Cit pro dobu ve špičkách prstů mít

Výzva 32 osobností českého byznysu, žen a mužů úspěšných, názorů pokročilých, přesahu velkého, by zasloužila pozornost, i kdyby ji signatáři nenačasovali k 32. výročí sametové revoluce

O tom, že Česko „druhou transformaci“ potřebuje, není nejmenších pochyb. Neboť co tak významného a zemi prospěšného se tady odehrálo od vstupu Česka do Evropské unie? Hledá se fakt těžko.

Když začneme záležitostmi, které mají největší makroekonomickou váhu, máme tady chronologicky jeden pokus o reformu zdravotnictví, kde byla spousta chytrých myšlenek, ale taky pár privatizačních provokací, které vyloučily možnost nějakého reformního konsenzu s levicí. Nakonec to skončilo na třiceti korunách zdravotnických poplatků. O pár let později se sociální demokracie – znovu zcela nestátotvorně – rozhodla zrušit nijak zvlášť povedený pokus o penzijní reformu, který přitom šlo docela snadno opravit.

Sama ČSSD sice náhradou vymyslela samé poskoky vzad, ale dvě klíčové reformy systémů, kterými proteče každý boží rok částka odpovídající skoro pětině českého HDP, zazdila zcela spolehlivě. Přitom si představte, že by si pár milionů lidí ukládalo pět procent výplaty na individuální účet: touto dobou by už měli naspořený ekvivalent poloviny ročního příjmu plus jakékoli zhodnocení.

Činy místo řečí

To jsou ty náklady obětované příležitosti, které nám už nikdo nevrátí, ani když vláda vyslyší výzvu 32 v jednom z jejích nejzajímavějších bodů, a to podpoře českého kapitálového trhu. Popravdě řečeno, dovedu si v této oblasti představit i mnohem odvážnější návrh. Znáte to americké a velmi praktické „no bullshit, just cash“, silně preferující činy místo řečí? Tak proč nelze jít na pražskou burzu se všemi dosud neobchodovanými firmami, když jejich signatáři výzvy pro rozvoj kapitálového trhu plédují? Než se nechat harasovat nějakým budoucím oportunistou, který opráší kvůli odlivu dividend zvednutí korporátní daně, raději bych běžel štěstí naproti.

Když máte za zády pár milionů drobných národních kapitalistů, politici se blbým kvazi vyvlastňovacím nápadům raději sami vyhnou. Když může vstup na burzu připravovat Volvo, ovládané Číňany, tak proč ne Škodovka, ovládaná Němci? To mají ve Wolfsburgu menší cit ve špičkách prstů než v Chang-čou, kde sedí centrála Zhejiang Geely Holding Group? Jak by to povzbudilo sebevědomé budování „českého brandu“, investování přes penzijní fondy a koneckonců i zájem o penzijní reformu, o tom ani nemluvě. Jasně že je potřeba podpořit startupy a malé inovační firmy, ale většina burz stojí na zavedených titulech a ty nám z Prahy mizí jako pára nad hrncem.

Malý kousek úspěchu

Dokud si malý kousek příběhu úspěchu nebude moci koupit malý český investor, apel na budování „české značky“ nebude rezonovat.

Přitom zrovna pochopení toho, že ji potřebujeme, je na této výzvě obzvlášť chvalitebné. Přesně jak se v ní píše: „Společenská smlouva je výchozím bodem soudržnosti a odolnosti národa, význam vzdělání a dobré příklady lídrů jsou při jejím formování klíčové.“