Čína se Putinovi na pomoc nehrne. Čeká, až Rusko po sankcích Západu vykrvácí

Spojenectví Ruska a Číny není tak pevné, jak by se mohlo před válkou na Ukrajině zdát. S ekonomickou pomocí Kremlu čínský režim zatím váhá.

Čína se Putinovi na pomoc nehrne. Čeká, až Rusko po sankcích Západu vykrvácí
Vladimir Putin a Si Ťin-pching | foto Shutterstock.com

Vládce Kremlu Vladimir Putin přecenil přátelské úsměvy čínského protějšku Si Ťin-pchinga, který o ruském prezidentovi v roce 2019 prohlásil, že je jeho „nejlepší přítel“. Ještě před olympiádou v Pekingu Putin zářil po setkání s čínským šéfem komunistů a tvrdil, že rusko-čínské přátelství nezná hranic. 

Nyní je pozice Číny silně testována v praxi po ekonomických sankcích uvalených Západem a Japonskem na ruský režim kvůli konfliktu na Ukrajině. Peking má pouze omezené možnosti, jak zmírnit dopady západní ekonomické války s Ruskem. A rozhodně se do nich nehrne. „Čínští vůdci kráčejí ve vztahu k Ukrajině na velmi tenkém laně,“ vysvětlil odborník na Čínu Craig Singleton z amerického think-tanku Nadace pro obranu demokracií.

Tváří tvář ekonomické síle zbytku světa Peking neprojevuje velkou iniciativu, aby Moskvě výrazně ulevil. I když předseda čínského bankovního regulátora Kuo Šu-čching oznámil, že se nejlidnatější země světa nepřipojí k sankcím, rovněž nenabídl, že čínské banky ruské ekonomice pomohou. Čínské ministerstvo zahraničí navíc vyjádřilo Ukrajině zármutek, protože musí sledovat konflikt s civilními oběťmi. Nově se nabídlo, že zprostředkuje humanitární pomoc a mírové rozhovory.

Kouřové signály

V ekonomické rovině je pro Putina a spol. znepokojivé, že mocná pekingská Asijská infrastrukturní a investiční banka (AIIB) pozastavila veškeré své aktivity v Rusku kvůli konfliktu na ukrajinském území. Z asijských kouřových signálů lze vyčíst, že čínští komunisté budou rétoricky v opozici vůči Západu, nicméně se budou snažit vyhnout úplnému kolapsu ekonomických vztahů s Amerikou a Evropou, míní Singleton.

Rusko spoléhá na to, že v případě zpřísnění sankcí západních zemí na dovoz ropy a zemního plynu přeorientuje své „energetické toky“ k čínskému obrovi. Loni ruská ropa tvořila šestnáct procent z celkového importu ropy do Číny, více to bylo pouze ze Saúdské Arábie. Na importu zemního plynu se Rusko podílí pouze pěti procenty. Ke zvyšování dodávek surovin do říše středu je ale nutné vybudovat potřebnou infrastrukturu, což si vyžádá spíše roky než měsíce.

Čína může Rusku pomoci nahradit dodávky technologií a spotřebního zboží. Nyní ruská ekonomika nakupuje v Číně sedmdesát procent polovodičů, značka telefonů Xiaomi patří k nejoblíbenějším mezi Rusy. Čínské banky také mohou částečně nahradit odpojení ruských bankovních domů od systému SWIFT, protože zařadily některé ruské instituce do svého mezibankovního systému CIPS. O účty u čínských státních bank žádají stovky ruských firem, informovala agentura Reuters.

Vyčkávací taktika

V následujících týdnech se dá předpokládat pokračující vyčkávací taktika čínského režimu. Pokud ruská ekonomika a její finanční sektor dostatečně vykrvácí (rubl k dolaru oslabil v pondělí dopoledne na 135 rublů, moskevská burza odkládá otevření), bude snazší kořistí pro čínské investiční nájezdníky. 

„Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Čína považovala pomoc Rusku za hodnou toho, aby porušila západní sankce,“ predikuje analytik z Eurasia Group Neil Thomas. Ani zrušení dovozních cel na ruskou pšenici – jež bylo dohodnuto před invazí – není dostatečným argumentem, že jde Si na ruku Putinovi.

Peking má hlavní cíl jinde než v Rusku. Tím je ekonomická porážka Spojených států a dominance globálnímu obchodu. Obchodní výměna mezi Čínou a Ruskem znamená pro Peking pouhý zlomek, jen dvě procenta celkového objemu obchodů. EU i USA drží mnohem větší podíly. Zatím si ale čínské banky nemohou dovolit ztratit přístup k americkému dolaru a čínské firmy stále potřebují západní technologie, vysvětlil Thomas. Proto nejde Peking otevřeně proti západním sankcím.

Čipy pro chytré zbraně
Rusko nedokáže část západních technologií nahradit čínskými. S Putinovým režimem přestaly obchodovat hlavní západní technologické firmy, včetně společností, jako je Intel a AMD. Čína sice může zajistit „lowendové“ polovodiče, které se běžně používají v autoprůmyslu a domácích spotřebičích, ale špičkové výrobky, již se uplatňují ve zbraních – například v naváděných střelách – musí mít americké komponenty. Připomíná se osud čínské firmy Huawei, která přišla o dodávky nejpokročilejších amerických polovodičů. Následně vypadla na trhu se smartphony z první pětky největších výrobců na světě.

Singleton je přesvědčen, že čínská ekonomika a její průmyslová produkce byly v posledních měsících pod tlakem, proto se čínská politická elita snaží najít křehkou rovnováhu mezi rétorickou podporou Moskvy a zároveň udržením dobrých vztahů s Amerikou i Evropou. 

To dokládá i skutečnost, že dvě největší čínské banky – ICBC a Bank of China – po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu omezily financování pro nákup ruských komodit. Objevila se informace, že Čína pozastavila nákup ruského uhlí, protože chybí garance čínských bank.

Hlavní ekonom pro Asii v londýnské poradenské společnosti Capital Economics Mark Williams tvrdí, že západní sankce dopadají – byť nepřímo – i na čínskou ekonomiku, protože si Peking v současné mezinárodní situaci nemůže dovolit jednat o spolupráci s Moskvou přímo.