Vybrané články
z týdeníku The Economist

Dost bylo poklonkování

Německé firmy mají po krk příliš měkkého postoje Angely Merkelové vůči Číně.

Dost bylo poklonkování
ilustrace Vojtěch Velický

Angela Merkelová měla v diplomatických vztazích s Čínou vždy na paměti německé ekonomické vazby na asijský gigant. Od chvíle, kdy se v roce 2005 ujala kancléřského křesla, se německý vývoz do Číny zpětinásobil a dosahuje objemu bezmála 100 miliard eur (tj. 2,7 bilionu korun), tedy tři procenta německého HDP. Vloni platila Čína beze všech pochyb za největšího německého obchodního partnera, z čehož těžily obzvláště velké firmy jako Volkswagen, BMW nebo Siemens. Ve snaze neznepřátelit si čínskou vládnoucí komunistickou stranu si Merkelová dávala dobrý pozor, aby se v loňské vášnivé debatě o to, zda by se měl mít čínský telekomunikační obr Huawei možnost ucházet o možnost vybudovat německou 5G síť, neocitla na straně jestřábů.  

Tím její opatrnost nekončí. Merkelová velice pečlivě váží slova, pokud jde o aktuální čínské vměšování v Hongkongu. Klade důraz na nezbytnost „navázání dialogu“ s čínskou vládou na základě „vzájemné důvěry“. To však znamená, že se čím dál víc rozchází se zbytkem německého politického establishmentu. Čelní představitelé její Křesťanskodemokratické unie (CDU) s neochotou Merkelové otevřeně kritizovat čínskou vládu nesouhlasí. Předseda zahraničního výboru Bundestagu a kandidát na šéfa CDU Norbert Röttgen označil za „autocenzuru“ aktuální doporučení německého ministerstva zahraničí zveřejňovat kriticky zaměřené komentáře týkající se Číny na sociálních sítích „jen se zvláštní opatrností“. Podle Nilse Schmida, zahraničněpolitického experta sociální demokracie, která je koaličním partnerem CDU, je politika Německa vůči Číně „zastaralá“.

 

Se Schmidem souhlasí jak politická elita, tak řada předních byznysmenů, kteří bývali uhranuti čínským potenciálem; jejich nadšení však už dávno ochladlo. Přibližně pět a půl tisíce německých společností, které mají výrobní závody v Číně, čelí všemožným překážkám od tlaku na postoupení klíčových technologií po požadavky na vstup do joint venture s čínským partnerem. Řada německých podnikatelů ztratila jakoukoli víru v případnou změnu. „Jakékoli firmě z kategorie Mittlestand bych poradil, aby se držela od Číny dál,“ říká Frank Klix, který dříve zastupoval Panjin Economic Development Zone v Německu, ale časem jej zmohla frustrace z toho, že pro všechny neplatí stejná pravidla. 

Nepřijatelná nerovnost

Zkraje roku 2019 dosáhly tyto obavy vrcholu, když Federace německého průmyslu (BDI) zveřejnila fascinující studii, ve které uvedla, že už nedoufá ve sblížení pravidel obchodování s Čínou. V lednu Asociace německých výrobců strojů (VDMA) oznámila, že nerovnost v obchodování s Čínou dosáhla nepřijatelných rozměrů. Německá obchodní komora v Číně dospěla vloni ke zjištění, že téměř čtvrtina německých firem operujících v Číně plánuje buď částečný, nebo kompletní přesun byznysu.

Podobné nesnáze v zahraničí násobí potíže doma. Když v roce 2016 koupil čínský výrobce domácích spotřebičů Midea německou robotickou firmu Kuka, uvědomil si německý průmysl i tamní politici, že se z Číny stalo něco mnohem víc než jen loajální odběratel německého exportu. Čínská strategie „Made in China 2025“ představuje zásadní výzvu pro německý vývozní model s vysokou přidanou hodnotou. Čína je v současné době dvojkou ve světovém strojním exportu právě za Německem.

Německá vláda na tuto novou rivalitu reaguje posunem k průmyslové politice připomínající tu francouzskou. Zpřísnila pravidla pro zahraniční investice a pohrává si s myšlenkou ochrany „strategických“ společností kapitálovým vstupem. Tato změna způsobila také posun těžiště v Evropské unii. Ta nyní popisuje Čínu jako „systémového protivníka“, což poskytuje vládám větší kontrolu nad investicemi ze zahraničí. Německo bude během svého předsednictví v Evropské radě, jež začalo 1. července, tlačit na zpřísnění režimu poskytování veřejné podpory.

Představa německé závislosti na čínském trhu však může být přemrštěná. Čína předstihla v roce 2016 Ameriku jakožto největšího německého obchodního partnera a je pravda, že Německo je ze všech velkých evropských ekonomik na Číně nejvíc závislé. Přesto tvoří jeho obchod s Čínou, který vloni dosáhl hodnoty 200 miliard eur, jen zhruba osm procent jeho celkové hodnoty. Větší objem má německý obchod třeba jen se zeměmi Visegrádské čtyřky. Jürgen Matthes z Institutu pro ekonomický výzkum z Kolína nad Rýnem podotýká, že na čínském exportu jsou nepřímo závislá necelá dvě procenta německých pracovních míst. 

Na 70 procent německého vývozu do Číny však tvoří výrobky s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou automobily, stroje, elektronické součástky a chemikálie. Mezi jejich výrobce patří jak středně velké firmy, tak ty největší a nejziskovější, kterým dopřávají sluch německá ministerstva. Vezměme si třeba Volkswagen, jenž má spolu s Daimlerem a BMW v Pekingu obří kanceláře. Volkswagen vstoupil na čínský trh v roce 1985 v rámci joint venture a nyní provozuje v zemi třiatřicet továren. Podle Stephana Wöllensteina, šéfa Volkswagenu v Číně, není možné, aby světoví automobiloví výrobci tamější obří trh ignorovali – v jejich případě zajišťuje celých 40 procent prodeje. Také další odvětví německého průmyslu by se na čínském růstu ráda přiživila.

Čínská hrozba

To pomáhá vysvětlit, proč kolem Číny Merkelová našlapuje tak opatrně. Navzdory tlaku ze strany Ameriky, vládních kolegů, zpravodajských služeb i poslanců napříč celým spektrem včetně těch ze své CDU stále odmítá zakázat Huawei účast na budování německé 5G sítě. Možná se obává, že by čínská odvetná opatření na německých automobilkách – hrozba naznačená čínským velvyslancem v Berlíně – zasadila příliš velkou ránu křehké ekonomice, jež se snaží uprostřed transatlantického obchodního napětí vydrápat z recese.

Podle Thorstena Bennera z Global Public Policy Institute v Berlíně je navíc Merkelová „politicky přesvědčená“ o tom, že rizika vyplývající ze snahy Čínu umravnit jsou větší než případné odměny. O tom, jak se přizpůsobit čínskému vzestupu, hovořila ve všech projevech, které pronesla během svých dvanácti cest do Pekingu a ostatních částí Číny v posledních letech. Chce, aby Čína pomáhala utvářet pravidla umělé inteligence a genetiky, a předešlo se tak případnému rozštěpení světa na dvě soupeřící technologické hemisféry.

V souladu s novou pozicí EU se Merkelová zbavila velké části svého slovníku a nehovoří už o Číně jako o „strategickém partnerovi“. Teď ji popisuje jako „konkurenta“, který má s Německem „zásadní neshody“. Stále však doufá, že bude možné na summitu Evropské unie a Číny, který se bude konat v září v Lipsku a jehož se zúčastní představitelé všech 27 členských zemí EU, nalézt oblasti spolupráce – především na poli boje s klimatickou změnou a při rozvoji Afriky. Summit, který se měl původně konat v červnu, je na podzim přesunutý údajně kvůli pandemii. Merkelová doufá, že se vůbec uskuteční.

 

Nicméně se zdá, že naděje kancléřky na zapojení Číny do multilaterálního systému začínají trochu vadnout. Nová generace německých analytiků a politiků se na Čínu dívá podstatně skeptičtěji než staromilští sinologové. „Kancléřka je úžasná, ale uvažuje nejspíš ještě podle pravidel předsiťinpchingovského světa,“ vysvětluje poslanec za FDP Johannes Vogel. Merkelová v úřadu příští rok skončí.

Nic nenasvědčuje „rozchodu“, k němuž Evropu vyzýval americký ministr zahraničí Mike Pompeo. Podle Bennera však Německo potřebuje „výrazně přebalancovat“ a navrhuje, že by mělo v oblastech kritické infrastruktury – jako je 5G – využít evropské kapacity. Německá vláda by měla společnostem, které vsadily na Čínu, povědět, že už se nebudou dál těšit politickému krytí, a navzdory riziku čínského ekonomického tlaku by se měla spojit se stejně smýšlejícími zeměmi, jako jsou Austrálie nebo Jižní Korea. V německém byznysu a politice začíná vanout nový vítr.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní