Cenové stropy na ruský export ropy? Česko je v pohodě. Zatím

Na dovoz prostřednictvím ropovodů se sankce nevztahují, a tak se můžeme těšit z levného benzinu a nafty. Otázka je, jak dlouho nám to těšení vydrží

Cenové stropy na ruský export ropy? Česko je v pohodě. Zatím
Čerpací stanice, ilustrační foto | Shutterstock.com

Skoro s měsíčním zpožděním, den po Vánocích, reagoval ruský prezident Putin na zavedení cenových stropů na ruský export ropy. Reakce je to velmi vlažná a iniciátory sankcí nijak zvlášť nepostihne, protože USA ani Evropa už ruskou ropu dováženou v tankerech nenakupují. Navíc zastavení exportu do zemí uplatňujících cenové stropy má platit až za čtvrt roku, tedy od dubna.

Přičtěme k tomu, že na tom vydělají především Čína a Indie, které už nyní využívají situace, a ačkoli se k sankcím nepřipojily, nakupují od Ruska s velkými slevami. Nové cenové úrovni neodolalo na východě ani Japonsko, které dříve ruskou ropu ignorovalo.

Zranitelné Česko

Pro nás je určitě nejdůležitější skutečnost, že na dovoz prostřednictvím ropovodů se sankce nevztahují ani v případě evropského zákazu dovozu, ani z hlediska cenových stropů. A tak se můžeme těšit z levného benzinu a nafty. Otázka je, jak dlouho nám to těšení vydrží. Jsme totiž po Maďarsku a Slovensku, pokud jde o ropu, nejzranitelnější v celé Evropě, protože náš přístup k neevropské ropě je, a ještě nějaký čas bude, omezený.

Ruské ropné firmy nepochybně chtějí vyvážet a prodávat. Třeba i o něco levněji. Zisku dosahují od čtyřiceti dolarů za barel, a tak i ten šedesátidolarový strop je pro ně pořád slušný výdělek. Ale eskalace války na Ukrajině může situaci změnit. Nakonec osud plynovodů Nord Stream je dostatečně výmluvný a Družba je mnohem snadnějším cílem.

Česko touto cestou získává zhruba tři a půl milionu tun ropy pro rafinerii v Litvínově. To je necelá polovina naší spotřeby. Zbytek teče do Kralup nad Vltavou z Terstu ropovodem TAL, jehož kapacita je dnes prakticky vyčerpána. Česká vláda sice dokázala vyjednat s dalšími akcionáři TAL takové navýšení kapacity, které by plně pokrylo tuzemskou potřebu, ale to vyžaduje investice do rozšíření, které budou trvat v dobrém případě dva roky. O něco rychlejší je možnost využít ropovodu Adria z chorvatského ostrova Krk až na Slovensko, kde se napojuje na Družbu. Tudy bychom mohli dostat do země až milion tun ropy. I zde bude zprovoznění chvíli trvat, stejně jako hledání vhodné kombinace druhů neruské ropy, které by mohla zpracovávat kralupská rafinerie. A k tomu je samozřejmě třeba ještě vybudovat kapacitu pro míchání suroviny.

Připravte se na nejhorší

A aby těch problémů nebylo málo, je třeba situační mapu doplnit skutečností, že třetinu pohonných hmot dovážíme. A to právě ze Slovenska a Maďarska, které jsou na ruské ropě ještě závislejší než my. Odstavení tamních rafinerií by na nás mělo nejspíše dost drastický dopad. Sehnat nové dodavatele a zajistit dovoz jinými cestami by nebylo úplně jednoduché. Můžeme se tak stát ostrůvkem ošklivých problémů ve světě, kde nikdo o žádné ropné krizi nic neví a klíčová energetická surovina je k mání za hubičku.

Proto by se vláda ani petrolejáři neměli nechat ukolébat veskrze pozitivním vývojem na trhu a měli by se připravovat na nejhorší.