Nervozita před největší migrací. Čínský nový rok budí kvůli šíření covidu velké obavy

Před oslavami čínského nového lunárního roku se dají do pohybu stovky milionů lidí. Výsledek jejich promořování ovlivní světovou ekonomiku víc než co jiného

Nervozita před největší migrací. Čínský nový rok budí kvůli šíření covidu velké obavy
ilustrační foto | Shutterstock.com

Nenajdete mnoho témat, která by mi momentálně vrtala hlavou více než ekonomické důsledky velkého obratu v postoji čínského vedení, pokud jde o covid-19. Loni na jaře neváhaly úřady na dlouhé týdny uzavřít do domácí izolace 25 milionů obyvatel Šanghaje, jedné z největších světových megalopolí, jejíž roční HDP přesahuje v paritě kupní síly bilion amerických dolarů.

Nešlo přitom o ojedinělý případ, před třemi lety totální odříznutí od světa začalo ve Wu-chanu, odkud se koronavirus začal šířit. I ten patří do první čínské desítky s jedenácti miliony obyvatel a jeho municipální HDP je v paritě kupní síly srovnatelný s Hongkongem, přes 400 milionů dolarů.

Hádanka zabalená uvnitř záhady

Hypotéz, proč se někdy na přelomu listopadu a prosince rozhodl čínský prezident Si Ťin-pching k takto prudkému obratu a přísná nařízení zrušil, je několik. Ale na máloco se víc hodí to, co řekl kdysi Churchill o vývoji ve Stalinově impériu, a sice že jde o „hádanku zabalenou do tajemství uvnitř záhady“.

Si Ťin-pching na podzim obhájil třetí funkční období v čele země i strany a za předchozí roky nakumuloval v rukou více moci než kdokoli od dob Mao Ce-tunga. Bez něj se už dávno v Číně nepohne ani stéblo rýže, natožpak v oblasti, kde se postavil do čela „lidové války“. Propaganda z rozhodného boje proti covidu samozřejmě udělala zásadní diferencující prvek oproti „dekadentnímu Západu“, zosobňovanému především Spojenými státy, kde si covid vyžádal přes milion a sto tisíc obětí. I ti experti, kteří ani dost málo nedůvěřují čínským statistikám, souhlasí s tím, že v Číně byl doposud počet úmrtí na covid nesrovnatelně nižší. Takže proč?

 

Racionální vysvětlení spočívá v tom, že Si Ťin-pching nemohl z politických důvodů změnit kurz před říjnovým 20. sjezdem Komunistické strany Číny, a to ani v případě, kdy nakrásně věděl, že „dyna­mická nulová tolerance vůči covidu“ je kontraproduktivní.

Až po sjezdu, ale proč takhle?

Ať už si o „čínské věrchušce“ myslíte cokoli, není avanturistická a neustále se dívá na vývoj ve světě. Je vyloučeno, že by Si a jeho okolí nevnímali změnu strategie ve východoasijských zemích, které vsadily na otevírání poté, co proočkovaly velkou část populace a co se potvrdilo, že varianta omikron se sice mnohem rychleji šíří, ale má mírnější průběh. Většinu z nich nebere Čína vážně, jiné ovšem velmi pečlivě studuje.

Ostrovní stát Singapur, kde více než tři čtvrtiny obyvatelstva tvoří etničtí Číňané, je v té druhé skupině, analyzované od časů reformátora Teng Siao-pchinga. Už kvůli úspěšnosti jeho ekonomického modelu a faktickému monopolu vlády jedné strany (od konce padesátých let dosud) jej pilně analyzovala a sloužil jako zdroj inspirace. Takže jeho příklad mohl sloužit i v případě pandemie. Singapur, proslulý přísnými opatřeními, začal výrazně uvolňovat pravidla v několika vlnách už loni na jaře (konec povinného nošení roušek na ulici, ukončení zákazu shromažďování více než pěti osob na veřejnosti), asi šest týdnů poté, co kulminovaly počty infikovaných.

 

Nesrovnávejme věci nesrovnatelné, například zdravotnictví v Singapuru je o mnoho koňských délek před Čínou, ale přece jen, dát lidem v Šanghaji, ekonomické metropoli a nejsofistikovanějším městě v kontinentální Číně, domácí vězení ve stejné době, kdy v mnohém Čínou velmi obdivovaném Singapuru začalo kontrolované, rozfázované uvolňování, je trochu zvláštní.

Politicky lze vysvětlit uvolnění „až po sjezdu“ v říjnu 2022. Budiž, nicméně to, co skutečně překvapuje, je nikoli odklad rozvolňování, ale ta překotnost, k níž nakonec došlo. Od ujišťování, že lidský život je (implicitně pro stranu a vládu) na prvním místě, k výzvě, že na prvním místě je osobní odpovědnost, uplynul v komentářích v oficiálním tiskovém orgánu strany pouze jeden týden. Západní média vidí jako jeden z akcelerátorů veřejné protesty, které uvolnění předcházely, a to, že se konaly i v „politicky vyspělém“ Pekingu a dalších asi dvaceti velkých městech. To nicméně nemůže být hlavní faktor.

Ani Si Ťin-pching ve svém projevu na silvestra do věci nevnesl jasno, když v jednom odstavci přešel od hrdinství všech, kdo měli bitvu na starosti, k „nové fázi reakce na covid, kdy výdrž a solidarita znamenají vítězství“. Světová zdravotnická organizace je víc než trochu nervózní, protože zjevně nedostává relevantní data o šíření nemoci, nových mutacích a obecně o situaci v terénu.

Papírově dopadli (zatím) dobře

Je možné přiložit pár grafů, z nichž vyplývá, že tři měsíce zpátky Mezinárodní měnový fond ve svém Světovém ekonomickém výhledu (WEO) předpokládal, že v HDP na obyvatele v nominálních dolarech, přihlížejících k vývoji kurzu národních měn k dolaru, Čína loni oproti roku 2020 zbohatla asi jako Česko, víc než Spojené státy. S přihlédnutím k rozdílům v cenové hladině v mezinárodních dolarech vedla Čína, poté Česko a USA. Pro srovnání jsem přidal Švédsko, které hledalo vyvážený poměr mezi osobní svobodou, odpovědností a ekonomikou – skončilo jak v paritě, tak v nominálních dolarech na obyvatele daleko vzadu. Spolu s Německem, etalonem, s nímž se vždycky srovnáváme.

Nevím, kolik Čechů se cítí takto „dolarově komfortně“, žádného osobně neznám; a svoji kupní sílu v cizině nemohl ověřit ani žádný Číňan. Chtěli by to zkusit, neboť Čína oznámila otevření hranic 8. ledna 2023 – navzdory šířícímu se covidu, který tam touto dobou možná postihl víc než čtvrt miliardy lidí, ale ani přibližná čísla nikdo nezná, neboť Čína přestala povinně testovat a vypnula svou sledovací „apku“.

 

Když nemáte věrohodná data, je pro kohokoli velmi obtížné simulovat další průběh epidemiologické situace v Číně, o potenciálních rizicích pro zbytek světa nemluvě. Platí to i pro ekonomiku.

Kříženci darwinistů a přívrženců Josefa Schumpetera a jeho kreativní destrukce předpokládají, že vlna covidu projede Čínou, aniž by si vyžádala podstatné oběti mezi mladými, odolnými, produktivními a cashflow pozitivními. Jste-li tohoto názoru, vyjde vám z toho po třech letech v posledku marného zadržování viru rychlé promoření čínské populace a krátkodobý ekonomický výpadek následovaný robustním ekonomickým oživením.

Pro Evropu by to znamenalo – mimo dražší zkapalněný plyn kvůli čínské poptávce – také nával utrácejících čínských turistů, pokud je na své území pustí (mnohé země vyžadují předchozí negativní PCR test pro cestující z Číny).

Druhý extrém vidí cosi velmi nedobrého, co má potenciál poškodit nejen Čínu, ale přes zmutované a nebezpečnější varianty i zbytek světa.

Můj názor? Zanedlouho se spustí největší každoroční lidská migrace na planetě, až se dají do pohybu stovky milionů Číňanů před oslavami nového lunárního roku, které začínají 22. ledna. Budou se navštěvovat a promořovat. Pak uvidíme. Doufejme, že soudruh Si má informace, které nemáme, a že to s námi všemi myslí dobře.