Co nás živí

Sotva Poslanecká sněmovna většinově odhlasovala svůj památník vlastní retardaci v podobě nakázaného podílu českých potravin od brokolice až po vepřové rypáčky, už je to tady černé na bílém: statistický důkaz, jak „pitomio“ to byl nápad.

Člověk nemusí zrovna obhájit diplomovou práci na téma protekcionismus v mezinárodním obchodě, aby bylo jasné, kdo si nikdy, ale opravdu nikdy nemá začínat s obchodním konfliktem. Ten, kdo má přebytek. A Česko zaznamenalo v posledním měsíci roku, zrovna tehdy, kdy se v hlavách volených zástupců cizeloval další pokus o dosažení potravinové soběstačnosti, v obchodě se zbožím s EU přebytek 58 miliard korun. Ten přitom meziročně vzrostl skokově o 30 miliard korun, protože vývoz do sedmadvacítky stoupl o nebývalých 18 procent.

Přitom největší nárůst kladného salda byl zaznamenán v obchodě s největším obchodním partnerem Německem - skoro o třináct miliard korun, následovaný Francií, kde přebytek stoupl o víc než čtyři miliardy a o tři miliardy vzrostl v případě Nizozemska. To je „supertrader“ žijící z marží v mezinárodním obchodu už dobrá čtyři století.

Přes Německo s jeho ohromným na export zaměřeným zpracovatelským průmyslem zase putují české subdodávky dál do světa. Takže když se daří německému vývozu, daří se i českému a většinou funguje jako ozvučná deska, odkud k nám přicházejí v předstihu dobré i špatné zprávy. V prosinci byly velmi povzbudivé: německý vývoz do EU stoupl o 4,2 procenta meziročně, ale do Spojených států o 8,4 procenta (pro Německo je pořád number one) a do Číny o 11,6 procenta (number two). V prosinci 2019 o koronaviru asi nevěděli ani v Pekingu, ale loni byla Čína jediná velká světová ekonomika, která rostla, a v druhém pololetí byl její příspěvek ke globálnímu HDP hodně významný.

Dohromady za celý loňský rok mělo Česko podle statistiků přebytek obchodní bilance 190 miliard, což představuje meziroční přírůstek o 44,3 miliardy korun. Už jenom toto číslo je ekvivalentem skoro jednoho procenta českého HDP, celkové saldo pak řekněme čtyř procent. Nyní si to zasaďme do celkového obrazu české ekonomiky, která je jinak fakt hodně utrápená epidemií covidu-19. V mezinárodním srovnání ji od začátku podzimu hrubě nezvládáme, tak bychom aspoň měli vědět, co nás živí: bez příspěvku zahraniční poptávky bychom neviděli žádné světlo na konci tunelu. Pluli bychom do tmy.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní