Čas rozjívenosti skončil

Česko momentálně chudne, což se v krizích prostě stává. Je ale podstatné, o kolik to bude, protože to rozhoduje, jestli a jak se budeme schopni zase po tom výprasku zvednout. Zatím se zdá, jako by to bylo každému jedno.

Česko momentálně chudne, což se v krizích prostě stává. Je ale podstatné, o kolik to bude, protože to rozhoduje, jestli a jak se budeme schopni zase po tom výprasku zvednout. Zatím se zdá, jako by to bylo každému jedno Ministryni Maláčové bychom měli co nejdříve doporučit, aby vzala na záda nůši a vyrazila do lesa pro chrastí. Pochopitelně ve svém vlastním okrese. A také by se přitom mohla kouknout po pařezech, jestli ještě někde nenajde nějakou hlívu. Při dobrém počasí by mohla pod trnkami vykukovat brzy i hlavička kačenky české. A ti, kteří hlasují pro její šílené sociálně-zdravotní návrhy ve sněmovně, by ji mohli doprovodit. Aby si vyzkoušeli, jak se žije v chudé zemi.

Bude to užitečná zkušenost pro časy, kdy začneme sklízet důsledky současné politiky v podobě navýšených karantén a izolací, které způsobily, že pro minimálně polovinu pracovní síly je bezpracný příjem v izolaci vyšší než výdělek v zaměstnání. K nástupu na placenou dovolenou není třeba neschopenka. Stačí, když požádáte nakaženého kolegu či kamaráda, aby vás uvedl mezi svými kontakty z posledních pár dnů. Kolikrát to zopakujete, je pak jenom na vás.

Nenařízený lockdown

V březnu sluníčko už hřeje a zahrada či záhumenek volají. V Polabí a na jižní Moravě čeká na tamní firmy nenařízený tvrdý lockdown bez ohledu na to, jestli se starají o dodávky výfuků do aut, nebo potravin či zdravotnického materiálu a nařízená uzávěra by je jistě minula. Že očekávatelný nárůst absencí na pracovištích ovlivní schopnost mnoha firem plnit své závazky vůči zahraničním odběratelům, je jisté. A o tom, že na takto vyvolaných potížích rozhodně nezbohatneme, není pochyb. Stejně jako o tom, že škody napáchané celoročním značně neefektivním řešením pandemie jsou i bez toho astronomické a dlouhodobé.

Aby toho nebylo málo, ministerstvo práce a sociálních věcí omezilo už tak nevalnou kontrolu vyplácených dávek, když zrušilo povinnost dokládat každý kvartál příslušnými dokumenty nárok na výplatu. Prý proto, aby se státní úředníci nenakazili.

A k tomu nám paní Maláčová ještě navrhla razantně navýšit příspěvek na péči a zavést jeho povinnou valorizaci. Má to stát nějakých pět miliard korun k těm současným 33 miliardám. Nakonec v tom půlbilionovém dluhu je to vlastně peanuts, co říkáte?

Svět je přísný

Není celkem pochyb, že když to tak půjde dál, ty výpravy na chrastí začnou být nezbytné pro mnoho lidí nejen pro poučení o životě lesa a o tom, že na těch stromech roste listí a jehličí a na bankovku nenarazíš.

Česko momentálně chudne, což se v krizích prostě stává. Je ale podstatné, o kolik to bude, protože to rozhoduje, jestli a jak se budeme schopni zase po tom výprasku zvednout. Zatím se zdá, jako by to bylo každému jedno. A socialističtí ministři v tom excelují.

Velkou část sektoru služeb se už podařilo zdecimovat uzavírkami v kombinaci s neefektivní státní pomocí. Likvidovat i to, co zůstalo životaschopné, kvůli vlastní neschopnosti při řešení pandemie nedomyšlenými opatřeními, jako je zvyšování nemocenské, je to nejhloupější, co lze udělat.

On už totiž neroste jen státní dluh. Už začaly růst i úroky. A ty je třeba platit. I kdyby nebylo na sestřičky a učitele. Ona se i ta fiskální štrapáce samozřejmě dá zvládnout s noblesní elegancí, byť to bude trochu bolet. Ale je čas skončit s tou rozjíveností. Jinak to odskáčeme. Svět není zlý, je jenom přísný.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Zdeněk Tůma: S bazukou se musí umět
  • Přežijí komunisté stovku?
Objednat nyní