Vybrané články
z týdeníku The Economist

Čínsko-americké vztahy se nakazily koronavirem

Z kopání do Číny se stala oblíbená kratochvíle obou amerických stran.

Čínsko-americké vztahy se nakazily koronavirem
ilustrace Vojtěch Velický / Týdeník HROT

Tváří v tvář první velké krizi v prezidentském úřadu sáhl Donald Trump po osvědčené taktice: všechno svedl na Čínu. Zdá se, že jeho jediným včasným zásahem proti koronaviru bylo lednové rozhodnutí o zákazu vstupu neamerických cestujících do země. Od chvíle, kdy se Trumpovi nepodařilo zabránit viru proniknout přes hranice, trvá na tom, že za patogen může Čína. 

Dokud nemoc zuřila v Číně, používal pro ni Trump neutrální označení „koronavirus“. Od chvíle, kdy se objevila v Americe, o ní v každodenních tweetech a na brífincích mluví jako o „čínském viru“. Členové jeho administrativy včetně ministra zahraničí Mika Pompea používají označení „wuchanský virus“. Pompeo údajně požadoval, aby toto označení používali všichni členové skupiny G7. Pán Bílého domu ovšem údajně dává přednost označení „kung flu“ (flu = chřipka, pozn. překl.).

O co Trumpovi jde, je naprosto zjevné. Snaží se odvést pozornost od selhání své administrativy, která nedokázala šíření nákazy zabránit – a tak má Amerika, jež se mohla připravovat měsíce dopředu, víc nakažených virem Covid-19 než Čína. Trump v celé záležitosti navíc vidí příležitost k prokázání převahy nad demokraty. Mezi členy Trumpovy kampaně za zvolení kolovala minulý týden zpráva, že by bylo dobré udělat z Trumpovy odvahy používat označení „čínský virus“ rozhodující rozdíl mezi ním a očekávaným demokratickým kandidátem Joem Bidenem. V roce 2016 se Trumpovi podařilo vykreslit neochotu Hillary Clintonové používat nešťastné označení „radikální islámský terorismus“ jako známku slabosti. Nyní tedy Trump svou taktiku posouvá o úroveň výš.

Je ovšem podstatný rozdíl v tom, co Trump prohlašoval jako kandidát v roce 2016 a co říká dnes jako americký prezident. Na poznámky jeho administrativy reagovala Čína krajně rozhořčeně. Zatímco při nedávných pandemiích – včetně eboly v západní Africe v roce 2014 – dokázali Američané a Číňané účinně spolupracovat, ta poslední se postarala o to, že už tak dost chatrné vztahy mezi Trumpem a Si Ťin-pchingem dostaly další vážné trhliny. 

Ty se budou pravděpodobně zvětšovat, přestože se minulý týden obě strany snažily držet jazyk za zuby. Zdá se, že se Trump pustil do tažení proti Číně, a hrozící americká recese a narůstající počet obětí nevraživost ještě přiživí. Obzvlášť teď, když se virus začal šířit do republikánských států. Odborníci na Čínu varují před potenciálně obrovskými škodami. Jeden z názorů hovoří o tom, že v nejlepším případě budou vztahy s Čínou „úplně rozbité“.

Vycepovaní republikáni 

Napětí by se nejsnáze snížilo, pokud by Trumpova taktika odvádění pozornosti selhala. To by však vyžadovalo, aby jeho stoupenci odmítli způsob, jakým s virem nakládá, což se prozatím nezdá pravděpodobné. Republikáni ho obdivují. A i kdyby jejich víra zakolísala, kopáním do Číny Trump spíš popularitu v pravé části spektra získá, než aby ji ztrácel. 

Skrývá se za tím víc než jen tradičně jestřábí republikánské postoje. Útoky na Čínu sjednocují dvě hlavní republikánské frakce: za prvé republikány orientované na národní bezpečnost, jimž se nezamlouvá Trumpův protekcionismus, ale líbí se jim jeho bojovnost, a za druhé ekonomické populisty, kterým se nezamlouvá militarismus, ale milují cla. Ostatně takhle se republikánský establishment, v němž převládají lidé z první skupiny, s Trumpem usmířil. Není divu, že ambiciózní republikáni, kteří se snaží sedět na obou židlích zároveň, mluví jako kovaní jestřábi. A to včetně Pompea, jenž označil čínskou vládní stranu za „ústřední hrozbu naší doby“.

V republikánské nedůvěře vůči Číně hraje svou roli také strach z národního úpadku, který v očích bílých konzervativců doplňuje obavy ze sociodemografických proudů, jež stranu ohrožují. Newt Gingrich, Trumpův stoupenec a bývalý prezidentský kandidát, si minulý týden v tweetu postěžoval, že Huawei, čínská telekomunikační firma a symbol čínského státního kapitalismu, distribuuje lékařské zásoby, zatímco „naše kdysi věhlasné telekomunikační společnosti o svého podnikavého ducha přišly“.

To pomáhá vysvětlit, proč republikáni tak velkoryse přehlížejí očividně sobecký zájem Trumpa na ostřelování Číny. Vysvětluje to také, proč si podle všeho jen málokdo všiml, že jeho antagonistická politika vůči Číně v podstatě ničeho nedosáhla. Trumpovy celní sazby devastují americké zemědělce a spotřebitele a v žádné ze zásadních otázek, o nichž se mělo jednat – jako jsou krádeže duševního vlastnictví –, nepřiměl Čínu k větším ústupkům. Nutnost konfrontovat Čínu přijala řada republikánů jako ideologický imperativ, který ve své moudrosti nepotřebuje žádné důkazy. 

Pandemie ovšem ukazuje další oblasti, v nichž se Trumpova politika obrátila proti němu. V duchu všeobecné lhostejnosti vůči vědě a civilním odborníkům všeho druhu seškrtala administrativa těsně před vypuknutím pandemie čínský tým Centra pro kontrolu a prevenci nemocí, který se mohl stát potenciálním ústředním bodem čínsko-americké pandemické spolupráce. Místo aby administrativa sháněla spojence pro globální reakci na pandemii, dělala si další nepřátele. Minulý měsíc se Trump neobtěžoval Evropany dopředu varovat, že zavede plošný zakáz vstupu všem neamerickým cestujícím do země. Místo aby se nad čínské propagandisty povznesl, zaplul s nimi do bahna. 

Věk Číny

Trump v březnu čelil kritice, podle níž se údajně pokusil koupit slibnou německou vakcínu proti koronaviru výhradně pro americké užití. Udělal by lépe, kdyby se pokusil znovu povzbudit liberální hodnoty a otevřenost vůči talentům, na nichž je založená dynamika americké ekonomiky.

 

Zpravodajský portál Propublica minulý týden popsal, jak federální omezení pro vědce s vazbami na Čínu loni vyštvala z Floridské univerzity čínského vědce Wej-chung Tchana. Ten si nyní na Chunanské univerzitě odskočil od výzkumu rakoviny, aby vynalezl rychlejší test na Covid-19. Trumpova současná rétorika, jež posiluje vlnu zločinů z nenávisti směřovaných proti Američanům asijského původu, ho určitě zpátky nenaláká. 

Je možné, že se z Trumpovy snahy redefinovat vztahy s Čínou jako od základu kompetitivní stane jeho nejtrvalejší odkaz. Ostatně na současné podobě vztahů s Čínou se s ním překvapivě shodnou i Demokraté. Jiná věc je, že pandemie odhalila, jak si Trump v těchto vztazích vede. A jak Amerika může prohrát.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Let č. 666
  • Česku chybí řepka
  • Krizové letopisy
Objednat nyní