Co stojí politika pro lidi

Z malých starostí často vyrostou starosti velké, až největší. A to v tom nejnevhodnějším okamžiku. Pro stát to v případě státního dluhu platí obzvláště, což momentálně začínáme zjišťovat na vlastní kůži.

V době, kdy nám krize znásobená dřívější rozhazovačnou politikou vysekává rekordní schodky, roste cena peněz, tedy úrok, který požadují ti, kdo nám půjčují. Není na tom nic překvapivého, když v současnosti velké dluhy seká celý svět. Překvapivé je spíše to, že k růstu úroků dochází až nyní. V době, kdy už si mnoho lidí myslelo, že půjčování peněz za nulu s námi zůstane napořád. Jenže s optimismem končící pandemie začaly svižně růst ceny a centrální banky se zatím tváří, že jim to vůbec nevadí, čímž přesvědčují investory, že jim více záleží na zadlužených vládách než na hodnotě peněz. A ti se podle toho začali chovat.

Před rokem si Česko půjčovalo na deset let za procento, teď nestačí dvě a dlouhodobé papíry se vůbec neupisují dobře, na rozdíl od zcela nedávné minulosti. Na letošek jsou plánovány výpůjčky minimálně 400 miliard korun, z toho už je 250 upsáno. Něco je předvypůjčeno z loňska, takže žádné velké trable. Kromě těch úroků. Státní rozpočet počítá s tím, že na nich letos zaplatí zhruba 52 miliard korun. Loni a předloni to bylo kolem čtyřiceti a navýšení prakticky odráží jen zvýšení dluhu, a nikoli nyní nastartovaný růst úroků, takže to může být podstatně více.

Náš problém prohlubuje i skutečnost, že průměrná splatnost státního dluhu je momentálně něco přes šest let. Největší, střednědobá splatnost dluhu do pěti let je u skoro 70 procent půjček, které je ke splatnosti nutné přefinancovat novou emisí, jež bude mít nepochybně mnohem vyšší úrok. Dosavadní strategie vlády, která preferovala kratší výpůjčky, u nichž byly často dokonce záporné úroky, se nyní ukáže jako úplně nejdražší postup. My jsme tuto strategii v minulosti kritizovali jako krátkozrakou a upozorňovali, že většina evropských zemí má průměrnou splatnost dluhu hodně přes deset let. Ale jednoduchý politický efekt v podobě okamžité úspory na dluhu v rozsahu několika stamilionů měl přednost.

Kvůli tomu nás změna poměrů bude stát pro začátek odhadem nějakých dvacet miliard navíc a v dalších letech to dál poroste. Tím rychleji, čím pomaleji budeme schopni dát v zadlužování zpátečku.

Pro ty, kdo si dvacet miliard neumí nějak konkrétněji představit, tak je to přesně osm stovek měsíčně pro každého důchodce. Místo důchodcům půjdou bankám, které nám za to rády budou financovat tu politiku pro lidi paní Maláčové i pana Babiše.