Český sen o porotě

V 19. století si Češi vážili porotních soudů jako sotva čeho jiného. Se spornými případy – které připomínaly čtrnáct dní staré osvobození střelce z Kenoshi – však přišlo vystřízlivění

Český sen o porotě
ilustrace | Vojtěch Velický

Odhadovat na začátku procesu, jaký výrok vynese porota, je adrenalinový sport. Kromě dobrých rozhodnutí se totiž páni porotci dopouštějí také rozhodnutí úplně hloupých, zaujatých či prostě tak sporných, že se o nich mluví léta.

Jedno takové padlo před dvěma tý­dny ve Spojených státech. Sedmnáctiletý Kyle Rittenhouse vyrazil loni v srpnu do ulic města Kenosha – ve kterém zrovna pod taktovkou Black Lives Matter zuřily násilné demonstrace – vybaven lékárničkou a poloautomatickou puškou, aby chránil majetek a pomáhal raněným. Dopadlo to tak, jak muselo. Střetl se s demonstranty, dva z nich zastřelil a třetího zranil. Porota o jeho případu rokovala 26 hodin čistého času a nakonec rozhodla, že šlo o sebeobranu, a zprostila ho všech obvinění.

Nechme ale americké poroty na pokoji a podívejme se na ty české. Soudní poroty působily na našem území s přestávkami rovných sto let – od roku 1848 do roku 1948–, měly na kontě tisíce případů a o některých z nich se mluvilo ještě desítky let po jejich skončení.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit