Chce být jen premiér

Mikuláš Minář složil funkci předsedy Milionu chvilek a chystá se založit nové hnutí, které porazí Babiše. ANO se v duchu raduje, opozice nahlas protestuje, země je zmatena. Opravdu?

Chce být jen premiér
Mikuláš Minář je český aktivista, od ledna 2018 do září 2020 byl předsedou spolku Milion chvilek. Předsednictví po něm převzal Benjamin Roll. | Tomáš Novák týdeník HROT

Minářovo načasování pár dní před krajskými a senátními volbami je kudla do zad opozici. Minář vlastně říká, že volit stávající opozici je zbytečné, protože stejně nemá žádnou vizi a Babiše neporazí. Exvůdce chvilkařů se hlasitě zbavuje odpovědnosti za výsledek voleb. Načasování je to podlé. A nanejvýše taktické. Naznačuje však jediné. Minář to myslí smrtelně vážně. Má to promyšlené. Není v tom sám. Má za sebou finanční krytí. Má přinejmenším pár jistých spojenců a další hledá. Půjde přes (politické) mrtvoly. 

Mesiáš. Licoměrný a chladně kalkulující

Minář hovoří o totálním rozčarování mnoha lidí z vlády i opozice. Mluví o volbě z nouze. Vyjadřuje se tak, jako kdyby volby mohly být výběrem ideálního lídra. Někoho, kdo nabídne vizi a za kým půjdou masy. Vytváří obraz politiky jako střetu dobra a zla. Jako čekání na mesiáše, který zemi vyvede z marasmu, do něhož ho společně dostaly Babišova a Zemanova vláda i neschopná opozice. 

Spasitelem je Minář a jeho druzi, jejichž jména zatím odmítá zveřejnit. Prozrazení prvního z nich však dává tušit. Jan Čižinský sedí najednou na třech křeslech. Je lidoveckým poslancem, starostou Prahy 7 za lokální uskupení a lídrem ambiciózního svazku, který spoluvládne Praze. Ačkoli ve svých rukou momentálně koncentruje politickou moc srovnatelnou s ministrem, tváří se jako andílek spadlý z nebe a nenesoucí nejmenší odpovědnost. Takových bude více.

Minář mluví o tom, že chce získat hlasy voličů vládních stran, nevoličů a prvovoličů. Milion chvilek pod Minářovým vedením vystavěl svou politickou identitu na boji proti Babišovi (a Zemanovi). Minář proto musí vědět, že žádní Babišovi voliči nepůjdou volit jím vedené uskupení. Na výběr mají jiné vládní i opoziční alternativy. ČSSD, komunisty, SPD. Případně i Piráty, kteří mají stále dost solidní protestní potenciál, aby některé zbloudilé duše ulovili. Minář dobře ví, že rezignovaný nevolič, který si nemůže vybrat, je mýtus. Kdo pravidelně nechodí, nepřijde ani teď. Dobře, že nepřijde, protože to bychom teprve koukali, koho by volil.

Minář přesně ví, na koho míří, a svými vyjádřeními jen mlží. Míří na voliče současné demokratické opozice, kterým se snaží podsouvat, že je marná. Přichází v okamžiku, kdy se podařilo uzavřít řadu předvolebních koalic pro krajské i senátní volby a kdy jsou i jednání o spolupráci pro sněmovní volby v pokročilém stadiu. Právě teď se Minář jako člověk, který opozici ke spolupráci opakovaně vyzýval, chystá založit nové hnutí? Ano, ujíždí mu totiž vlak. Tak tahá za ruční brzdu. Snaží se vletět do prostoru, utvářející se spojenectví nabourat a přetvořit je k vlastnímu obrazu. 

I na Slovensku měli Fico a později Pellegrini rok před volbami obrovský náskok před opozicí. Pak se to však během několika dní úplně zlomilo a opoziční Matovič volby vyhrál. I naše poslední data z průzkumů věští posuny v podpoře. Je tedy nejvyšší čas vytáhnout do boje. Na otázku, zda je připraven být premiérem, Minář odmítá odpovídat. Neboli mezi řádky říká jasné ano. A o to jde. Minář ví, že komu se jako prvnímu podaří vybudovat obraz sebe sama jako alternativy Babišovi, získá obrovský opoziční benefit. 

Stovky kompetentních lidí? Jsou už teď v politice

Minář ve svých vyjádřeních vzývá desítky a stovky nových kompetentních lidí se schopností převzít politickou odpovědnost. Stokrát převařenou frázi známe od celé plejády populistů a alternativních formací s Babišem v čele. Žádné stovky takových lidí nejsou. Jsou tu jen mnohokrát překabátění politici, kteří by rádi prorazili, političtí byznysmani a pár nedočkavců, kteří až moc čtou zprávy o ministrech, jimž sotva bylo třicet.

Konečně, stovky opravdu schopných lidí již dávno politickou odpovědnost přijaly. Jsou v existujících politických stranách a tam se hlásí o své místo na slunci. Musí si to ale odpracovat. Právě tam by měl hezky a pokorně zamířit i Mikuláš Minář. To mu ale zjevně není vlastní. Místo posílení některé z opozičních stran lpí na vlastní jedinečnosti. Je tak bohužel na nejlepší cestě svůj kapitál prošustrovat a do průšvihu stáhnout i celou zemi.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní