Máme za sebou rekordní solární rok. Různé dotační programy podpořily více než 47 tisíc malých i velkých fotovoltaických elektráren zhruba za čtrnáct miliard korun a dalšími se úředníci ještě zabývají. „Loňský rok byl naprosto přelomový, o dotaci na fotovoltaiku si požádalo na padesát tisíc domácností, což je čtyřikrát více než v roce předchozím,“ konstatoval zastupující ministr životního prostředí Marian Jurečka. Rekordní, více než trojnásobný nárůst instalací oznámila rovněž společnost ČEZ, která svým zákazníkům nabízí střešní fotovoltaiky na klíč. Zatímco v roce 2021 namontovala 1514 střešních solárních elektráren, loni to bylo 4102 instalací.
Instalací fotovoltaických elektráren se zabývá například i společnost PERSOLA, která u svých zákazníků také eviduje rostoucí zájem o FVE. „I přes vysokou poptávku jsme však stále schopni realizovat instalaci do dvou měsíců od okamžiku, kdy od distribuce získáme povolení k výstavbě FVE,“ sdělil za společnost PERSOLA Tomáš Vlaštovka. U společnosti PERSOLA tedy trvá instalace zpravidla dva až tři měsíce od uzavření smlouvy a to díky tomu, že společnost má všechny komponenty skladem a má dostatečnou kapacitu na projekci, administrativu i montáže. Podle společnosti je pak průměrná velikost fotovoltaických elektráren českých domácností je 8,6 kWp.
Ač jde o vysoká čísla, stále je české tempo v porovnání se zahraničím pomalé. Zatímco v Česku se nové fotovoltaické zdroje počítají v nižších stovkách megawattů, například v Nizozemsku nebo Polsku to jsou tisíce megawattů. Společnost Columbus Energy, která v Polsku patří mezi lídry na trhu s fotovoltaickými instalacemi a loni založila pobočku i v Česku, v listopadu uvedla, že zatímco v zemi našich severních sousedů má střešní solární elektrárnu už čtrnáct procent tamních domácností, v Česku to jsou pouhá čtyři procenta.
Vyšší limit
Česko se snaží dohnat rozvinutější solární země zlepšováním podmínek pro budování fotovoltaických elektráren a dalších obnovitelných zdrojů energie. Na konci roku poslanci v takzvaném třetím čtení schválili balíček úprav, který dostal název Lex OZE l. Podle očekávání ho minulý týden odhlasoval rovněž Senát, teď ho musí ještě podepsat prezident. Novela například zvyšuje u malých elektráren limit, kdy je nutné získat stavební povolení a licenci od Energetického regulačního úřadu, z deseti na padesát kilowattů. Tento krok je důležitý zejména pro domácnosti a bytové domy, zvýšení hranice ale pomůže také mnohým firmám, které nyní čekají na stavební povolení pro vlastní zdroje energie.
„Jednodušší podmínky přinesou například i rozšíření střešních solárních elektráren také na bytové domy. Jejich obyvatelé tak budou nově moci snadněji využívat vlastní vyrobenou elektřinu a chránit se tím před vysokými cenami energie,“ řekl Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky. Většina poslanců rovněž zvedla ruku pro pozměňovací zákon, který instalace o výkonu nad jeden megawatt považuje za stavby ve veřejném zájmu, což by podle Sedláka také mělo zrychlit přípravu nových obnovitelných zdrojů.
„Novela rovněž vysílá signál investorům, že Česko o ně stojí a že se chce zařadit mezi země, které obnovitelné zdroje podporují jako efektivní zdroj proti závislosti na Rusku a drahé elektřině,“ uvedl předseda Solární asociace Jan Krčmář. Nebylo přitom výjimkou, když české firmy investovaly miliony korun do zelených zdrojů v zahraničí – protože tam byly lepší podmínky. Například společnost JRD Energo na přelomu let 2021 a 2022 zprovoznila dva fotovoltaické parky o celkovém výkonu osmnáct megawattů u obcí Komló a Mánfa na jihu Maďarska, čímž více než zdvojnásobila svou instalovanou kapacitu v této zemi.
„Česká republika poté, co nezvládla uřídit překotný rozvoj instalací v letech 2009 a 2010, zvolila opačný extrém a na dlouhých deset let zarazila větší fotovoltaické instalace úplně. Slibně se rozvíjející obor, který se mezitím stal celosvětovým megatrendem nabízejícím nejlevnější zdroj elektřiny, tak v Česku postrádal jakoukoli racionální koncepci. Maďarsko zvolilo uvážlivější cestu a za podmínek, které neznamenají výraznou zátěž pro státní rozpočet, již několik let systematicky a úspěšně tyto instalace podporuje. V poslední době se naštěstí také u nás situace konečně obrátila a stát přišel s určitými podpůrnými mechanismy. Takže snad jsou i v České republice před námi lepší časy,“ uvedl před časem Marek Lang, ředitel JRD Energo.
Rozvoj komunitní energetiky
Chystá se ještě druhá zásadní novela označovaná jako Lex OZE II. Ta se bude týkat rozvoje takzvané komunitní energetiky, která umožní sdílení vyrobené elektřiny. „Chalupáři si budou vyrábět elektřinu pro byty ve městech, podnikatelé dodávat přebytky elektřiny a bioplynu do svých poboček, sousedům, rodině či přátelům a školní budovy zásobovat třeba plavecké bazény,“ uvedl Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie. Podle studie poradenské společnosti EGÚ Brno mohou projekty obnovitelné komunitní energetiky obcí a bytových domů vyrobit až 12 715 gigawatthodin elektřiny, tedy pokrýt bezmála osmdesát procent spotřeby domácností.
Ačkoli lidé, kteří se v branži obnovitelných zdrojů pohybují roky, vítají všechny kroky usnadňující budování fotovoltaických či větrných elektráren, současně upozorňují, že stále existují úzká hrdla. V některých evropských zemích například fungují takzvané go-to zóny. Jsou to území, která úřady vyčleňují jako vhodná právě pro výstavbu obnovitelných zdrojů. Není to tedy tak, že investor napřed vytipovává oblasti a pak sáhodlouze vyjednává s tamní samosprávou – která se pak často postaví proti plánům na stavbu velkého solárního nebo větrného parku.
„Například spolkové země v Německu musejí dvě procenta svého území vyčlenit ve veřejném zájmu pro větrnou energetiku,“ uvedl Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky. Česká společnost GreenBuddies za posledních pět let postavila fotovoltaické elektrárny o výkonu přesahujícím 700 megawattů, a to zejména v cizině. Má zkušenosti s velkými střešními, ale i pozemními instalacemi – například na bývalém nákladovém nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem nebo v areálu výrobny slunečnicového oleje v Čepinu ve vnitrozemí Chorvatska. V Nizozemsku má dokonce pobočku.
„Není asi jiná země v Evropě, která by si tak vážila půdy jako právě Nizozemsko. I tak tam vznikají mnohamegawattové pozemní instalace,“ uvedl Petr Štajner, chief consulting & development Buddy společnosti GreenBuddies, která se nyní podílela na instalaci fotovoltaických panelů na pražském Kongresovém centru, což je největší střešní instalace v hlavním městě.
Také v Nizozemsku jsou podle Štajnera vyčleněna území pro výstavbu obnovitelných zdrojů. Poznamenal rovněž, že v Česku jsou podmínky pro solární elektrárny výhodnější než na mnoha místech ve Skandinávii, Velké Británii nebo právě v Nizozemsku, přesto je v těchto zemích více instalací než v tuzemsku.
Jan Fousek, výkonný ředitel Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT, zase upozornil, že na rozdíl od okolních zemí nemá Česko zákon, který by řešil právě baterie – akumulaci zelené energie, což je důležité pro stabilizaci přenosové soustavy. „Bez akumulace jakéhokoli typu není možný bezpečný rozvoj obnovitelných zdrojů,“ zdůraznil Fousek.
Nedostatečný rekord
V Česku bylo v uplynulém roce připojeno celkem 33 760 solárních elektráren o celkovém výkonu 288,8 megawattu. Podle Solární asociace to oproti roku 2021, kdy bylo postaveno zhruba 9100 elektráren s výkonem 62 megawattů, představuje nárůst o 262 procent (počet), respektive o 366 procent (výkon).
Největším loňským tahounem byly malé fotovoltaické instalace především na střechách rodinných domů s výkonem do deseti megawattů. Bylo jich připojeno bezmála 33 tisíc, přičemž jejich celkový výkon překročil 237 megawattů. Souhrnná loňská čísla – byť jde o rekordní hodnoty – jsou ovšem stále několikanásobně nižší než v jiných zemích. Například v Rakousku se loni připojily solární elektrárny o výkonu minimálně jeden tisíc megawattů, v Nizozemsku to byly čtyři tisíce megawattů, a v Polsku dokonce 4,9 tisíce megawattů.
33 760 solárních elektráren o celkovém výkonu 288,8 megawattu bylo v uplynulém roce připojeno v Česku.
