Bydlet a nevykrvácet

Inspiraci pro výstavbu dostupného nájemního bydlení můžeme najít v Rakousku nebo v Irsku

Bydlet a nevykrvácet
ilustrační foto | Archiv

Jestli něco bude spolehlivý politický hit, který nám budou v příštích letech do umdlení omílat, tak „dostupné“ nájemní bydlení. Ne proto, že by se něco změnilo na společenském středostavovském ­ideálu, jímž bylo od poloviny devadesátých let „bydlení ve vlastním“.

Od doby, kdy si nájemníci za velmi přijatelných podmínek odkoupili od obcí někdejší státní byty, se zásoba veřejného nemovitého kapitálu v podobě privatizovatelných bytů vyčerpala. Po vlastní střeše nad hlavou nadále touží mileniálové a ještě mladší ročníky, nicméně zdvojnásobení cen bytů od roku 2010 a stoupající úrokové sazby včetně těch, od nichž se odvozují ceny hypoték, znamenají, že mnozí budou muset plány odsunout. Nájmy sice rostly podstatně pomaleji a v Praze činže po vypuknutí pandemie do konce loňského prvního pololetí klesaly, ale i tato doba je už pryč (viz graf).

Sázka na testované dávky

Výpadek na trhu krátkodobých pronájmů typu Airbnb je sice pořád velký, ale druhý faktor, a to poptávka vysokoškoláků, se vrátil do starých kolejí. Rostou jak „holé nájmy“, tak vinou skokového zdražení energií celkové náklady na bydlení.

Když odmyslíme politicky suicidiální návrhy na ekonomické vytěsnění seniorů (typicky single důchodkyň) zdaněním „nadměrných“ metrů v jejich vlastních bytech majetkovou daní, další nápad na rozpad koalice spočívá v cenové regulaci nájemného. Vláda nakonec zvolila politicky přijatelné, ale rozpočtově potenciálně hodně nákladné příjmově testované sociální dávky.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit