Zkraje března havarovalo ve vesnici v jihočínské provincii Ťiang-si malé letadlo využívané místním meteorologickým ústavem. Všech pět lidí na palubě zahynulo a jeden člověk, který se nacházel na zemi, utrpěl zranění. Video natočené mobilním telefonem zachycuje hustý černý dým valící se z trosek domu, do kterého letadlo narazilo. Původně odstartovalo, aby osévalo mraky, které měly následně vydat mnohem víc deště.
Podobné pokusy o změnu počasí mohou být nebezpečné. Vyžadují, aby se piloti vydávali přesně do těch mraků, kterým se obvykle vyhýbají. Čínští představitelé však tvrdí, že jejich snahy vyvolat nebo zesílit srážky rozprašováním chemikálií vysoko na nebi, se kterými po sovětském vzoru začali už v 50. letech minulého století, jsou enormně úspěšné.
Do programu v současné době lijí ročně v přepočtu 4,5 miliardy korun. V roce 2018 se na něm podílelo na 50 tisíc lidí, většina na částečný úvazek nebo jako sezonní pracovníci zaměstnaní v malých venkovských kancelářích. Podle čínské vlády se mraky osévají v oblasti o rozloze pěti milionů čtverečních kilometrů, tedy na více než polovině jejího pevninského území. V prosinci Čína oznámila, že plánuje tuto oblast rozšířit každý rok přibližně o sto tisíc kilometrů čtverečních.
Patnáct procent pro Peking
Ze zhruba padesátky zemí, které osévání mraků zkoušejí, je Čína jeho nejhlasitějším propagátorem. Podle pekingské vlády je hlavním cílem osévání zajistit, že budou mít úroda i města dostatek vody. V některých oblastech má bránit krupobití a podle čínských představitelů navíc může pomáhat s hašením ničivých požárů a s redukcí znečištění ovzduší. Podle oficiálních médií se osévání mraků každoročně na území Číny postará o padesát miliard krychlových metrů dešťových a sněhových srážek navíc, což je osm procent její celkové spotřeby vody. Podle pekingských představitelů dokáže osévání posílit srážky dopadající na vyprahlé hlavní město o 15 procent.
Nad účinností této metody se však stahuje podstatně více mračen, než Čína připouští. Vyvolávači deště jen velice obtížně dokazují, že z nebe padá mnohem víc vody právě díky nim. Vědci spolupracující se Světovou meteorologickou organizací se v roce 2019 nechali slyšet, že aktivity související s vyvoláváním deště se často zakládají „spíše na prázdných slibech než na vědě“.
Dává to práci
Pokroky v radarovém a počítačovém modelování, kterých bylo v poslední době dosaženo, umožnily přesnější měření. Vědci se aktuálně shodují na tom, že osévání mraků může lehce zvýšit množství sněhových srážek z konkrétního typu mraku, které se formují nad horskými masivy. Některé z čínských projektů ovlivňování počasí probíhají právě v takových podmínkách. Jinde však zemědělci navzdory nedostatku důkazů o účinnosti po vládě stejně chtějí, aby to zkoušela. A vláda si ráda připisuje zásluhy za to, že prší. Osévání mraků vytváří pracovní místa v chudých venkovských oblastech obzvlášť pro armádní vysloužilce, kteří jsou přesvědčeni o tom, že je stát povinen zajistit jim práci.
Cena, která se za celý program platí, však – jak ukazuje havárie v Ťiang-si – není vyčíslitelná jen penězi. Pouze hrstka čínských vyvolávačů deště používá letadla. Podstatně častěji se z děl vystřeluje do nebe jodid stříbrný. I to však může být nebezpečné. Místní jsou často nabádáni, aby si dávali pozor na nevybuchlé patrony, jež tu a tam přistanou někomu na domě. A hlavně, debaty o osévání mraků odvádějí pozornost od účinnějších způsobů, které by mohly vyřešit čínské problémy s nedostatkem vody, jako je prevence nesprávného používání a znečišťování řek a jezer.
Těžko však přesvědčíte lidi, aby neplýtvali vodou, když jedním dechem tvrdíte, že ji dokážete vyždímat z nebe.
© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.