Luxusní hotel Four Seasons v srdci Prahy je na prodej. Nejblíže ke koupi má nejbohatší Češka Renáta Kellnerová, transakce by ale neměla proběhnout v rámci skupiny PPF.
Luxusní hotel Four Seasons v srdci Prahy je na prodej. Nejblíže ke koupi má nejbohatší Češka Renáta Kellnerová, transakce by ale neměla proběhnout v rámci skupiny PPF.
Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Český státní dluh se v letošním prvním čtvrtletí zvýšil o 109,9 miliardy korun na rekordních 3,221 bilionu korun. Na každého Čecha tak teoreticky připadá dluh 295.480 korun. Míra zadlužení stoupla na 43,6 procenta hrubého domácího produktu (HDP) ze 42,4 procenta v roce 2023.
Český státní dluh se v letošním prvním čtvrtletí zvýšil o 109,9 miliardy korun na rekordních 3,221 bilionu korun. Na každého Čecha tak teoreticky připadá dluh 295.480 korun. Míra zadlužení stoupla na 43,6 procenta hrubého domácího produktu (HDP) ze 42,4 procenta v roce 2023.
Měnověpolitická party minulého desetiletí, zakončená nezřízeným covidovým půlnočním pitím, byla dlouhá.
Makroekonomicky bezprecedentní rok je za námi. Ve světle toho, jak se nakonec v roce 2022 centrální banky rozběhly, se to může zdát jako dávná minulost, ale není: je tomu jen rok, co šéfka ECB Lagardeová přesvědčovala trhy, že je „velmi nepravděpodobné“, že ECB v roce 2022 zvýší sazby. Americký Fed říkal v podstatě totéž – že sazby sice vzrostou, ale jen někam mezi 0,75 a jedno procento.
Realita to viděla jinak. Inflace zrychlila na hodnoty, které padesátníky a mladší poslaly do knihoven hledat, co se to vlastně v sedmdesátých letech minulého století stalo. Centrální banky inflační vlak, který jim začal rychle ujíždět, začaly honit – od poloviny března Fed a od července i ECB.
Sice opožděná, ale o to agresivnější reakce centrálních bank přinesla investorům několik prozření.
Zaprvé, skutečnost, že peníze mají opět nějakou cenu, alespoň částečně narovnala valuace firem, jejichž ziskovost je eufemisticky řečeno nevalná. Společnosti, jejichž hlavním prodejním artiklem v minulé dekádě byly sliby sice vzdálené, ale o to zářivější budoucnosti, se srazily s realitou vysokých sazeb, jež z definice (skrze diskontování) z jakékoli budoucnosti činí méně lákavou současnost. Výsledkem byly impresivní cenové propady.
Zadruhé, od situace, kdy pro investory nebyla alternativa ke koupi akcií, jsme udělali pár kroků k situaci, kdy už dluhopisy nejsou jenom pro ty, kteří je kupovat prostě musejí.
Zatřetí, díky vysokým sazbám spadla opona u kryptoměn. Kolaps FTX, luny, celsia nebo voyageru nám umožnil nakouknout pod povrch věci a potvrdit si, co kritici kryptoměn dlouhodobě říkali, ergo že systém kryptoměn je systémem masivních a všudypřítomných bujících podvodů, Ponziho schémat, masivní finanční páky a vysoké centralizace, jež popírá libertariánskou myšlenku decentralizace financí, se kterou kryptoměny vznikaly.
A to ještě nejsme u konce. Dokonce ani na začátku konce. V nejlepším, jak říkával Churchill, je to konec začátku. Na trnité cestě normalizace (nejen) měnové politiky nás čeká ještě pár nepříjemných zjištění. A to již v tomto roce. Co tedy letos zjistíme?
Zaprvé to, že centrální banky dovedou být zlé, a to po dlouhou dobu. Trhy, které nyní centrálním bankám nevěří a navzdory jejich slibům o opaku čekají, že letos vyměknou a měnověpolitickým kormidlem otočí, si zadělávají na velké a bolestivé zklamání. Ano, centrální banky budou letos v nezáviděníhodné situaci: růst i inflace budou pod tíhou předchozího utažení zpomalovat, politický tlak na centrální banky růst.
Ale pro jistotu, že se inflační oheň opět nerozhoří a že inflace nejen zpomalí, ale že se nakonec dostane ke dvouprocentnímu cíli, budou muset odolat a i v situaci slábnoucích ekonomik dále zvyšovat sazby. Dále porostou i sazby u nás. Jistě, bude to bolestivé, ale odvykání od závislosti na levných penězích ani jiné být nemůže. Investoři i někteří centrální bankéři se také naučí, že to, zda jsou sazby „dostatečně vysoko“, nezávisí na přesvědčení či na jejich nominální úrovni.
Zadruhé, recese, která nás čeká, nebude krátká ani mělká. Množství peněz v ekonomice je nadále enormní, trhy práce napjaté, růst mezd výrazně nad produktivitou práce, veřejné rozpočty katastrofální. Bez toho, aby došlo ke znatelnému nárůstu nezaměstnanosti, se inflaci setrvale zkrotit nepodaří.
Zatřetí, bude pokračovat deflace bublin, jež měnová politika posledních deset let nafukovala. Přísnější měnová politika se postupně dostane i do těch aktiv (nemovitosti, private equity), která nemají jasně danou tržní cenu a jejichž pozice se zdála být v posledních deseti letech, a zejména v posledním roce, neotřesitelná. Investoři opět objeví, že likvidita není samozřejmá, a spoustu z nich čeká nepříjemné překvapení, když se k ní nedostanou.
Rok 2023 bude z makroekonomického hlediska stejně zajímavý jako rok 2022, v reálné ekonomice však bude citelně bolestivější. Není to příjemné, ale je to nevyhnutelné. Ostatně jak každý z nás, kdo kdy slavil, ví, každá party jednou skončí a následky jsou přímo úměrné zábavě předchozího večera. A měnověpolitická party minulého desetiletí, zakončená nezřízeným covidovým půlnočním pitím, byla dlouhá. V roce 2023 se tak bude muset bolestivě střízlivět.
Autor je hlavním analytikem Conseq Investment Management
