Cígo nad kanystrem

Jestli si eurofederalisté myslí, že Polsko, ta barbarská země na Východě, která věčně baží po unijních penězích, bude snadnou kořistí, šeredně se pletou.

Aktuální bruselské tažení proti vzpurnému Polsku doprovázejí ostré výhrůžky a na první pohled to vypadá na hodně jednostrannou záležitost, v níž naši severní sousedé nemají moc šancí. Ve skutečnosti Poláci jen odjistili minu, na kterou je docela nežádoucí vstoupit.

Samotný konflikt kolem polské justice je v celém tom příběhu jen okrajovou záležitostí. Liberálně levicové party, jimž je zcela jasné, že si Kaczynského temné síly podmaňují polskou justici a právní stát je u našeho severního souseda ve smrtelném ohrožení, rády zapomínají, co bylo na počátku celého konfliktu. To v roce 2015 před svým odchodem od moci liberální Občanská platforma vyměnila pět ústavních soudců za vlastní koně. Tři těsně před volbami a dva po volbách. PiS si to nenechala líbit a jmenování anulovala. Takže respekt k právnímu státu i nezávislosti justice projevily obě strany stejný, ale jen jedna dnes stojí na pranýři.

To se nepodařilo

Teď ovšem došlo na ostrou střelbu, když polský Ústavní soud, bruselskými liberály označovaný za prodlouženou ruku vlády, prohlásil, že unijní právo nemá vždy a za všech okolností na polském území přednost před polskou ústavou a má ji jen tam, kde byly Unii postoupeny kompetence. Má to svou logiku, protože podle smluv je EU spolkem suverénních států, a nikoli centralizovanou federací s jedním právním řádem. Nebo se tak alespoň dosud všichni tvářili.

Ve skutečnosti od přijetí Lisabonské smlouvy z právních pilířů EU ta formulace o postoupených kompetencích zmizela, i když sousloví spolek suverénních států zůstalo zachováno. Je to důsledek snahy federalizačních nadšenců, kteří vědí, že jejich projekt nemá šanci projít demokratickým procesem, podsouvat prvky federace do systému různými podvodnými způsoby. A tady se jim to prostě podařilo.

Zatímco tedy občané členských států a jejich volení představitelé jsou dosud přesvědčeni, že žijí ve svobodných státech, nevolení bruselští úředníci se cítí být v čele federálního impéria, kde o zákonnosti rozhodují soudci vybíraní prazvláštním způsobem a voleb k získání legitimity netřeba. A když jste jednou vstoupili do „ever closer“ Unie, tak prostě skončíte ve svěrací kazajce a mektejte si o tom, co chcete.

Není divu, že končící německá kancléřka Merkelová v této souvislosti mluví o „zbytečných soudech“, kterými není možné nahradit politická řešení. Ona totiž ta mírná nejasnost je lepší než přiznat barvu, jak to s tou Evropskou unií ve skutečnosti je, protože z toho by byl pěkný cambus i v Německu, o Francii, jejíž čelní politici vyjádřili Polsku podporu, nemluvě.

Tohle se nezamete

Když před časem německý Ústavní soud v Karlsruhe vykázal Evropský soudní dvůr do patřičných mezí v oblasti měnové politiky, kde Německo v rámci eurozóny své kompetence objektivně Unii postoupilo, zametl se počínající konflikt rychle pod koberec. Teď mají eurofederalisté pocit, že ta barbarská země na Východě tradičně bažící po evropských penězích bude snadnou kořistí a posune je na cestě k jejich cíli zase o krok dál. Podcenili ale ducha doby. Zkoušet tohle v dobách, kdy evropská ekonomika zažívá kvůli Green Dealu nevídaný šok, je něco jako zapálit si cígo při stáčení benzinu do kanystru.