Čína neodpouští

Na kdysi rušných ulicích kolem washingtonského ústředí Mezinárodního měnového fondu (MMF) v těchto dnech sotva potkáte živou duši. Moc živo není ani uvnitř budovy. Vzhledem k tomu, jak všude po světě bobtnají dluhy, tráví většina zaměstnanců MMF čas v terénu, cestuje po světě, diskutuje se státy, které si ještě mohou půjčovat, a přesvědčuje věřitele, aby odpustili alespoň část dluhů těm, které už nemohou. Světovému věřiteli poslední instance však svazují ruce spory mezi jeho členy – navíc v době, kdy hrozí, že stoupající úrokové sazby způsobí velký třesk bankrotů.

Dva roky boje s pandemií a neustálé lockdowny akcelerovaly nárůst globálního dluhu, a to jak soukromého, tak veřejného. V roce 2020 vzrostl o 28 procentních bodů na 256 procent globálního HDP – byl to největší jednoroční nárůst zadlužení od druhé světové války. V posledních měsících centrální banky zvýšily úrokové sazby, aby čelily inflaci, čímž stouply náklady na dluhovou službu a vzrostla poptávka po pomoci MMF. Na většině rozvojových trhů jsou potíže zatím zvládnutelné. Prudce rostoucí inflace a oslabující měny zatím nepostrčily státy jako Brazílie nebo Indie do krize.

V menších zemích, které se potýkají s nedostatkem valut, však vypukla tichá krize. Šrí Lanka, Tunisko, Libanon i Ghana jsou žhavými kandidáty na programy MMF. Třiadvacátého února fond oznámil, že zahájí jednání s Ukrajinou o možnosti dluhové tranše ve výši 700 milionů dolarů. Ze zhruba šedesátky nejchudších států světa se víc než polovina potýká s dluhovou zátěží, kterou bude zřejmě nutné restrukturalizovat. A to může být ještě velmi konzervativní odhad: z nedávné zprávy Světové banky vyplývá, že čtyřicet procent nízkopříjmových zemí nezveřejnilo od roku 2020 žádné údaje o svém suverénním dluhu.