Jak se loví chytří

O Čechy působící v zahraničí jsme se dlouho nezajímali, v posledních letech se to začíná měnit

Jak se loví chytří
ilustrační foto | Shutterstock.com

„Po pár letech v zahraničí nevíte, jak se vrátit. Chybějí vám kontakty, nevíte, jak funguje české akademické prostředí a jak v něm získat pozici. I proto vznikla iniciativa Czexpats in Science,“ říká vědkyně Markéta Kubánková, která dlouhodobě působí v zahraničí, ale jednou by se ráda vrátila. Iniciativu Czexpats in Science založily tři mladé vědkyně v roce 2018. „Propojujeme české vědce v zahraničí mezi sebou a s vědci a institucemi v Česku. Budujeme komunitu, setkáváme se, sdílíme informace. Tvoříme mapu, kam se nám již registrovalo přes čtyři sta vědců,“ líčí Kubánková.

Czexpats in Science fungují i obráceně - snaží se české vědce a vědkyně působící v zahraničí zviditelnit doma v Česku, protože ono tápání je oboustranné: o Češích v zahraničí toho moc nevíme. „Máme poměrně dobrý přehled o cizincích působících v Česku, ale informace o Češích v zahraničí chybí. Je to,daň‘ za svobodu, kterou od 90. let máme,“ domnívá se Jiří Krátký, zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti na ministerstvu zahraničních věcí. V posledních letech ale vzniká řada iniciativ, které se Čechy žijící v zahraničí snaží zmapovat, propojit a případným zájemcům usnadnit návrat.

Kdo, kde a kolik?

Podrobnější informace o Češích v zahraničí nejsou, ale trendy známe: „Víme, že lidé před rokem ’89 odcházeli většinou natrvalo. Někteří z nich se domů vracejí až na penzi - se zahraničním důchodem si to mohou dovolit,“ komentuje Janská. Naopak ti, kteří odešli v posledních třiceti letech, se vracejí dříve nebo alespoň návrat plánují. A i když jsou v zahraničí, s českým prostředím většinou udržují kontakty.

Poměrně hodně informací máme o českých vědcích a vědkyních; nejčastěji odcházejí po ukončení vysoké školy -již na doktorské studium nebo poté na „postdoc“. Hlavní motivací jsou profesní zkušenosti. Průměrná doba návratu je podle ministerstva osm let. Řada vědců a vědkyň ale odchází i na kratší výzkumné projekty trvající do dvou let. Podle Krátkého v takovém případě nemůže být řeč o nějakém brain drainu, ale o výhodné mobilitě pro Česko: „V zahraničí se lidé dotvářejí a poté se vracejí s přidanou hodnotou - nejenom vědeckou a osobní, ale přivezou si i mezinárodní spolupráce, kontakty, naučí se, jak to funguje jinde či jak propojit vědu a byznys,“ popisuje Krátký, proč je české bezplatné vzdělání bez zahraničních zkušeností vlastně nevyužitá investice. A dodává: „Věda je mezinárodní, nedá se dělat v izolaci.“

Jak se vrátit?

Jedna ze zakladatelek Czexpats in Science, Vladimíra Petráková, se do Česka už vrátila. „Do zahraničí jsem odjížděla s tím, že se jednou vrátím, ale pak jsem tam zůstala déle, a nebýt rodiny, tak se asi nevracím. Teď se mi v Česku líbí. Nově jsou tu skvělé příležitosti pro začínající vědce, takže tady mám podmínky, které by pro mě bylo i v zahraničí těžké získat,“ popisuje vedoucí vlastní výzkumné skupiny v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd. Zároveň ale nevylučuje, že v budoucnu zase odjede. „Určitě bych ale chtěla zůstat v kontaktu s českým vědeckým prostředím a maximálně spolupracovat,“ dodává.

Takové štěstí neměla politoložka Lenka Dražanová, která aktuálně s rodinou žije ve Florencii: „Návrat s rodinou jsem zvažovala, ale největší překážkou byly finance. Tabulkové platy pro postdoktorandy jsou v Česku nižší než pro prodavače v supermarketech či řidiče MHD. To je po tolika letech studia značně demotivující.“ S Českem chtěla alespoň spolupracovat, ale ani to se nesetkalo s úspěchem: „Nevím, jak spolupráci navázat. V minulosti jsem několik českých institucí s nabídkou spolupráce kontaktovala. Nabízela jsem, že bych třeba bezplatně jeden semestr učila kurz, kde bych předala poznatky ze zahraničí, ale nebyl zájem,“ říká.

Většina návratů či spoluprací probíhá na bázi osobních kontaktů nebo souhry šťastných okolností. Nedostatek informací a absenci návratové politiky připouští i ministerstvo zahraničí: „Ucelená návratová politika nebo i větší spolupráce s krajany v zahraničí chybějí a je to teď naší velkou prioritou,“ potvrzuje Krátký.

„Paradoxně máme poměrně dost informací o Češích a Slovácích, kteří do zahraničí odešli před rokem devadesát. Konkrétní data z posledních let ale chybějí,“ říká Eva Janská, geografka a hlavní řešitelka projektu, který má analyzovat potřeby krajanů a Čechů žijících v zahraničí a navrhnout pro ně systematičtější návratovou politiku nebo dát aspoň doporučení, jak udržet vazby těchto mnohdy špičkových vědců na Česko. „Chceme se zaměřit na všechny skupiny krajanů - od vysokoškoláků až po dělníky. K tomu kromě našich databází kontaktů využijeme i data mining -vyhledávání kontaktů na sociálních sítích a internetu,“ říká Krátký.

Je česká věda připravena?

Jako hlavní argumenty pro návrat do Česka expati uvádějí rodinu a sociální vazby, vysokou životní úroveň a zajímavé kariérní příležitosti. To potvrzuje i vědecký atašé britské ambasády v Praze Otakar Fojt: „Když se ptáme cizinců nebo navrátilců, kromě rodiny nejčastěji zmiňují špičkové vybavení nebo možnost založit si vlastní skupinu, což by v obrovské konkurenci na zahraničních institucích nebylo snadné.“ Pro řadu z nich je důležité například i to, že Česko je sedmou nejbezpečnější zemí na světě; něco, co my považujeme za samozřejmost. „Vždy je potřeba komunikovat kontext a specifi ka dané země. Třeba věčné téma nízkých platů v Česku. Když si ale vezmete, že tu máte veřejné zdravotní pojištění, bezplatné vzdělání, skvělou a velmi levnou hromadnou dopravu, tak ten výsledný výdělek může být v některých oborech i vyšší než v zahraničí,“ tvrdí atašé.

„V posledních letech se v české vědě mnoho změnilo; je více peněz i příležitostí, ale prostředí zůstává bohužel stále dost konzervativní. Řada vědců se vrátí, ale po pár letech zase odchází, protože je české akademické prostředí nepřijme, neumožní jim dělat špičkovou vědu, na kterou byli zvyklí,“ shrnuje Petráková zkušenosti některých expatů.

Vědečtí navrátilci se nejčastěji potýkají s malou fl exibilitou a neochotou ke změnám, chybějící administrativní podporou, často netransparentním výběrovým řízením na vedoucí pozice, málo ambiciózním prostředím a malým zájmem o spolupráce i nízkou mezinárodní prestiží některých vědeckých pracovišť.

Často zmiňované je i nepříznivé prostředí pro kariérní růst žen. „Pro ženy expertky je mnohem těžší se v Česku prosadit. Není tu dostatečná podpora, jak například kombinovat rodinu a práci. V Německu mají systém podpory a věděla jsem, že najdeme řešení, jak jít kariérně dál, i když třeba otěhotním nebo mám malé děti. Takový systém tady chybí a vše si tu musíte prošlapat sama,“ dodává Petráková, matka čtyř dětí.

V Česku vázne i přenos vědeckých poznatků do praxe. „V současnosti vedu projekt, na který jsme získali peníze od bavorské vlády a ve kterém jde o přerod výzkumné technologie v diagnostický přístroj. Těžko říct, zda bych se k takto zajímavému projektu dostala v Česku, kde je startupový a spinoff ový ekosystém spíše v plenkách,“ říká Kubánková.

Současná generace mladých vědců a vědkyň je ale optimistická a věří, že právě oni mohou mnohé změnit a otevřít českou vědu světu. „Generace vědců 90. let musela vůbec obhájit vědu, předchozí generace nastavovala granty, budovala systém financování. Naše generace je první, která mohla svobodně a plnohodnotně vyjet a získat zahraniční zkušenosti ve větším měřítku,“ shrnují zakladatelky Czexpats in Science. Nezbývá než popřát hodně štěstí.

Kolik Čechů žije v zahraničí?
Záleží na tom, do které statistiky se podíváte.
Buď více než 900 tisíc lidí narozených v ČR či s českým občanstvím žije v zahraničí (data OSN, 2019)...
... nebo až 2,5 milionu Čechů a jejich potomků žije v zahraničí
(kvalifikovaný odhad ministerstva zahraničí, 2020)
600 tisíc cizinců žije v ČR
(Český statistický úřad, 2019)
„Do Česka jsem se vracel z několika důvodů. Chtěl jsem se vrátit k základnímu výzkumu, získat trochu odstup od v současné době přehnaného PR okolo AI, spolupracovat více s univerzitami a zkoušet různé nepříliš prozkoumané přístupy pro vytvoření nového typu umělé inteligence. A také z čistě osobních důvodů - mám v ČR rodinu a celkově se zde žije dobře.“
Tomáš Mikolov Odborník na umělou inteligenci, který dříve působil v Microsoft Research, Google Brain, Facebook AI Research, aktuálně je vedoucím výzkumné skupiny v Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT Praha.
„Já bych se vrátila moc ráda a doufám, že se mi to snad jednou podaří. Hlavně asi proto, že bych ráda měla zase někde zázemí, sociální vazby delší než na pár let, už mě nebaví se pořád stěhovat a začínat každých pár let od začátku. Ideální by ale bylo, abych se vědou také rozumně uživila.“
Olga Löblová Politoložka se specializací na veřejnou politiku, aktuálně působí na Cambridgeské univerzitě.
„Do Česka jsme se vraceli kvůli rodině; čekali jsme třetí dítě a měli jsme pocit, že to tu bude jednodušší, což se nám úplně nepotvrdilo. Do ciziny jsme odjížděli na pár let, něco mezi třemi a deseti. Nakonec to bylo šest let. V Česku se naskytla příležitost na vedení vlastní skupiny a myslel jsem, že takových příležitostí bude v Česku málo, tak jsem ji využil. Ale do budoucna je skoro jisté, že do zahraničí třeba na rok ještě odjedu.“
Michal Kolář Teoretický biofyzik, vedoucí výzkumné skupiny na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.
Odcházejí z Česka zdravotníci?
„Například v Saúdské Arábii je aktuálně zhruba tisícovka českých zdravotníků -lékařů, zdravotních sester, ale i fyzio -terapeutů a rehabilitačních pracovníků,“ říká Jiří Krátký. „Přestože jsou velmi dobře zajištění a mají velikou profesní prestiž, po pár letech se většinou vracejí. Začne jim chybět,normální život‘ a české kulturní prostředí. Život není jen o práci,“ dodává.
„Z evropských destinací je ale návrat méně častý. Nejvíce zdravotníků odešlo po vstupu Česka do Evropské unie, když se otevřel pracovní trh,“ popisuje Krátký. Populární destinace jsou Německo, kde vyhrává sousedství nad němčinou, a Británie, kde se ale uvidí, jaký bude mít dopad brexit.
Zajímavé jsou i změny trendů. Zatímco v prvních letech po vstupu ČR do EU našlo nejvíce lékařů a vyššího i středního zdravotnického personálu uplatnění v Británii, v posledních letech je to Německo. Oblíbené jsou v poslední době severské země; kvůli angličtině, nádherné přírodě a podobnému životnímu stylu. Naopak USA nejsou mezi zdravotníky tolik oblíbenou destinací, protože tam mají jiný systém uznávání atestací a musejí si doplnit vzdělání.
 

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní