Cesta do hlubin zadlužení
Příklady Francie, Španělska a Řecka ukazují, jak snadno a rychle se může dříve málo zadlužená země dostat do potíží.
Snížíme daň z příjmu zaměstnancům z faktických 20 na 15 procent hrubé mzdy, zrušíme daň z nabytí nemovitosti, penze vzrostou nad rámec zákonem dané valorizace a navrch dáme každému důchodci šest tisíc korun jako dárek k Vánocům. Z vládních záměrů z poslední doby je evidentní, že hnutí ANO a ČSSD se přímo předhánějí v rozpočtové nezodpovědnosti. Bude se utrácet – na dluh.
Účastníci této hry si zjevně neuvědomují, že deficitní hospodaření je jako droga. Je to závislost, kterou snadno získáte a těžko se jí zbavíte. Argument o nízkém zadlužení České republiky je irelevantní. Ano, ke konci loňského roku jsme měli státní dluh v poměru k objemu ekonomiky na 29 procentech, ale to není záruka, že za pět nebo deset let nebudeme mít stát zadlužený až po uši.
Varováním může být příklad tří zemí – Francie, Španělska a Řecka. Tato trojice měla ještě v roce 1980 nízký veřejný dluh, zhruba na úrovni 20 procent hrubého domácího produktu. Po 33 letech již Francouzi a Španělé byli nad hranicí 90 procent a letos obě země téměř jistě překročí stovku. Řekové byli ještě větší machři, z 20 na 100 procent ze dostali za pouhých třináct let.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
