Chce být jen premiér
Mikuláš Minář složil funkci předsedy Milionu chvilek a chystá se založit nové hnutí, které porazí Babiše. ANO se v duchu raduje, opozice nahlas protestuje, země je zmatena. Opravdu?
Minářovo načasování pár dní před krajskými a senátními volbami je kudla do zad opozici. Minář vlastně říká, že volit stávající opozici je zbytečné, protože stejně nemá žádnou vizi a Babiše neporazí. Exvůdce chvilkařů se hlasitě zbavuje odpovědnosti za výsledek voleb. Načasování je to podlé. A nanejvýše taktické. Naznačuje však jediné. Minář to myslí smrtelně vážně. Má to promyšlené. Není v tom sám. Má za sebou finanční krytí. Má přinejmenším pár jistých spojenců a další hledá. Půjde přes (politické) mrtvoly.
Mesiáš. Licoměrný a chladně kalkulující
Minář hovoří o totálním rozčarování mnoha lidí z vlády i opozice. Mluví o volbě z nouze. Vyjadřuje se tak, jako kdyby volby mohly být výběrem ideálního lídra. Někoho, kdo nabídne vizi a za kým půjdou masy. Vytváří obraz politiky jako střetu dobra a zla. Jako čekání na mesiáše, který zemi vyvede z marasmu, do něhož ho společně dostaly Babišova a Zemanova vláda i neschopná opozice.
Spasitelem je Minář a jeho druzi, jejichž jména zatím odmítá zveřejnit. Prozrazení prvního z nich však dává tušit. Jan Čižinský sedí najednou na třech křeslech. Je lidoveckým poslancem, starostou Prahy 7 za lokální uskupení a lídrem ambiciózního svazku, který spoluvládne Praze. Ačkoli ve svých rukou momentálně koncentruje politickou moc srovnatelnou s ministrem, tváří se jako andílek spadlý z nebe a nenesoucí nejmenší odpovědnost. Takových bude více.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
