Největší obchodní přístavy Evropy se proměnily v mamutí parkoviště levných vozidel z Číny
Největší obchodní přístavy Evropy se proměnily v mamutí parkoviště levných vozidel z Číny
Konflikt Íránu s Izraelem hrozí skokovým zdražením ropy. Útok Teheránu je přitom přímým důsledkem laxnosti Západu na Ukrajině.
Konflikt Íránu s Izraelem hrozí skokovým zdražením ropy. Útok Teheránu je přitom přímým důsledkem laxnosti Západu na Ukrajině.
Rusko za dlouhou řadu let vybudovalo mocný aparát, který dokáže destabilizovat politické a ekonomické poměry v různých regionech světa. Kromě Ukrajiny se o to snaží na Balkáně nebo v řadě afrických zemí.
Rusko za dlouhou řadu let vybudovalo mocný aparát, který dokáže destabilizovat politické a ekonomické poměry v různých regionech světa. Kromě Ukrajiny se o to snaží na Balkáně nebo v řadě afrických zemí.
Inflace už tolik neroste a poptávka klesá, tak proč ještě zvýšením sazeb dusit ekonomiku, řekl by si leckdo. Jenže zdání klame.
Před dvěma týdny zvedla základní sazbu o 0,75 procentního bodu ECB a minulý týden totéž udělal americký Fed. Jeromu Powellovi a spol. došlo daleko dříve, že startující inflace je důsledkem dlouhodobě expanzivní měnové i fiskální politiky, a ne pouhým nákladovým výstřelkem z oživení po covidu, a tak mají Američané už pěkný kus odpracováno.
Vidí ale, že je to pořád málo, a centrální bankéři signalizují, že půjdou výše, než dosud předpokládali. Pětiprocentní sazby se nyní zdají optimistické, což bolí akciové trhy, ale odráží to realitu míry inflace 8,1 procenta.
V ECB asi už i Italové začali chápat, že inflace je problém, a doplazili se svými sazbami na dvě procenta při inflaci přesahující deset procent a stále stoupající. Ta bezradnost je fascinující. Jak zařídit, aby si předlužené vlády pořád půjčovaly za negativní reálný úrok a přitom obyvatelstvo nehudrovalo, že je ožebračováno inflací?
Možná by jim tam mohl někdo říci, že oběd zadarmo neexistuje. A taky to, že jejich mandátem nikdy nebylo zajistit financování sociálního státu v Evropě.
Ale všímejme si domácích úkolů. Můžeme se poplácat po ramenou, že naše ČNB pod vedením již ukončené bankovní rady to pochopila relativně včas a úroky už máme na sedmi procentech. Jenže už půl roku. A inflaci už na osmnácti procentech. Takže reálně jsou základní měnové sazby podstatně více záporné než v USA a o něco zápornější než v eurozóně. Přesto minulý týden setrvala bankovní rada v relaxační poloze a na sazby nesáhla.
Ano, důvody vypadají věrohodně. Inflační čísla nerostou, nově poskytnuté úvěry klesají a ekonomika zabrzdila skoro na fleku, když ve třetím čtvrtletí mezikvartálně klesla o 0,4 procenta. Tak proč ještě dusit ekonomiku, když už je na sestupu a poptávka klesá. To přece musí ceny zastavit.
Jenže zdání klame a něco není v pořádku. Když při takovém brzdění nevzroste nezaměstnanost, která podle statistiky z minulého týdne byla v září 2,2 procenta a meziročně se snížila o půl procentního bodu, tak to o tom snižování poptávky a efektu utahování měnové politiky kurzovými intervencemi moc nevypovídá. Nezdá se, že by to fungovalo a stačilo.
I vlastní prognóza ČNB předpovídá inflaci na příští rok blízko deseti procent, ale pak očekává rychlý pokles ke dvěma procentům. Propad ekonomiky pak má při desetiprocentní inflaci činit 0,7 procenta. Přitom ani nyní nejsme ekonomickým vývojem na úrovni roku 2019.
Nicméně s touto předpovědí je podle prognózy konzistentní vzestup úrokových sazeb, k němuž se nové bankovní radě nechce. Je velmi pravděpodobné, že inflace zůstane vysoká mnohem delší dobu a bude blokovat budoucí snížení sazeb mnohem déle než do půlky příštího roku.
Čeká nás stagflace jako vyšitá. A do toho ještě konsolidovat veřejné finance? Tomu se říká svrab a neštovice. Přitom by stačilo se do těch sazeb pořádně opřít a snést povinnou dávku bolesti, kterou by to přineslo.
