Vybrané články
z týdeníku The Economist

Čína pokračuje v „obsazování“ Afriky. V Džibutsku chce postavit kosmodrom

Malá nestabilní země na východě Afriky už nemá hostit jen vojenské základny cizích zemí.

Čína pokračuje v „obsazování“ Afriky. V Džibutsku chce postavit kosmodrom
ilustrační foto | Profimedia.cz

Když začala Čína budovat první zámořskou vojenskou základnu – námořní základnu v Džibutsku –, Američany a jejich spojence to znepokojilo. Zařízení, které bylo otevřeno v roce 2017, se nachází pouhých třináct kilometrů od největší americké základny v Africe. Své základny tu mají i Francie, Japonsko a Itálie. Nedlouho poté obvinili Američané čínské jednotky, že jejich piloty oslňují lasery. Číňané si stěžovali, že nad jejich základnou přelétává americký letoun a fotografuje ji.

Vyhrocené napětí v bývalé francouzské kolonii, jež není o moc větší než New Jersey, později přešlo v nevraživou koexistenci. Tato nejistá rovnováha se však ocitla v ohrožení poté, co letos 9. ledna společnost se sídlem v Hongkongu a s vazbami na čínský telekomunikační gigant Huawei oznámila, že se v Džibuti chystá vybudovat a spravovat kosmodrom o rozloze minimálně deseti kilometrů čtverečních.

Na kosmodromu se bude podle prohlášení firmy Hong Kong Aerospace Technology Group Ltd (HKATG) nacházet sedm odpalovacích ramp a tři rampy k testování raket. Společnost podepsala s džibutskou vládou a čínskou firmou, jež spravuje tamější speciální ekonomickou zónu, memorandum o spolupráci. V březnu uzavřou smlouvu, která počítá s výstavbou elektráren, úpraven vody, silnic a přístavů, říká HKATG.

Džibutský prezident Ismaïl Omar ­Guelleh na Twitteru uvedl, že kosmodrom za miliardu dolarů by měl stát do pěti let a po třiceti letech ho převezme džibutská vláda. Guelleh se roky snaží nakopnout ekonomiku své země Čínou financovanými infrastrukturními projekty. Přínos však zatím zůstává daleko za očekáváním a v poslední době se Džibutsko dostalo do vážných potíží s předlužením.

Nic jiného v Africe není

Pokud kosmodrom v Džibutsku skutečně vznikne, získá chudá africká země šanci ukousnout si kus z multimiliardového (v dolarech) globálního vesmírného byznysu. Na celém světě jsou jen dva tucty aktivních kosmodromů. V Africe není žádný; Francouzi opustili ten svůj v Alžírsku poté, co země v roce 1962 získala nezávislost, a Itálie přestala svůj kosmodrom v Keni používat poté, co vstoupila do Evropské vesmírné agentury.

Džibutsko může leccos nabídnout. Neleží daleko od rovníku, kde se Země otáčí nejrychleji, což raketám pomáhá při vzletu. Přístup k moři umožní klien­tům přivážet rakety a další objemné vybavení na lodích. Mohou také startovat směrem na východ do oceánu, což minimalizuje riziko pro obyvatele okolních oblastí a zároveň se tak využije přirozená rotace Země.

Má to ovšem i nevýhody. Lodní doprava raket a satelitů přes půl světa je nákladná a může narážet na regulatorní překážky. Zejména Amerika komplikuje export vybavení využitelného pro lety do kosmu. Džibutské geopolitické prostředí je navíc kvůli přítomnosti několika cizích vojenských základen a konfliktů v těsné blízkosti jeho hranic složité. V nadcházejících letech chce vlastní nové kosmodromy vybudovat i několik dalších států.

Přetlak v Číně

Číně, která se snaží vybudovat soukromý kosmický průmysl, jenž by konkuroval tomu americkému, může Džibutsko poskytnout vhodnou alternativu ke čtyřem domácím kosmodromům. Ty v současnosti podle Thomase Robertse, autora zprávy o kosmodromech ve washingtonském Centre for Strategic and International Studies, operují na hraně svých kapacit. Džibutský kosmodrom by mohl zkrátit dlouhé čekací lhůty na start, ale hlavně by mohl sloužit jako záloha pro čínský kosmodrom Wen-čchang, jenž ze čtyř uvedených leží nejblíže rovníku. Roberts dodává, že Čína sice dosud nikdy rakety do zahraničí nevozila, ale nebyla by první vesmírnou mocností, která to udělá.

HKATG, která jako jádro svého podnikání uvádí navrhování, stavbu, vypouštění a řízení satelitů, označuje za hlavní důvod pro vybudování kosmodromu v Džibutsku přetlak na těch čínských. Společnost v minulosti spoléhala na čínské rakety, neuvedla však, jestli je hodlá používat i v Džibutsku. Své oficiál­ní prohlášení firma odmítla rozvést.

Buď jak buď, dohoda Číňanů s dži­but­skou vládou neujde ­pozornosti amerických představitelů a jejich spojenců. Role Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA) v kosmickém průmyslu je už dlouhé roky znepokojuje a v posledních letech sledovali snahy vybudovat kapacity využitelné pro kosmický program v zemích, jež Čína zapojila do své infrastrukturní Iniciativy pásu a cesty.

V Hongkongu obchodovaná HKATG je soukromou společností, ale úzce spolupracovala se státní China Great Wall Industry Corporation, která má na starosti mezinárodní vesmírný byznys v kontinentální Číně. Ve vedení HKATG sedí několik bývalých vrcholných představitelů Hongkongu. Jeden z nich zakládal organizaci jménem China-United States Exchange Foundation, kterou americké úřady považují za nástroj, skrze nějž Čína prosazuje svůj politický vliv.

HKATG také spolupracuje s gigantem Huawei, jehož výrobky Amerika zakázala doma a přesvědčovala spojence, aby je vyřadili ze svých mobilních sítí, protože má Huawei vazby na čínskou armádu, a mohla by je tudíž zneužít ke špiclování (Huawei to popírá). Jedním z projektů HKATG je konstelace stovky satelitů pro dálkový průzkum Země; deset z nich už má být nyní na oběžné dráze. Ve spolupráci s Huaweiem chce v jižní Číně budovat „chytrá města“ a poskytovat další služby. HKATG mluví i o tom, že chce podobné služby nabízet celosvětově. Jakou roli v těchto plánech nakonec sehraje Džibutsko, není v tuto chvíli jasné, ale někteří jeho zahraniční obyvatelé by se jistě rádi dozvěděli víc. 

© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com