Konflikt Íránu s Izraelem hrozí skokovým zdražením ropy. Útok Teheránu je přitom přímým důsledkem laxnosti Západu na Ukrajině.
Konflikt Íránu s Izraelem hrozí skokovým zdražením ropy. Útok Teheránu je přitom přímým důsledkem laxnosti Západu na Ukrajině.
Bossové velkých technologických firem vidí v pokutách jen další součást nákladů na podnikání.
Bossové velkých technologických firem vidí v pokutách jen další součást nákladů na podnikání.
Do 30. let mají zmizet spalovací motory. Ale mnoho těch, kteří kupují auta, na to prostě neslyší.
Do 30. let mají zmizet spalovací motory. Ale mnoho těch, kteří kupují auta, na to prostě neslyší.
Poprvé za šedesát let zaregistrovala loni Čína pokles počtu obyvatel, což souviselo především s pokračujícím snižováním porodnosti.
Porodnost v Číně klesala, i když úřady ukončily v roce 2015 po 35 letech politiku jednoho dítěte. Z již velmi nízkých úrovní před pandemií se navzdory snaze vlády o zvrácení trendu vinou drastických opatření včetně domácí izolace obyvatel v mnohamilionových městech pokles porodnosti prohloubil na 8,52 promile v roce 2020, 7,52 v roce 2021 a 6,77 loni.
To je absolutní historické minimum od vyhlášení Čínské lidové republiky v roce 1949.
Loni se v Číně narodilo 9,56 milionu dětí, ještě o milion méně než předloni. Co bude dál?
Zrušení téměř všech pandemických omezení z konce minulého roku se promítne i do zvýšeného počtu úmrtí (čínské statistiky jsou v tomto ohledu nevěrohodné), ale po opadnutí současné vlny covidu všichni prognózují ekonomické oživení. S ním přijdou i optimističtější očekávání a – s příslušným časovým posunem – také zvýšená porodnost.
Tento fenomén je známý z jiných kultur, zemí a historických období a Čína v tomto ohledu nebude výjimkou. Lze očekávat triumfalistickou čínskou propagandu.
Ta však nezacloumá s celkovými trendy, i kdyby výrazně větší pomoc rodiny s malými dětmi včetně zvýšení finanční podpory a nabídky předškolních zařízení, které úřady slibují. Pokračující přesun čínského obyvatelstva z venkova do měst nebude přát výraznějšímu dlouhodobému otočení směrem k vyšší úhrnné plodnosti žen, která je ve vyspělých asijských zemích typicky hluboko pod hranicí prosté reprodukce. (V roce 1963 v Číně dosahovala 7,5 dítěte, nyní klesla na 1,18, tedy hluboko pod současnou úroveň v Česku).
K poklesu, byť ne takto extrémnímu, došlo i tam, kde žádná politika jednoho dítěte nikdy nebyla vynucována. Výchova potomka až do dospělosti je všude spojena s velmi vysokými náklady a v čínských megalopolích typu Šanghaje vyjde v přepočtu na 200 tisíc dolarů – upraveno o rozdíl v ekonomické vyspělosti je dražší už jen Jižní Korea. Kromě velmi vysoké hodnoty, která je v celém tamním civilizačním okruhu přiznávána vzdělání potomků (na něm se nešetří), je pro něj příznačná také úcta k rodičům a silný morální závazek pečovat o ně ve stáří.
Je velmi těžké se zhostit obojího se ctí, když 35 let vědomě usilujete o jedináčky, se silnou (opět kulturní) preferencí pro mužské potomstvo. Podíl seniorů starších 65 let k čínské populaci v ekonomicky aktivním věku je s loňskými 19,8 procenta velmi podobný jako v Česku.
Veřejné výdaje na rodiny s dětmi i na zdravotní a sociální péči o seniory v Číně zcela jistě porostou na násobek současné úrovně, jenže to má nějaké důsledky.
Namátkou se nevyhnutelně musí podstatně zvýšit přerozdělování přes daňový a sociálněpojistný systém, bude to mít dopady na míru investic, a tedy i na ekonomický růst. Vzhledem k tomu, jak je Čína velká, je očekávaný pokles počtu obyvatel do roku 2050 o sto milionů podle mediánové prognózy OSN naprosto zásadní fenomén, který bude utvářet budoucnost celé planety.
