Co vás naučí krize v Asii

Jednou jsem od jedné kamarádky slyšel, že mé chování občas vykazuje znaky vojáka, který se vrátil z války. Nemám pocit, že bych trpěl posttraumatickým syndromem, ale je pravda, že ať přijdu na jakékoli nové místo, první, co udělám, je, že hledám, kam by se dalo schovat, kam bych běžel nebo kde je nejvyšší bod, který bude stabilní. Připraveným štěstí přeje. To mě naučila Asie, které jsem věnoval více než osm let života.

Zažil jsem zde povodně, zemětřesení, požár, tornáda, tajfuny, stávky, protesty a teď koronavirovou pandemii. 

Virus útočí

Koronavirus mě zastihl už v lednu v Hongkongu, který je v porovnání se zbytkem Asie tak trochu jiným světem. Je to místo, kterým se přežene ničivé tornádo a druhý den zde všechno funguje. Je možné se naprosto spolehnout na mobilní aplikace s aktuálními informacemi. Nákaza ale zastihla město vyčerpané po loňských pouličních protestech. Kromě nemoci se začala šířit i panika, která spustila lavinu nestandardních událostí. Bizarním problémem byl třeba nedostatek toaletního papíru, který zapříčinila zpráva o uzavření některých hraničních přechodů s pevninskou Čínou, což by mohlo zkomplikovat zásobování. V půlce února byl dokonce okraden řidič kamionu, kterého tři ozbrojení muži obrali o role za více než tisíc hongkongských dolarů, tedy asi tři tisíce českých korun.