Česko minus šest a půl

Když MMF doplnil svůj World Economic Outlook poznámkou, že na hlavní zprávu si máme ještě měsíc počkat, je to důkaz, že současná situace je opravdu bezprecedentní.

Tím je také řečeno, že nelze brát zcela vážně makroekonomické prognózy pro světovou ekonomiku (MMF letos počítá s nevídaným poklesem o tři procenta) nebo jednotlivé členské země, včetně Česka. Přece jen makroekonomické modelování není na prudké šoky typu pandemie koronaviru stavěné. Zejména když nikdo neví, jak hluboký bude propad. To závisí na délce trvání uzávěr na hlavních trzích a následném oživení, jež je podmíněno ochotou k mezinárodní spolupráci a koordinaci.

Bez toho neprojde přes několikery hranice ani rumunský sběrač chřestu na statky německých sedláků – i pro ně se musel organizovat letecký most. Dvacetikilometrové fronty už jsou na obou stranách česko-německé hranice.

Žijeme ve vskutku neuvěřitelných časech, a že je nějaký makroekonomický model nedovede popsat, mi z toho všeho vadí snad nejméně. 

Uvolnění v půli roku

Základní scénář MMF počítá s tím, že se pandemii podaří utlumit někdy na začátku druhého pololetí a globální ekonomiku uvolňováním rozhýbat natolik, aby se v roce 2021 dožila robustního růstu 5,8 procenta.

Některé země už spustily naplno fiskální podpory, ať už formou přímých plateb obyvatelstvu, zavedením kurzarbeitu nebo zejména skutečně masivními programy vládou garantovaných půjček. Ty poslední jsou běžně dimenzované na deset procent HDP. Zezadu to jistí centrální banky opětovným zahájením kvantitativního uvolňování, pod čímž si představujte půjčky bankovnímu sektoru oproti zástavě cenných papírů včetně korporátních dluhopisů. Aby se peníze napumpovaly k postiženým firmám, využívají ECB, Bank of England a americký FED financování cílené na malé a střední firmy, přičemž podmínky jsou pro banky tím výhodnější, čím víc toho rozpůjčují.

Připadá vám to vyšinuté? Zvažte alternativu, jíž jsou masové bankroty firem, jež se neprovinily ničím jiným než tím, že jejich byznys byl založen na obsluze poptávky soustředěné na jednom místě: od obchodních center ve světových metropolích až po poslední šumavskou hospodu. Zaveďte sociální distancování a frekvence vyděšených zákazníků klesne o desítky procent (když se na poslední chvíli pokusí předzásobit). Pak spadne klec v podobě kompletního zákazu provozu.

Měsíc s výpadkem tržeb nějak vydrží většina firem ve většině oborů (hotovostní rezerva byla málokde méně než na tři čtyři týdny, alespoň v bohatých zemích), ale pak začne krize likvidity promořovat ekonomiku důkladněji než koronavirus nebohé obyvatelstvo.

Zkuste si představit, co tahle krize udělá s chudými v chudých zemích, které nemají nic, co by se podobalo „neomezené palebné síle“ státu a centrální banky. Pokus zafinancovat potápějící se loď jejich ekonomik obřím navýšením rozpočtových výdajů a schodků skončí v krizi platební bilance, protože kapitálové trhy mají v časech, jako jsou tyto, zájem o bezpečné přístavy.

Takže se nedivte, že o půjčky Mezinárodního měnového fondu je zase jednou velký zájem. K dispozici má jeden bilion dolarů. Přijde vhod. Mezinárodní finanční instituce s nejvyšším investičním ratingem, opírajícím se o kapitál na zavolání od akcionářů, zažívají jednu ze svých stříbrných chvilek, kdy mohou ukázat, že nejsou na světě zbytečně.

Dolů půjdou všichni

Ale zpět k Česku. Předpověď českého poklesu HDP o 6,5 procenta nevypadá v mezinárodním srovnání tak katastrofálně, když přihlédneme k tomu, že žádná ze čtyř největších ekonomik eurozóny podle MMF nedosáhne na lepší čísla, naopak.

I Německo se svou obří fiskální kapacitou a široce otevřenými výdajovými stavidly by mělo spadnout o sedm procent, byť napřesrok by jej měl čekat vzestup o 5,2 procenta. I Polsko, které nepřetržitě rostlo celou jednu generaci (v Evropě věc zcela nevídaná), zažije tvrdou recesi s poklesem HDP o 4,6 procenta. Jak to? Velký vnitřní trh a menší otevřenost ekonomiky oproti Česku nejsou takovou výhodou ve chvíli, když máte „domácí karanténu“, která postihuje i firmy, které se zahraničním obchodem nemají nic společného.

Jestli existuje něco, čím se budou lišit vítězové od poražených, pak je to v tom, jak se komu podaří nalézt rovnováhu mezi ochranou obyvatelstva prostřednictvím sofistikovanějších metod a nástrojů než hrubých zákazů a potřebou pokud možno rychlého restartu ekonomiky.

Koneckonců, jak to říká Václav Novák, guru českých restrukturalizátorů: „Firmy neumírají na špatné hospodářské výsledky, ale na nedostatek peněz, a ze všeho nejlepší je, když je aspoň zčásti dodá zákazník. Je rozdíl, když jste pod vodou na kyslíkové bombě, a nebo se, byť s obtížemi, držíte nad hladinou vlastními silami.“ Má pravdu, jako obvykle.

Týdeník hrot

  • Zlatí hoši a Babiš
  • Nejsou lidé přemnožení?
  • Past na Alzáka
Objednat nyní