadoval, že objem čínských investic v tomto roce bude 45 miliard korun, hluboce jsem se zmýlil. Je to jen na tento rok 95 miliard,“ radoval se během návštěvy čínského soudruha Sia před pěti lety jeho hlavní hostitel Zeman. Zůstalo ale hlavně u slibů a přání, jak časem pochopila i samotná hlava státu.

Ne že by se český prezident nesnažil. V žádné jiné zemi Zeman nebyl v době svého prezidentství tolikrát jako v Číně. Poprvé v říjnu 2014, kdy na setkání s čínským prezidentem přizval minulý týden tragicky zesnulého miliardáře Petra Kellnera a zpět se vracel soukromým tryskáčem PPF, která na dobrých vztazích s Čínou měla a má zejména s ohledem na podnikání svého Home Creditu eminentní zájem. Následovaly prezidentské cesty v roce 2015, 2017, 2018 a 2019. Před ekonomickým summitem v Pekingu v dubnu 2020 si ale Miloš Zeman cestu rozmyslel. Svou neúčastí se prý Čínu rozhodl potrestat za to, že nesplnila své sliby ohledně investic v Česku.

Předtím se ale na Pražském hradě pořádala Česko-čínská investiční fóra a sliby miliard létaly vzduchem. Stejně jako letadla na trase Čína–Česko a zpět. První byly přímé lety Praha–Peking v roce 2015, o tři roky později byly přímé linky do Číny již čtyři. K dnešnímu dni už ale nezůstala žádná. Aktuálně hlavně kvůli pandemii covidu, ale je pravděpodobné, že se přímé lety už vůbec neobnoví. 

Ostří hoši z J&T

Neslavně to dopadá i s politikou. Pekingu se nelíbí jakákoli vstřícnost vůči Tchaj-wanu, který označuje za svou vzbouřeneckou provincii, na návštěvu tam ovšem létal primátor Prahy Zdeněk Hřib. Kdysi vřele se tvářící česko-čínské vztahy potemněly zejména poté, co na Tchaj-wan loni na přelomu srpna a září vyrazil na oficiální návštěvu předseda Senátu Miloš Vystrčil (původně návštěvu plánoval zesnulý Jaroslav Kubera).

Ještě předtím se Pekingu dotklo varování NÚKIB před firmou Huawei a ZTE. Schůzka mezi Babišem a čínským velvyslancem se poté příliš nepovedla, když ji emisar Pekingu interpretoval jako omluvu české strany, tedy zcela jinak než český premiér.  

V rámci covidové krize se ale ukázalo, že Čína dobyté kóty opouští nerada. A tak se loni na jaře za přítomnosti čínského velvyslance Čang Ťien-mina chodili politici včetně Babiše či ministra vnitra Jana Hamáčka na letiště klanět dodávaným čínským rouškám, jakkoli bylo zboží v řadě případů předražené, nekvalitní, vybavené nedostatečnými či zcela zfalšovanými certifikáty – jak potvrdila nedávná kontrolní zpráva NKÚ.

Svou pročínskou orientaci zjevně zcela nevzdal ani Miloš Zeman, když lobbuje například za čínskou vakcínu Sinopharm. Počátkem března se také na Pražském hradě Zeman sešel s představiteli společnosti CITIC Europe Holdings, chybět samozřejmě nemohl Jaroslav Tvrdík.

S čínskými investicemi v Česku to ale v kontrastu s očekáváním a velkoústým prohlášením dopadlo neslavně. Znamením budoucích problémů byl okamžik, kdy v únoru 2018 zatkly čínské úřady kvůli podezření z hospodářské kriminality majitele CEFC Jie Ťien-minga. Jeho další osud je neznámý. Krátce poté se ukázalo, že CEFC je v podstatě finančně prázdná schránka, která své nákupy (spíše než investice) v Česku financovala hlavně z půjček od česko-slovenské J&T banky. Když dluhy dosáhly výše 11,5 miliardy korun, nastoupili tvrdí hoši v čele s Patrikem Tkáčem a během chvilky předvedli ukázkové nepřátelské převzetí a dosadili vlastní krizový management.

To, co se původně tvářilo jako začátek krásného přátelství – CEFC získala v J&T Finance Group nejprve 9,9 procenta akcií a dohoda zněla až na poloviční podíl –, tedy poměrně rychle skončilo. Uběhly sotva tři roky od spektakulárního příchodu CEFC do Česka a firma de facto zkrachovala.

Zůstalo po ní poměrně pestré portfolio nákupů: budova bývalé Živnobanky v centru Prahy, Martinický palác, pražský administrativní komplex Florentinum, hotely Le Palais Art či Mandarin Oriental, podíl v mediálních skupinách Médea Group a Empresa Media, fotbalový klub SK Slavia Praha, podíl na vlastnictví stadionu v Edenu, strojírenský podnik Žďas Žďár nad Sázavou, podíl v cestovní kanceláři Canaria Travel a společnost Lapasan, která ovládala pivovarskou skupinu Pivovary Lobkowicz Group.

Divoké časy nákupů hezky ilustruje zdánlivý detail: V roce 2016 „česká“ CEFC v londýnské aukční galerii Sotheby’s vydražila obraz uznávaného malíře Gerharda Richtera nazvaný Zahrada (Garten) z roku 1982 za 10,3 milionu liber. Kde a u koho tento obraz, jehož cena v čase pochopitelně roste, ve skutečnosti skončil, je nejasné.

„K 31. prosinci 2017 zahrnoval ostatní dlouhodobý hmotný majetek mimo jiné umělecké dílo v zůstatkové hodnotě 375 111 000 Kč. Nebyli jsme se schopni ujistit o existenci tohoto uměleckého díla k 31. prosinci 2017,“ napsali kontroloři ze společnosti Deloitte, kteří CEFC auditovali.  

„CEFC Europe koupila obraz na přímý pokyn stoprocentního akcionáře, který si obraz následně proti písemnému potvrzení převzal,“ řekl Jaroslav Tvrdík Deníku N. Obraz prý CEFC zapůjčila do  Hongkongu, do Česka se již nevrátil a jeho hodnota údajně měla být započítána do finančního vyrovnání se společností Shanghai Huaxin Group (Hongkong), někdejším akcionářem CEFC. Bylo by však zajímavé vědět, kde a u koho obraz skutečně visí.

Radost alespoň na fotbale

CEFC na jaře roku 2018 nástupu krizových manažerů z J&T dlouho nevzdorovala. Pohledávky uznala; postupně je převzala čínská státní společnost CITIC Group (vlastněná tamním ministerstvem financí), respektive její dcera Rainbow Wisdom Investments.

„Stoprocentním vlastníkem společnosti Rainbow Wisdom Investments je největší čínský státní konglomerát CITIC Group Corporation. Firmu drží prostřednictvím své dceřiné společnosti. Beneficial owner Citic Group Corporation je ministerstvo financí ČLR,“ popsal majetkovou strukturu Jaroslav Tvrdík.

„Otevřená likvidace firmy a odprodej aktiv s cílem uhradit dluhy, což by byl jinak logický průběh oddlužení problémové společnosti, v tomto případě nepřichází v úvahu. Ohrozila by se tím politická pozice Číny v České republice, při jejímž budování sehrála CEFC stěžejní úlohu,“ komentoval to expertní web o Číně Sinopsis.

V likvidaci však skončil třeba Nadační fond na podporu Tradiční čínské medicíny, který sliboval velké projekty spojené s Fakultní nemocnicí Hradec Králové. Značný zájem na vzniku speciálního centra tradiční čínské medicíny měl mimochodem bývalý ředitel hradecké nemocnice, ve své době i člen správní rady fondu a později ministr zdravotnictví a výrazná tvář boje proti covidu v Česku Roman Prymula. Ten nedávno posílil tým poradců kolem prezidenta Zemana.    

Ani hospodaření samotné CITIC Europe Holdings (kterou mateřská CITIC Group „ustanovila jako svou platformu pro svou expanzi v Evropě“, jak stojí v poslední výroční zprávě za rok 2019) v Česku není slavné.

V roce 2019 skončilo v mnohamiliardovém minusu: hospodaření po zdanění minus 4,22 miliardy. Neuhrazená ztráta ke konci roku 2019 dosáhla minus 9,63 miliardy. Závazky k mateřské Rainbow Wisdom Investments Limited má pak ve výši 6,47 miliardy korun. V průběhu roku 2020 získala další půjčku od mateřské firmy necelých 274 milionů korun.

Rainbow Wisdom Investments najdeme mezi akcionáři již zmiňované společnosti J&T (9,9 procenta) i letecké firmy Smartwings, kde drží 49,9 procenta akcií. Spolumajitel, miliardář Jiří Šimáně, z toho zjevně velkou radost nemá. Původně chtěl podíl CEFC odkoupit, podobně jako to udělal dříve v případě 49,99procentního čínského podílu v cestovní kanceláři Canaria Travel, ale nepodařilo se.  

Šimáně si na nečinnost Číňanů dlouhodobě stěžuje. „CITIC jako akcionář má pro Smartwings nulovou hodnotu, v podstatě nekomunikuje, problémy neřeší. Kdyby nebylo dalšího akcionáře, firmy Unimax, tak by problémy byly daleko hlubší,“ řekl už v roce 2019 v rozhovoru pro Českou televizi.

Ani v době současné covidové krize se v záchraně aerolinek (které před pár dny získaly státem z 80 procent zajištěný dvoumiliardový úvěr) Číňané nijak neangažují. Jen se loni v květnu nechali slyšet, že by byli ochotni převést svůj podíl na stát za symbolickou jednu korunu.  

Koncem loňského roku se změnilo rozložení sil v mediální sekci čínského byznysu v Česku. CITIC využil opci a přikoupil podíl v mediální agentuře Médea Group, má tak většinový podíl 57 procent. Na oplátku se Číňané stáhli ze společnosti Empresa Media, majitele TV Barrandov a vydavatele časopisu Týden či Instinkt.

Za rodinné stříbro (a klíčovou osobu celého byznysu) byl za dvacet let svého působení v Médee považován obchodní ředitel Filip Doubek. Se změnou majoritního vlastníka ale odešel – do nové mediální agentury Media Marketing & Communication, kterou založila investiční skupina KKCG Karla Komárka.  

Tím, kdo zatím všechny změny po boku Číňanů přežil, je Jaroslav Tvrdík. Je členem představenstva CITIC Europe Holdings, veřejně se ale nejraději prezentuje hlavně jako šéf fotbalové Slavie Praha. Nepřekvapí, že se ve VIP části tribuny v Edenu čas od času po jeho boku objeví vedle tuzemských politiků i čínský velvyslanec Čang Ťien-min. Borci s nápisem CITIC Group na prsou mu alespoň tady mohou dělat radost.

Autor je šéfredaktorem serveru HlídacíPes.org.

 

Týdeník hrot

  • Zdeněk Tůma: S bazukou se musí umět
  • Přežijí komunisté stovku?
Objednat nyní