Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Polovina částky přiteče přímo do ruského rozpočtu, protože většinový podíl ve finančním domě kontroluje ruská vláda. Peníze pomohou Kremlu financovat válečné tažení na Ukrajině.
Polovina částky přiteče přímo do ruského rozpočtu, protože většinový podíl ve finančním domě kontroluje ruská vláda. Peníze pomohou Kremlu financovat válečné tažení na Ukrajině.
Poptávka po nových bytech v Praze prudce vzrostla. Prodalo se jich téměř dvaapůlkrát více než před rokem, nabídka ovšem klesla. A ceny budou dál růst. Však jen za posledních 10 let vyskočily o 150 procent.
Poptávka po nových bytech v Praze prudce vzrostla. Prodalo se jich téměř dvaapůlkrát více než před rokem, nabídka ovšem klesla. A ceny budou dál růst. Však jen za posledních 10 let vyskočily o 150 procent.
Tlak na růst mezd a udržování vysoké zaměstnanosti je v rozporu se snahami srazit inflaci. Smiřme se s tím, že po mejdanu prostě bývá kocovina a vyhnout se jí nelze.
Válka přitápí pod inflačním kotlem opravdu důkladně. V březnu se růst spotřebitelských cen dostal meziročně na 12,7 procenta a bude to pokračovat. V ČNB očekávají kulminaci kolem čtrnácti procent do poloviny roku, ministerstvo financí dokonce odhaduje roční průměr na 12,5 procenta a může být hůře, protože nikdo netuší, jak se válka bude vyvíjet, a zejména zda dojde, či nedojde k přerušení dodávek energií. Jejich ceny jsou tahounem inflace už od loňska a nyní cenovému vývoji dominují.
To opět oživuje diskusi, nakolik je ČNB schopna utahováním měnové politiky prostřednictvím zvyšování úrokových sazeb či intervencemi ve prospěch koruny situaci ovlivnit. Standardně totiž bývá nákladový šok jen jednorázovým posunem cen v navazujících odvětvích a poté se inflace může vracet k původním hodnotám.
Má to ale pořádný háček. Jednorázový nákladový šok se nesmí propsat do mezd, což je v případě současné energetické krize prakticky nemožné. Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý predikoval, že firmy počítají s přidáváním v rozsahu zhruba deseti procent. A odbory požadují ještě mnohem více. Minulý týden se vrchní odborář Josef Středula domáhal i opětovného masivního zvýšení minimální mzdy a znovuotevření diskuse o zvyšování mezd v už tak drahém veřejném sektoru.
A růst mezd a platů výrazně nad tempem zvyšování produktivity, který u nás mimochodem trvá už několik let, pak logicky přidává k inflačním tlakům, a těm už centrální banka čelit umí a také se o to od loňského léta pokouší.
Jasně že její kroky tlumí ekonomiku už tak těžce zkoušenou, ale jiný způsob zvládání inflace prostě neexistuje a myšlenky, že to všechno přejde samo od sebe, prostě patří do říše bájí a pověstí.
Paul Volcker, bývalý šéf amerického Federálního rezervního systému, v roce 1980 srážel podobnou inflaci vyvolanou rovněž energetickou krizí zvýšením úrokových sazeb až na devatenáct procent. Učinil tak natřikrát, protože každým krokem vyvolal prudký pokles ekonomiky a růst nezaměstnanosti, takže vždy na chvíli couvl.
Experti se shodují, že o tak brutální zásah si řekl sám trh tím, že nikdo nevěřil Volckerovu odhodlání srazit inflaci za každou cenu. Volcker kdysi vzpomínal, jaké zděšení v něm vyvolalo setkání s jedním významným zaměstnavatelem, který se chlubil tím, že počítá se zvýšením mezd o třináct procent.
ČNB nyní musí dávat jak podnikatelům, tak odborářům jasně na vědomí, že je opravdu odhodlána vysokou inflaci zastavit i za cenu zpomalení ekonomiky a výrazného nárůstu nezaměstnanosti, která je i v současné situaci už na první pohled na nepochopitelně nízké úrovni.
Na pohled druhý vidíme, že ta pracovní místa byla vytvářena a udržována přehnaně expanzivní měnovou, ale především fiskální expanzí minulé vlády pár let zpátky. A po mejdanu prostě bývá kocovina. A když se do ní probudíte ve válečné vřavě, je to pochopitelně o to horší. Ale vyhnout se tomu nelze.
